Samomluva
Vladimír Strnad se ve fejetonu zamýšlí nad samomluvou, její užitečností i humornými situacemi, které může přinášet. Ukazuje, že mluvení se sebou samým nemusí být nic neobvyklého a často pomáhá ujasnit si myšlenky i emoce.
Jiří Švehla vzpomíná na zimní koupání v Brně v 50. letech, na tehdejší lázně, bazény i sauny. Připomíná místa, která patřila k běžnému životu starého Brna a z nichž některá už dnes existují jen ve vzpomínkách.
Ivan Kolařík ve fejetonu Tabatěrka aneb o lásce k umění vzpomíná na své první okouzlení divadlem, svéráznou tetu Fé a herecké vystoupení, které dopadlo poněkud jinak, než si představoval. Humorná vzpomínka na cestu k lásce k divadlu a touze stát se hercem.
Jiří Švehla s humorem sobě vlastním líčí zkušenosti s endoskopickými vyšetřeními a svou cestu ke kapslové endoskopii. Moderní medicína se v jeho podání chvílemi mění ve fantastickou výpravu jako ze sci-fi.
Jiří Švehla ve fejetonu Šalináři vzpomíná na dobu, kdy v brněnských šalinách sloužili průvodčí a historické tramvaje měly svůj osobitý rytmus. Text přibližuje práci v MHD Brno, atmosféru 60. let i zážitky z denních a nočních směn.
Olaf Zuckerstein s humorem vzpomíná na dobu reálného socialismu, kdy obyčejná cibule nebo jahody měly větší hodnotu než peníze a známosti často rozhodovaly o všem.
Ivan Kolařík se ve svém fejetonu vydává po stopách známých českých rčení a jejich původu. S humorem připomíná, odkud se vzala úsloví jako „být z něčeho jelen“, „dávat si bacha“ nebo „chytat lelky“.
Ivan Kolařík ve svém fejetonu s humorem a nostalgií vzpomíná na Prahu svého mládí, život v Austrálii i nezapomenutelnou příhodu s českým diplomatem. Vyprávění o místech, která v člověku dokážou po letech znovu probudit vzpomínky.
Jiří Švehla ve svém fejetonu vzpomíná na brněnské šaliny, ranní cesty do ZKL i dobu, kdy se v přeplněných tramvajích jezdilo doslova na stupátku. Osobní vzpomínka na Brno 50. let přibližuje jazyk, atmosféru i každodennost tehdejší městské dopravy.
Neznámý autor se s humorem pouští do krás a záludností češtiny. Připomíná jazykolamy, palindromy, zvláštnosti češtiny i česká slova, která dokážou potrápit cizince i pobavit rodilé mluvčí.
Ivan Kolařík ve fejetonu vzpomíná na nečekané pozvání na recepci při návštěvě královny Alžběty II. v Austrálii. S humorem sobě vlastním líčí emigrantskou nejistotu, královský protokol, frak, medaile i slavné pukrle.
Ivan Kolařík se ve fejetonu Neobyčejná setkání vrací k osobním zážitkům z Melbourne a k české komunitě v Sokole. Vzpomíná na setkání s Alexandrem Dubčekem, Václavem Klausem a Václavem Havlem.
Ivan Kolařík vzpomíná na svou milovanou babičku Kolaříkovou s něhou, humorem a fejetonovou nadsázkou. V textu ožívají rodinné vzpomínky, Nuselské schody i nezapomenutelný okamžik, kdy babička všechny překvapila svým „zmrtvýchvstáním“.
Olaf Zuckerstein ve fejetonu vytahuje groteskní retro vzpomínku na studentský mejdan, kde se z volného bytu stalo hřiště a z drobnosti nakonec sousedská záhada. Tajemství vysavače je příběh, který voní po mecheche — a trochu i po nedorozumění.
Ivan Kolařík ve fejetonu líčí návštěvu Česka jako návrat do rodné země po letech. S humorem a nadhledem popisuje českou pohostinnost i dojmy ze života v Česku po revoluci.
Olaf Zuckerstein ve fejetonu vzpomíná na dobu normalizace a na zvláštní setkání, které odstartovala jedna vizitka ÚV KSČ. Mezi protekcí, strachem a alkoholem se rozvine příběh, v němž se absurdita systému mísí s obyčejnou lidskou pomocí
Jaroslav Kovaříček ve fejetonu vzpomíná na rok 1955, kdy se v kulisách stalinismu nečekaně setkal se soudruhem ministrem. Absurdní epizoda z Babiččina údolí má atmosféru pouti, křoví u splavu a jména, které tehdy znal každý školák.
Ivan Kolařík ve fejetonu vypráví o tom, jak může i záchod ve Státní knihovně v Melbourne překvapit — vůní boršče a lidským příběhem. Tajemný Vasil, spojený s Vlasovci, se z nenápadného hajzldědka promění v osud, na který se nezapomíná.