Kam směřuje svět? Malé rozjímání o realitě a válce

Dokonalá dnešní informovanost internetem a televizí (navzdory některým lžím) tomu, kdo se zajímá, sděluje, že svět se opět ocitl v napjaté situaci – v kolísajícím, ale nejednou reálném nebezpečí nejhroznějšího druhu: světové války… jaderné.

Každá z těch zneklidňujících, dramatických událostí má svou příčinu. Někdy zcela evidentní, jindy komplikovanější. Přes tři roky už trvají dvě války, ač ne přímo světové, tak rozhodně hrozné.

U války na Středním východě je příčina téměř evidentní, pro tu, která probíhá na Ukrajině, je vše poněkud složitější. Názory na konflikt si lze udělat z informací dodávaných shora zmíněnými prostředky o tom, jak se situace vyvíjela v průběhu oněch tří let až dodnes.

Příčiny a souvislosti války

Válka nevypukla 22. února 2022 přepadením Ukrajiny Putinem, ale vlastním prvopočátkem jsou – krom jiného – události let 1991–1992. Paradoxně tedy na samém počátku míru, jenž nastal rozpadem Sovětského svazu.

V té době nebyl dodržen slib daný M. Gorbačovovi o nešíření států NATO východním směrem – blíže k Rusku, které ze Sovětského svazu zbylo. Vznesen byl též požadavek na vstup Ukrajiny do NATO, na což Putin nemůže nikdy přistoupit (k vysvětlení stačí pohled na mapu).

To ale nebylo a není jedinou příčinou, proč došlo k přepadení Ukrajiny – činu zcela v protikladu k mezinárodnímu právu. Tento fakt nikdo nikdy nepopíral. Přesto však, dle mého názoru, pro tragický konflikt platí, že každý následek má svou příčinu – někdy zřejmou, jindy ne tak docela. Není tomu jinak ani v tomto případě války na Ukrajině.

Od požadavku na její vstup do NATO docházelo pak k dalším událostem, které do chvíle poslední mohly válce zabránit. Ke klidu nepřispěly události na Majdanu v letech 2013 a 2014, jež vedly k deset let trvající válce, a k níž přispěl i útlak Rusů, jichž byla na Donbasu většina.

Válce nezabránila ani jednání v Budapešti a Istanbulu, dokonce za účasti evropských diplomatů.

Selhání diplomacie

To ale není záměrem tohoto rozjímání – více o válce samé. Když Putin podcenil mnohé, například statečný, nečekaný odpor ukrajinské armády, tlak zesílil a válka se rozpoutala naplno. A to, jak známo, za obrovské podpory západoevropských zemí a dokonce i USA.

Čas plynul, úspěchy a neúspěchy válčících armád se střídaly, až konečně rostoucí počet zabitých dosáhl závratných čísel. Došlo k pokusům o příměří – zmínil se o tom i Putin, ale jen v případě souhlasu s jeho převážně územními požadavky.

Dokonce po řadě předchozích jednání došlo ke schůzce D. Trumpa a V. Putina na Aljašce – území Spojených států – dosud připomínané, ale zatím neuskutečněné naději na příměří, otázce životní důležitosti.

Řešení viděla a dosud vidí západní Evropa a NATO v pokračování války až do porážky Ruska.
Oh, chytačka! Je historií potvrzeno, že porážka Ruska, jak si ji evropští politici představují, není ani teoreticky, natož prakticky možná.

Přesto se ve válce pokračuje, zbraně se na Ukrajinu dodávají a tisíců mrtvých přibývá. Jsou jen dva realističtí politici, kteří vidí jediné možné řešení – okamžité příměří. Jsou jimi V. Orbán a R. Fico, možná i G. Meloni.

Těžko lze čekat od Putina okamžité ukončení zabíjení, když nepřítel nadále zbrojí a masakrování ignoruje. Dnes jsou válečnými štváči právě oni. Jen absolutně neuvažující a historii nevnímající politici mohou hlásat nebezpečí: Putinem napadení dalších evropských států včetně ČR.

O realitě a naději

Konečně docházím k tématu reality. Ta je jediným ukazatelem možností, co udělat konečně dnes, když byla propásnuta reálná možnost Ukrajiny vyjít s menším neúspěchem, než tomu bude nyní – nebo v dalším roce.

Realita, jakkoli dramatická, se nedá změnit – jen důkladně, realisticky zvážit.

To, že je to možné, ukazuje dnes příměří Izraele s Hamásem – dílo D. Trumpa a jeho administrativy, tolik znevažovaných zavilými nepřáteli prezidenta. O tom, že už dávno má na mysli ukončení této tragédie, může pochybovat jen člověk věci neznalý nebo jeho nepřítel za každé situace.

A myslím, že i v případě války na Ukrajině je on jediným státníkem, který úspěch může opakovat i zde. Neboť má dnes ve světě zasloužený respekt – byť i pro něj platí, že nikdo není dokonalý.

Šibalská douška na závěr

Proč vlastně Putin touží po částech Ukrajiny?
Pokud je získá, budou obsazeny Rusy – a ti obklopeni Ukrajinci, jejichž přízeň může být velmi nejistá po tom všem, co se stalo. Zbývá tedy nerostné bohatství?

👉 Diskuse, kterou tento článek otevřel, pokračuje v textu Agresor nebo oběť – pravda, fakta a hranice svobody slova, kde se střetly argumenty s propagandou.