Ostuda v České republice: spor o koncesionářské poplatky a veřejnoprávní média
Stávky demonstrantů v České republice proti rozhodnutí vlády Babiše za zrušení koncesionářských poplatků si všimla všechna rakouská média. Článek z nejprodávanějších novin (Kronen Zeitung) mluví za všechny. Přináším jej v doslovném překladu.
Politické zemětřesení v České republice
Masové demonstrace občanů na obranu veřejnoprávního rozhlasu a televize: kde jinde na světě se něco takového děje?
Zaměstnanci rozhlasu i televize rovněž stávkují. Prezident podává na vládu žalobu k Ústavnímu soudu (kvůli své ne/účasti na summitu NATO, poznámka autora). Když Češi vycházejí do ulic, musí být situace opravdu napjatá.
V centru sporů stojí pravicový oligarcha a předseda vlády Babiš se svým oblíbeným projektem: zrušení financování z koncesionářských poplatků a zmenšení rozhlasové a televizní společnosti. Na první pohled to zní rozumně, ale odpůrci vlády tuší, co se za tím skrývá.
Pokud je financování zajištěno z rozpočtu, neplatí za to pouze spotřebitelé, nýbrž všichni daňoví poplatníci (!). Snem každé vlády je, aby se na ni veřejnoprávní rozhlas a televize musely obracet a žebrat o peníze. To má svou cenu. Babiš chce rozhlasovou a televizní stanici omezit pod záminkou „nutnosti úspor“. Nelíbí se mu jejich zpravodajství. Je v něm stále příliš mnoho ducha Václava Havla.
Babiš po posledních volbách sestavil těsnou pravicovou koalici se dvěma bizarními malými stranami, z nichž jednou jsou Motoristé. Populismus zažívá veselé znovuzrození a Babiš přesně ví, co chce: zabránit investigativním novinářům ve sledování jeho soukromého podnikání, jehož stopy zaměstnávají i justici v Bruselu.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz
Děkujeme.
ThLic. Peter Žaloudek
Rakousko
Myslím, že Rakousko má dost vlastních problémů. Řešit ty naše mu opravdu nepřísluší. Opozice se zuřivě vrhá na všechny vládní návrhy, ať už jsou veřejně prospěšné, nebo ne. Zrušení koncesionářských poplatků není výjimkou. Nevidím důvod platit za televizní kanály, na které se nedívám. Za ty, které mě zajímají, si rád dobrovolně zaplatím.
Většina lidí to vidí takto: Demokracie začíná tam, kde končí signál České televize. Zaujatost moderátorů čiší z každého jejího diskusního pořadu. Jediné, co je v ČT na výši, jsou platy zaměstnanců a honoráře pseudoumělců. Strach z toho, že se bez koncesionářských poplatků neuživí, je očividný. Současná kvalita vysílání ČT tomu napovídá. Veřejnoprávní média by neměla být hlásnou troubou opozice.
Veřejná media by neměla být hlásnou troubou nikoho, tedy ani koalice, což si koalice zřejmě nepřeje.
Pan Strnad se opět mýlí, určitě ne náhodou, komentovat cokoliv je jedna ze základních činností publicistiky. Autor se mýlí v tom, že komentář zaměňuje za návod. Přesně podle pravidla určeného soudruhem Leninem: “Kritika musí splňovat tři K. Musí být Konkrétní, Konstruktivní a, soudruzi, Kladná!”
Uvedený komentář komentuje situaci na naší rodné hroudě, jenže p. Strnad to považuje za kritiku a protože se mu jeví, že nesplňuje třetí kritérium Leninovy poučky, ozývá se, Demagogie už pak je automatické pokračování.
Že se on na ČT dívat nechce a zřejmě se ani nedívá, způsobuje jeho neinformovanost, jinak by musel aspoň postřehnout, že se na obrazovce podílí všichni, jedno z jakého tábora jsou, a posouzení se nechává na divácích. To je přeci fair. Autor příspěvku, si ale zpupně osobuje právo hlásné trouby národa, když mluví jeho většinou. No. nechť čtenář posoudí, zda to právo má. Konečně se mýlí co do kvalifikace moderátorů a jejich následné nezaměstnanosti. Zřejmě je i expertem na odbornost novinářů, když tvrdí, že by se jinde, než ve veřejných sdělovacích prostředcích neuživili. Minulost prokázala opak. Když spousta odborníků opustila Mladou frontu před lety, protože se pod tlakem tehdejšího majitele stávala jednostrannou, bez nesnází navázali hned spolupráci v jiných sdělovacích prostředcích. I tady se tedy autor mýlí.
Mýliti se je lidské, leč, kdo se ze svých chyb nepoučí, končí jako hlupák.
Zapojit Lenina do debaty o koncesionářských poplatcích je mistrovská ukázka demagogického talentu pana redaktora. Jeho neustálé upozorňování oponentů na to, že se mýlí, začíná být poněkud stereotypní.
Možná se opravdu mýlím, ale za svým názorem si stojím. Povinnost platit za televizní kanály, které nesleduji a ani sledovat nehodlám, považuji za nehoráznost. Pokud má veřejnoprávní televize fungovat i nadále v současné podobě, měla by být financována na dobrovolné bázi. Občané by se pak sami mohli rozhodnout, zda jsou ochotni za její vysílání platit.
V Evropské unii existuje řada zemí, kde se koncesionářské poplatky nevybírají, aniž by tím byla demokracie jakkoli ohrožena. Česká televize navíc podle mého názoru výrazně přispívá k polarizaci společnosti, a jen stěží ji proto lze považovat za skutečně veřejnoprávní.
Možná se opět mýlím. Rád bych se ale konečně dozvěděl, v čem konkrétně.
Pan Strnad si nedá pokoj. Když se mýlí opakovaně, nemůže se divit, že se odkaz na jeho mýlky také opakuje. Argumenty ignoruje a tak se logicky bude mýlit dál. Mýlení si sám naprogramoval už třeba jen tím,že se na TV nedívá a přesto odvážně její fungování kritizuje. Jeho kritika nápadně odpovídá třem kritériím Lenina, takže ta souvislost je na dlani.
Nemyslím, že by bylo užitečné v podobné diskusi pokračovat a tak nechám poslední slovo p. Strnadovi, který se ho jistě zmocní s elegancí jemu vlastní.