Zelená trojice: politika slov a činů a proměnlivost postojů k Ukrajině, NATO a EU

Tak už máme, paní Müllerová, konečně ministra zeleně.
Je sice Červený, ale tuhle kombinaci barev má Portugalsko a další země, takže by to nemělo být až tak mimořádné. V naší kotlině medem a strdím oplývající to však tak obvyklé není. Na červenou dobré vzpomínky nemáme, té bylo až moc, a tak se necháme překvapit, jak to bude fungovat v tandemu se zelenou. Pravdou je, že v té trojici jsou zelenáči, tak se nechám překvapit, co z té červené udělají. Pochybnosti vedou často ke zlepšení, ale taky k revolucím a u těch je výsledek skoro vždy špatný. Ani triumviráty se historicky neosvědčily. Velkou naději neslibuje ani tahle naše zelená trojice. Turecký odstín evokuje turecké hospodářství, červená epocha nepřinesla nic dobrého. Trochu naděje by mohla dát podobnost s jinou, Svatou trojicí. Jenže i tady je rozdíl, té svaté se věří, byť její existence doložena fakty není, ta zelená existuje, ale zatím nemá nic, čemu bychom mohli věřit. Už taky proto, že Čezel bude oficiálně šéfovat, ale fakticky udělá vše, co uvidí na očích Tuřína. Ten třetí je zřejmě do počtu, když trojka je šťastné číslo, nebo jen proto, aby nosil oběma jídlo z kantýny a otíral pot z čela, neb oni budou makat a tak nemít čas na nic jiného. Tady by ta podobnost s duchem svatým mohla fungovat. Když si představíme, jak obrovské problémy budou muset řešit, příkladně nápad Tuřína stavět větrníky 500 metrů vysoké, bude ten duch sakramentsky potřebný. Jen si dělám starost, zda tohle tempo zelenáči vydrží 4 roky. Moc bych na to nevsadil.
Ať se zeleň zelení!!!

Méně zelený je příběh Bureše, ledaže by zelená znamenala dokončení jeho problému s dotacemi, s návratem dlužných dotací a vyřešení jeho falešného slibu prezidentovi. Dotace zatím nehrozí, vydán nebude, se slibem je to docela otazník, jak to vyřešit, když soudy jsou podjaté, jak praví Justice V, tedy jen v tom případě, když nedají Burešovi zapravdu. A protože před soudem a na volném moři jsi v rukou Božích, jak je německé přísloví, bude to napínavý příběh a vypadá, že s koncem otevřeným. Podobně otevřený zůstává i Burešův střed zájmů, když se o něj začala zajímat i EU. Jediné, co by se podařit mohlo, je vymožení neoprávněně získaných dotací v eurech. Tak moc jisté však ani tohle není, když na postu šéfa instituce, která je jediná oprávněná dluh vymahat, sedí jeho člověk.

Ale přiznat musíme, že se Bureš blýsknul, když nechal vyvěsit ukrajinskou vlajku na ministerských budovách vzdor Fudžijamově zákazu, který vyvěšení na svých ministerstvech zakázal. Aspoň něco! Zřejmě se pochlapil, když se dokázal prosadit. To se dá i předpokládat, když Macoš na půdě OSN adresoval nepřítomnému Lavrovovi „invaze nikdy není oprávněná, rakety nejsou argumentem.“ Promluvil Macošovi do duše, aby poněkud retušoval svoje neblahé představení se v Mnichově, ne Hradišti. Těžko se ale dá rozpoznat, co opravdu Bureš chce, když „válku na Ukrajině nemá vláda v Programovém prohlášení“. O týden dřív klidně řekl na téma závazku k NATO, plnění příspěvků na obranu, že se tím necítí zavázán, neb on maká pro blaho Čechů, což potvrdila i Modelka Alena, když výdajům na obranu škrtla 21 miliard. A to vzdor jejímu prohlášení, že „odvaha a solidarita mají smysl. (…) Modlím se za konec zabíjení.“

Že bychom měli dva Bureše a dvě Modelky Aleny?

Nemyslím si, hadí pohyb je systém fungování obou, resp. celé party Bureše. Raduje se Fudžijama, byť s výhradou verbální, jen verbální podpory Ukrajiny, která vlastně nic nestojí, protože jeho postoje jsou, ve srovnání a ANO/NE, konsekventní, podpora Putina. Takže působí jako jeho pátá kolona. Je s podivem, jak velké pole působnosti má strana s něco málo víc, než 6 % hlasů voličů. Jak málo si premiér dokáže srovnat směr ve své vládě. On tvrdí, že jsme pevně v NATO i EU, což naopak Fudžijama nechce. To se mu podařilo právě v tom vystoupení Bureše shora, že to není v Programovém prohlášení. Podpora Ukrajině nejvýše pouze slovy, ale jen když musí. Činem? Ani za nic! To je přesně to, co Putin potřebuje, divide et impera. Krásná slova o zachování míru a ukončení války jsou nanic, když nejsou doloženy činy, jen mlhou, za kterou skrývá v reálu války prodlužování. Válka totiž může skončit jen vítězstvím Putina, což znamená likvidaci Ukrajiny a tím později i další ruskou invazi na západ, nebo jeho dobrovolného ukončení, to zjevně on nechce, už jen proto, že výsledek války je dvojče jeho existence. V Rusku je zvykem, že neúspěch se rovná likvidaci. První možnost je pro nás nepřijatelná, druhá velice nepravděpodobná. Zbývá tedy třetí, přinutit Putina k ukončení a to zjevně u kulatého stolu nefunguje. Poslední možnost tedy je použít razantnější metody v poslední řadě i zbraně. Na sílu, opět historicky, Rusko slyší. Závody ve zbrojení skončily bez jediného výstřelu kapitulací, rozpadem Říše zla, jak SSSR trefně nazval americký prezident. Dokud budou Burešové, Fudžijamové, Orbáni a Ficové, k tomu nespolehlivý Trump, bude válka trvat. Ukrajinci budou hrdinně bojovat až do posledního muže.
Klobouk dolů!!

Zůstaneme na straně agresora???? Jsme přece národ holubiččí!!!

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.