Olaf Zuckerstein pokračuje ve svém cestovatelském příběhu Smíchov 11:07. Tentokrát vede cesta přes Belgii směrem k Ostende a přináší další dobrodružství ve vlaku, pasovou kontrolu i nečekané odloučení od Evy.
Olaf Zuckerstein zveřejňuje názorovou výměnu o válce na Ukrajině, odpovědnosti Ruska, západní pomoci i práci s informačními zdroji. Článek Jak je to s tou Ukrajinou otevírá otázku, kde v citlivé politické debatě končí názor a začíná propaganda.
Olaf Zuckertein pokračuje ve vzpomínkách na cestu na západ, která se za německými hranicemi mění v sérii nečekaných setkání a drobných dobrodružství. Norimberk, Mainz, noví spolucestující i první bezprostřední setkání s „reálným kapitalismem“ jsou dalšími zastávkami na cestě do Anglie.
Olaf Zuckerstein v dalším pokračování vyprávění Smíchov 11:07 líčí cestu vlakem za hranice, nejistotu emigrace i okamžik, kdy se původní plán začíná měnit v cestu do neznáma. Text zachycuje spontánní rozhodování, solidaritu mezi lidmi i první dotek nové budoucnosti.
Peter Žaloudek přináší rakouský pohled na spor o koncesionářské poplatky, veřejnoprávní média a Babišovu vládu.
Vladimír Strnad se zamýšlí nad úrovní českého jazyka ve veřejném prostoru a připomíná, že pravopis, gramatika i interpunkce nejsou pouhé detaily. Jazyková kultura podle něj vypovídá o vztahu společnosti ke čtenářům, kulturnímu dědictví i vlastní identitě.
Olaf Zuckerstein ve své úvaze popisuje, jak se ze společnosti vytrácí slušnost – od drobných každodenních setkání až po jazyk a chování těch, kteří udávají tón shora. Text je osobní, ostrý a varuje před tím, co se stane, když se hrubost začne považovat za normu.
Olaf Zuckerstein sdílí reakce na výroky Karla Kryla a přemýšlí, co se děje s pojmy demokracie a svoboda po roce 1989. V osobní korespondenci se ukazuje, jak snadno se veřejná debata láme do emocí a jak reálné je nebezpečí návratu k totalitě.
Olaf Zuckerstein ve vzpomínce „Ještědské drama“ vypráví humornou studentskou historku z lyžování na Ještědu. Půjčené boty, ujíždějící lyže a nečekaný zvrat udělají z obyčejného dne příběh, na který se nezapomíná.
Dokončení diskuse výměny názorů mezi redakcí OBZORu a čtenářem. Článek otevírá otázku, která se dnes objevuje v mnoha veřejných debatách: čemu vlastně věřit. Olaf Zuckerstein v tomto textu sleduje hranici mezi názorem, faktem a argumentem a ukazuje, proč je otevřená a věcná diskuse založená na ověřitelných faktech důležitou součástí společenského dialogu.
Pokračování výměny názorů mezi redakcí OBZORu a čtenářem otevírá otázku, která se dnes objevuje v mnoha veřejných debatách: čemu vlastně věřit. Olaf Zuckerstein v tomto textu sleduje hranici mezi názorem, faktem a argumentem a ukazuje, proč je otevřená a věcná diskuse založená na ověřitelných faktech důležitou součástí společenského dialogu.
Výměna názorů mezi redakcí OBZORu a čtenářem otevírá otázku, která se dnes objevuje v mnoha veřejných debatách: čemu vlastně věřit. Olaf Zuckerstein v tomto textu sleduje hranici mezi názorem, faktem a argumentem a ukazuje, proč je otevřená a věcná diskuse založená na ověřitelných faktech důležitou součástí společenského dialogu.
Vánoční a novoroční bilance světa, politiky a naděje do budoucna. Úvaha Olafa Zuckersteina vzniklá z osobní korespondence a zamyšlení nad stavem demokracie, civilizačními obavami i vírou, že naděje zůstává nutná.
Jak se z diskuse o faktech stane debata o svobodě slova? Olaf Zuckerstein otevírá zákulisí redakční polemiky o válce na Ukrajině, kde se střetly fakta, názory a propaganda.
Autor reaguje na článek “Reagan a Gorbačev: promarněné dědictví míru” a uvádí na pravou míru historické i faktické omyly spojené s Ruskem, NATO a válkou na Ukrajině.
Předvolební guláš bývá teplý, vychládá dle výsledků voleb. Zásadní vliv má volič, kterého se pokouší každý uchazeč o teplé místečko na 4 roky v parlamentu omámit všemi možnými způsoby…
Jak známo, předvolební guláš je vždy teplý. Hlavním cílem je teplé místečko na co nejdéle, nejmíň na 4 roky. Uchazečů je přehršel, seriózní, méně seriózní, slušné i neslušné…
Před očima mám jasné obrázky scén rozloučení různého druhu těch, kteří se loučit nechtěli, ale byli k tomu bratry Tábora míru a blahobytu přinuceni. To ještě nebylo to nejcitlivější…