Vladimír Strnad se ve své úvaze zamýšlí nad tím, jak přehnaná sebejistota zkresluje vlastní úsudek a oslabuje kritické myšlení. Text propojuje sebepoznání, Dunning-Krugerův efekt i schopnost přijímat zpětnou vazbu a připustit vlastní omyl.
Vladimír Strnad se s humorem pouští do otázky, jak si český pravopis poradí s blanickými rytíři a jejich cestou z Blaníka. Je správně s kopce, nebo z kopce? Jazyková drobnost se v jeho podání mění v téměř strategický problém.
Vladimír Cícha se zamýšlí nad umělou inteligencí, technologickým pokrokem a proměnami společnosti. Ve své úvaze upozorňuje na rizika, která podle něj mohou ovlivnit budoucnost civilizace, vzdělávání i mezilidské vztahy.
Peter Žaloudek ve své úvaze nahlíží na film Odyssea (The Odyssey) jako na příběh o válce, lidském utrpení a hledání smyslu v době, kdy nebe zůstává prázdné. Text propojuje Homérův motiv návratu s dnešní zkušeností nejistoty, víry a naděje.
Ivan Kolařík ve své humorné úvaze vzpomíná na psaní milostných dopisů, jejich kouzlo i promyšlené strategie dvoření. Zároveň porovnává ručně psané dopisy s dnešními e‑maily a zamýšlí se nad tím, co se z osobní komunikace postupně vytrácí.
Vladimír Strnad se ve své úvaze zaměřuje na premiéra Andreje Babiše a jeho vládu, zejména na důraz na výsledky, praktická řešení a efektivní řízení státu. Text hodnotí sociální, ekonomické i zahraničněpolitické priority vlády a její podporu mezi voliči.
Jiří Švehla se v článku zamýšlí nad tvrzením čínských vědců, že vytvořili umělý opičí mozek v podobě superpočítače Wukong. Text otevírá otázky neuromorfní umělé inteligence, singularity i hranic současného výzkumu mozku.
Jiří Švehla ve své úvaze Člověk a svět kolem něj přemýšlí nad rozdílnými civilizačními hodnotami, filantropií, mocí i odpovědností jednotlivců ve společnosti. Zamýšlí se nad tím, jak kulturní tradice a ekonomické vlivy formují dnešní svět.
Josef Ptíca se ve své úvaze věnuje vodě, známé také jako dihydrogen oxide neboli oxidan, a s nadhledem přemýšlí o jejím významu pro život i o možném kosmickém původu vody na Zemi.
Vladimír Cícha se v krátké úvaze zamýšlí nad tím, kam se v dnešním světě válek a zbrojení vytratil selský rozum. Připomíná prostou moudrost života v sepětí s přírodou i hodnotu lidského života.
Peter Žaloudek se v úvaze zamýšlí nad tím, jak zacházet s pamětí, problematickými dějinami a spornými pomníky. Na příkladech z Rakouska ukazuje, že temná strana člověka i společnosti nemusí být vymazána, ale může být čtena v novém kontextu
Olaf Zuckerstein v úvaze Pavlačová sněmovna glosuje politické dění jako pavlačové hašteření, které drží národ ve střehu. Sarkasticky sleduje, jak „třese se to třese, jako šiška v lese“, zatímco se řeší spíš spory než práce pro lidi.
Jaroslav Kovaříček se zamýšlí nad tím, co znamená hudební genocida a jak se ve světě vytrácí hudebnost. V úvaze prochází příklady z rozhlasového vysílání (Radio Garden) a vrací se k otázce melodie, harmonie i hluku v hudbě.
Jiří Švehla v úvaze na téma lidské vědomí propojuje poznatky o vztahu srdce a mozku se širšími otázkami emocí, intuice a vnímání. Text se dotýká i témat jako mozek v srdci a magnetické pole srdce.
Jiří Švehla v textu Krátká úvaha o životě a smrti přemítá o stárnutí, odcházení a o tom, co může být „potom“. Citlivě a s nadhledem připomíná, že smrt jako součást života není tabu, ale přirozená součást lidské cesty.