Jiří Švehla v úvaze na téma lidské vědomí propojuje poznatky o vztahu srdce a mozku se širšími otázkami emocí, intuice a vnímání. Text se dotýká i témat jako mozek v srdci a magnetické pole srdce.
Jiří Švehla v textu Krátká úvaha o životě a smrti přemítá o stárnutí, odcházení a o tom, co může být „potom“. Citlivě a s nadhledem připomíná, že smrt jako součást života není tabu, ale přirozená součást lidské cesty.
Jiří Švehla v úvaze rozvíjí téma víry a spirituality jako trvalé součásti člověka. Ukazuje, že víra provází lidstvo od počátků a promítá se i do vztahu vědy, dějin a lidské zkušenosti.
Jiří Švehla v úvaze Soumrak naší civilizace přemýšlí o rozkladu hodnot, morálky a odpovědnosti i o tom, kam mizí elity a řád. Text nabízí historické paralely a varovné souvislosti současnosti.
Jaroslav Kovaříček v úvaze o karmě vysvětluje, proč karma není osud, ale zákon příčiny a následku. Ukazuje, jak se tento princip projevuje v osobní i kolektivní rovině.
Olaf Zuckerstein v úvaze „Rudé šero v české politice“ glosuje dění jako představení, které musí pokračovat. Nadsázka, hořký humor a moc, která umí udělat giganta i z trpaslíka.
Jaroslav Kovaříček v úvaze „Kde je pravda“ sleduje, jak se slovo pravda v čase zneužívá a jak se v době umělé inteligence rozpadá důvěra v informace. Když se převracejí významy a realita jde snadno zfalšovat, vyvstává otázka: potřebujeme pravdu k životu?
Ivan Kolařík v úvaze o sportu přemýšlí, proč některé disciplíny přinášejí obrovské peníze a slávu, zatímco jiné stojí hlavně dřinu a riziko. Kde se berou rozdíly a co o nás vypovídají?
Ivan Kolařík přináší osobní svědectví o životě za komunismu – o strachu, šedi, nedostatku i ponížení, které se otiskly do paměti. Text je připomínkou, proč relativizace komunistického režimu bolí a proč se na tu dobu nedá zapomenout.
Jaroslav Kovaříček se vrací k očekáváním, která jsme vkládali do demokracie, a k tomu, co nám realita po letech vzala na iluzích. Přes původ slova a athénské kořeny ukazuje, proč je demokracie především diskuse – a kdy se může zvrhnout v vládu davu.
Olaf Zuckerstein ve své úvaze „Zelená trojice“ otevírá téma politiky slov a činů a proměnlivosti postojů. Všímá si také vnitřní nesoudržnosti moci v otázkách podpory Ukrajiny a směřování země v NATO a EU.
Jaroslav Kovaříček ve své úvaze o hloupnutí lidstva hledá příčiny ztráty kritického myšlení v médiích, technologiích i životním stylu. Připomíná také roli politiky, urbanizace a stravy a uzavírá výzvou k omezení rušivých vlivů a návratu ke kritickému přemýšlení.
Peter Žaloudek uvažuje o tom, jak je pro orientaci v dnešní době potřeba „svítit do dálky“ a nenechat se strhnout chaosem přítomnosti. V textech o pravdě a demokracii připomíná odpovědnost nemlčet a hledat směr i uprostřed informační vichřice.
Vladimír Cícha v úvaze otevírá téma srovnávání slibů a činů politiků a připomíná, jak se program a realita mohou (ne)potkat v praxi. Jako konkrétní příklad volí Donalda Trumpa a jeho knihu Vraťme Americe její velikost.
Úvaha Petera Žaloudka o párech, které spolu žijí, o blízkosti i tichu mezi lidmi, inspirovaná nenápadným setkáním v malé pekárně v centru Vídně.
Esejistická úvaha Jiřího Švehly inspirovaná dílem Odessa File přemýšlí o soumraku naší civilizace, úpadku morálky a ztrátě odpovědnosti elit i společnosti. Text hledá historické paralely a klade otázku, kam tento vývoj může vést.
Fejeton Ivana Kolaříka s nadhledem a humorem přemýšlí o tom, jak se proměnila mluva a proč se sprosťárny staly běžnou součástí dnešní doby. Osobní vzpomínky a generační srovnání ukazují, že jazyk vypovídá víc o společnosti, než si často připouštíme.
Vesmír nám v poslední době posílá jednu záhadnou zprávu za druhou – od podivných signálů po zvláštní vědecké úkazy. Jiří Švehla v této úvaze sleduje, jak se jednotlivé střípky skládají do stále méně pochopitelného obrazu. Co se to vlastně děje a kam nás tyto jevy mohou dovést?