Bureš a jeho kompars

„Vládnout znamená sloužit,“ prohlásil před lety jeden moudrý vladař. Nespecifikoval, bohužel, komu sloužit. Mnozí vladaři, příkladně Schwarzenbergové, pro své poddané dělali opatření, která jim usnadňovala život. Ne však jen vladaři, mnozí ještě pamatují Tomáše Baťu přímo na vlastní kůži. Jiný, o staletí mladší, nebyl králem a definoval vládnutí „Kdo chce vládnout, nesmí hnát lid před sebou, ale kráčet před ním.“

Normální člověk to chápe tak, že kdo vládne, musí být vzorem. Leč, každá mince má dvě strany a tak se stalo, že si to někteří v čele s Burešem vysvětlují právě opačně. Vládnout znamená sloužit a protože autor nevysvětlil komu, vládnou proto, aby sloužili sobě. Právě ti, co jim sloužit mají, musí dělat vše pro to, aby sloužili vladaři.

Živý příklad máme aktuálně v naší vládě, kterou vede člověk s pošramocenou minulostí i přítomností. Káže vodu a pije víno. Pravda, mnozí mu věří a tak jeho „bohulibé“ počínání tolerují, dokonce schvalují. K tomu má svůj kompars přičuchů, kteří si k moci přičuchli a drží se jí zuby–nehty. Inu, ona ta moc korumpuje víc, jak peníze, ty jdou s mocí ruku v ruce, ale i sex. Právě ta moc drží tenhle puzzle pohromadě. Náčelník je potřebuje, aby se vyhnul soudnímu stíhání, oni potřebují jeho, aby se u moci mohli přiživovat. On totiž ten Bureš neměl jinou volbu, když s ním do party žádná z normálních, slušných stran jít nechtěla a tak posbíral spadlé drobky partají, které by se k „lizu“ nedostaly. On dobře ví, že ony se mu přizpůsobí, protože jim nic jiného nezbývá a ony vědí, že bez něj by skončily v propadlišti dějin. Takže nám vládne tenhle účelový konglomerát přesně podle normy „Co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti nic není.“

Růžové to tedy není.

S jídlem roste chuť a tak si tihle trpaslíci začínají vyskakovat. Trochu to uklidnily volby, které ukázaly, jak se loni voliči katastrofálně zmýlili a tak celé tohle vládní panoptikum dostalo tvrdou výstrahu.

Ono to opravdu panoptikum je. Na jedné straně kašpárek Kladívko, ministr duševního rozkvětu, kterému se úspěšně daří zkazit všechno, nač sáhne. Vypískali ho ve Strážnici a dokonce i ve Frankfurtu na Mezinárodním knižním veletrhu. Nevzdává to, on se pomstí a uvidíme, panáčkové! Já mám peníze a tak, halt, nedostanete nic, nechám vás vyhladovět, až po kolenou přilezete, dokud nedostanete rozum a nezařadíte se. Že to nejsou jeho peníze, ho vůbec neruší, on o jejich osudu rozhoduje a rozhodne. Konečně proč ne, když Bureš stejně vyhrožuje Praze za to, že ve volbách jeho aňáci propadli až na čtvrté, nevolitelné místo. Nechám vás, holenkové, vyhladovět a pak rádi přilezete ke křížku. Komu to připomíná absolutního monarchu, není to omylem. On chce dokonce, aby místní zastupitelstva kopírovala barvy jeho kompliců ve Strakovce. To už je ale zase o krůček dál k diktatuře. O té už víme dost, aby jsme ji nechtěli zase. Pozitivněš se to vyvíjí. Mnozí odborníci jsou už vyměněni za salutující neodborníky a očista zdárně pokračuje, jen ne tak rychle, jak by si Bureš přál.

No, přátelé, ona to není sranda.

Největší nepřítel je ten, kdo neříká, co chci, a tak jsou v první řadě na odstřel veřejná, rozuměj nezávislá, média a ty je nutné dostat pod kontrolu. Jak? Inu snadno, budeme je financovat my, ne konsumenti jejich informací, a tak budou poslušně hlásat jen to, co my chceme. Příkladů je mnoho, poslední za všechny.

Kritici Kladívkovi vyčítají neodbornost, neochotu naslouchat expertům, jeho minulost, k níž patří spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, i to, že prostřednictvím své funkce likviduje politické odpůrce.

„Je to mafie,“ prohlásil jeho náměstek Kocián, „a co se dělá s mafií?“
Na to Macarát reagoval, že raději nebude používat výrazy jako „deratizovat“.
Nezůstávají, sokolíci, za svým náčelníkem, který se na meetingu v Bučovicích nechal slyšet, že k čemu je samospráva a autonomie, když je stejně řídí korupčníci nebo neschopní zoufalci, kteří nepostavili ani psí boudu? Stejně nikomu nevěřím, jen sám sobě, přiznal se Bureš ve chvilce upřímnosti. Abysme tomu správně rozuměli, všechna ta ohavná označení znamenají, že nejsou tihle vyvrhelové stejného názoru. Zbývá už jen tmavá kobka na Leopoldově, jak jsme byli zvyklí v dobách předešlých, na které drtivá většina národa nerada vzpomíná.
Do ruda ho rozzuřil absolutní propadák v těhle volbách v Praze, jak už zmíněno shora. Neovládl se a prohlásil:
„Já měním zákony, já mám rozpočet.“ „Tak si pojďme říct, co to je ta Praha. Komu patří nemocnice? Patří ministerstvu zdravotnictví. Komu patří památky? Kdo bude stavět Invalidovnu? Kdo dá na to peníze? No, naše vláda. Kdo bude stavět okruh Prahy? ŘSD. A vysoké školy, kdo financuje? Naše vláda.“
Potrestat vzpurnou Prahu, protože se odvážila svobodně nesouhlasit s Burešovou nenasytností. On potřebuje peníze, ty patří jemu a ne nějakým obcím, najmě Praze.

19 miliard pro Agrofert bez tendrů.

„Státní firma Čepro zaplatila Agrofertu miliardy bez veřejné soutěže. Podkládá to dobrozdáním od místopředsedkyně antimonopolního úřadu. Té, která musela ÚOHS opustit kvůli řadě podezření z manipulací pro činovníky hnutí ANO bez možnosti veřejné kontroly.“ Tolik tisk.

To je jen jeden příklad nenasytnosti Bureše a pokud by jeho přání nebyla naplňována činy, tvrdě zaklekne na pachatele, jak už prokázal likvidací konkurenční firmy. Jak jde o peníze, nezná bratra, ani sestru. A jeho kompars mu zdárně pomáhá. Fiskální zodpovědnost? K smíchu, jemu se nehodí a tak Alena krasavica změní pravidla, zasekne hluboko sekeru, ale to ještě nestačí, a tak se budou zvyšovat daně, sliby nesliby. V roce 2016 vláda prosadila zákon navržený tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem o rozpočtové odpovědnosti veřejných financí.

Škrtá se všude, ale Bureš nemusí vracet nezákonně získané peníze, které Brusel nerefunduje kvůli nevyřešenému sporu zájmů Bureše, což konečně potvrdil i včera. Člověk by logicky předpokládal, že navýšení dluhu se projeví v benefitech, ne v dalším škrtání. Národ hubne, aby Bureš mohl být obézní.

Dalším komparzistou je Fudžijama a jeho samurajové. Vyhraněně proruská pátá kolona, co už taky publikum nebere. Totální propad ve volbách hrozí dokonce dříve nemyslitelnou volbou, totiž svržením Fudžijamy a náhradou jedním z jeho dřívějších přicmrndávačů. Dokonce i Bureš ho okřikl, když se pokusil vyjádřením k mezinárodním otázkám, nacpat do domény to Bureše.

Ono je toho o dost víc. Příkladně okřikl Bureš moderátorku na otevření Brněnského veletrhu, kde dostal 10 minut na projev k otevření, a když už mluvil 20 minut a stále jen o svých úspěších a hrůzovládě předešlé, dovolila si ho upozornit na daný limit a další řečníky. Okřikl ji, že si tohle vůbec neměla dovolit a přerušovat jeho důstojný a fundamentální projev. Prostě musí hodiny zastavit, protože mluví ON.

Jemu se nesmí odporovat i když lže, což není jen omylem. Aby zatratil tu hroznou Fialovu vládu přišil ji na triko 132 milionů korun za poskytnutý reklamní prostor zpravodajským serverům Novinky a Seznam Zprávy. Ve skutečnosti to bylo 8 milionů.

V klidu nenechává společnost ani Jucháč, jinak zodpovědný za práci na luzích a blatech krajiny pod Řípem.

Nejvyšší kontrolní úřad kritizuje ministerstvo práce za střet zájmů poradkyně Alexandry Semancové, které Jucháč svěřil vliv na miliardové dotace. Návrh protokolu NKÚ hovoří o neoprávněně vyplacených milionech a porušení její rozpočtové kázně. Ona, totiž, tahle dáma za úplatu uváděla zájemce o státní zakázky na ta správná místa.

„Toto je opravdu odporná novinářská práce. A říkám to se vší zodpovědností,“ uvedl s pódia do kamer Jucháč. „Je to vaše kampaň a lžete,“ přidal se k němu i premiér Bureš. To však byla výjimka, tradičně Jucháč před novináři prchá jako zajíc.

Poslední partou jsou Výfukové zplodiny v čele s Macarátem Hrozným, jak na jejich logu zdůrazňováno, řízeného čestným presidentem Tuřínem, který je samý průšvih, dokonce až tak, že už to na nervy leze i Burešovi. Leč Macarát ho nedá a tak Bureš uvažuje o výměně ministerstva, které z kanceláře ministra řídí Tuřín. Tím by Tuřín vypadl z tohodle postu a stal se jen zarytě mlčícím poslancem.

Inu, třese se to, třese, jako šiška v lese. Co se vytřese, se nejspíš ani tak nesnese.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.