Čemu věřit (pokračování) – diskuse o názorech, faktech a argumentech

Odpověď autora zaslaného textu:

Ukrajina porušila už svoji zakládací listinu, kterou byla přijata do OSN. — Deklarace státní suverenity 16. 7. 1990, kde je napsáno: tři principy: neutralita, neangažovanost v blocích, bezjaderný status. Na to navazovalo Budapešťské memorandum r. 1994, které ovšem není smlouvou a pro signatáře není závazné. Tam šlo o to, aby Ukrajina odevzdala jaderné zbraně. O neutralitě nikdo nepochyboval, protože BM navazovalo na Deklaraci suverenity. Ukrajina poslala přihlášku do NATO už v r. 2008 a do ústavy dala, že bude součástí NATO v nové ústavě r. 2018.

Redakce OBZORu píše:

Z pohledu citované smlouvy by Ukrajina opravdu závazek porušila. Pro validitu této smlouvy je však klíčový moment, a sice: Ukrajina tehdy byla Ukrajinská SSR, tedy nebyla samostatná a o ní rozhodovalo jen Rusko. Nebyla jako samostatný stát uznána žádnou zemí, zůstala tedy samostatná jen v rámci SSSR, který tehdy ještě existoval. Zanikl až po více jak roce. Nemůže být tedy tento závazek chápán jako závazek suverénního státu, který může o své existenci sám rozhodovat Poté, co se samostatným státem stala, už nikdy tento závazek nezopakovala. Dokonce byla takto uznána opakovaně i Ruskem, dokonce i Putinem. Závazek zbavit se jaderných zbraní v r. 1996 dodržela.

Vaše verze je verze ruská, který tuto rozhodující okolnost, změnu parametrů, ignoruje, protože se mu nehodí, což není nic nového. Knižní ukázka ruského výkladu dějin.
Pramen: 👉 CEDMO Hub – Samostatná Ukrajina se k neutralitě nikdy nezavázala

Odpověď autora zaslaného textu:

To je otázka, zda deklarace nezávislosti neplatí poté, co nezávislost vznikla. Nezávislost byla tedy založena na deklaraci. Tato deklarace platí stále, i dnes. Jinak by Ukrajina nebyla samostatným státem.

Já vím, že to jsou čistě právnické kroky a je zapotřebí, aby to posoudili právníci, opravdu nezávislí lidé. Jinak je to vždy vykládáno politicky podle toho, jak se to komu hodí. V tomto prostředí protiruského štvaní a nátlaků je to asi těžké, aby někdo byl tak statečný, aby mluvil pravdu. Nevěřím mainstreamovým sdělovacím prostředkům a jiné jsou obvykle amatérské. Vyjma třeba Václava Klause. Ale ten je opatrný.

Myslím si, že příspěvek 👉 casopisargument.cz/63426
je objektivní. Tady nemůžeme tvrdit, že Lavrov by nikdy neměl pravdu jen proto, že je Lavrov. To jsou tvrzení štváčů. Neříkám, že Lavrov má vždy pravdu, ale někdy ji mít může.

Kdybychom ovšem přijali argumenty cedmohub, mnoho se nemění. Ukrajina se tedy nezavázala k neúčasti v blocích.…. Co tedy následuje? V podstatě nic. Ukrajina porušila další dohodu a to je Minsk II, kde se zavázala k ústavní reformě, decentralizaci, schválení trvalých právních předpisů o zvláštním postavení rajonů Doněcké a Luhanské oblasti s místní samosprávou dohodnutou se zástupci těchto území. 11. 2. 2015. Taktéž porušila tuto smlouvu odstřelováním povstaleckých oblastí. Toto porušení je ovšem závažnější, protože vedlo přímo k válce.

Třetí bod bych nastolil ohledně Krymu, kde považuji za lež slovo „anexe“. Obyvatelé Krymu měli vysokou autonomii, svůj parlament demokraticky zvolený za Janukoviče (prezidenta už neměli, ale dříve byl). Po změně vlády po revoluci na Majdanu se krymský parlament rozhodl pro samostatnost. Krym se od té chvíle stal samostatným státem. Proces to byl shodný jako dříve v Kosovu. Výsledky, tedy mezinárodní uznání by měly být také shodné. V té chvíli rozhodovala vůle krymských obyvatel, nikoliv Ruska. Potom krymská vláda provedla referendum o připojení k Rusku. Opět vůle obyvatel. Aby referendum nebylo narušeno, pozvala tato vláda ruské jednotky alokované na Krymu, aby blokovaly ukrajinské vojenské jednotky. Rusové k tomu použili jednotky, které měli na krymské základně a které měli dokonce povoleno pohybovat se po území Krymu, nikoliv nějaké invazní jednotky zvnějšku. Po referendu, které bylo pod mezinárodní kontrolou a nebyly zjištěny žádná pochybení, teprve potom přišly ruské orgány, aby fyzicky připojení k Rusku organizovaly. Nevím jestli dokonce neměl Krym právně dovoleno se uznat samostatným státem. Ale to jsem nikde nenašel. Možná to někde existuje.

Dalším bodem je vlastní invaze ruských jednotek na Ukrajinu, kterou je nutno odsoudit. Zde kritizuji tzv. dvojí metr. Tedy Američané provedli mnoho takových invazí a zásahů v cizích zemích, mnohdy zcela bez nějakých důvodů. Co jste dělal pane Zuckerstein, když bombardovali Jugoslávii, když vstoupili do Iráku na základě lživých informací CIA? Protestoval? Ale proti Putinovi protestujete. Proč najednou?

Redakce OBZORu píše:

Předně prosím, abyste se zdržel osobních implementací, diskutujeme o faktech a ne o vás, nebo o mně. Rovněž tak silná slova a jednoznačné označení, příkladně, je to lež, štváči a pod. manipuluje čtenáře a to se do této formy diskuse nehodí. Na základě předložných pro a proti si čtenář utvoří svůj názor.

K věci.
Co myslíte porušením základní listiny přijetí Ukrajiny do OSN nevím. Ta je členem od r. 1945.

Deklarace suverenity z r. 1990 se týkala regulace Ukrajiny v rámci SSSR, jako jeho jedna z SSR. Proto taky nedošlo k žádnému mezinárodnímu uznání jako samostatné, suverenní země. Tou se stala Ukrajina až po rozpadu SSSR a byla uznána mezinárodně. Teprve tehdy byla suverenní, což konečně uznal i Putin.

Jistě není sporu o to, že suverenní země se může rozhodovat suverenně o svém osudu, s kým chce být kamarád a do jakého spolku vstoupí. To jsou jen a jen její rozhodnutí a nikdo nemá právo je násilím měnit. Když se mně, příkladně, nebude líbit sousedova kočka, protože mám rád psy, nebudu souseda nutit, aby kočku odstranil a v případě, že by se bránil, tak mu ji zastřelím. Tady se, myslím, shodneme. Nemá tedy Rusko žádné právo nutit Ukrajinu, aby dělala to, co se mu líbí, navíc si to silou vynucovat.

Odpověď autora zaslaného textu:

Budapešťské memorandum je označení pro trojici mezinárodních dohod podepsaných 5. prosince 1994 Ruskem, Spojenými státy a Velkou Británií v maďarském hlavním městě Budapešti, které měly poskytovat záruky bezpečnosti a územní celistvosti Bělorusku, Kazachstánu a Ukrajině výměnou za připojení se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Jejím důsledkem bylo jaderné odzbrojení těchto států a jedinou zemí bývalého Sovětského svazu vlastnící jaderné zbraně (jadernou velmocí) zůstala Ruská federace.

V memorandu se signatáři zavázali mimo jiné respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic, zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování, zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině, řešit případné použití jaderných zbraní vůči Ukrajině na půdě Rady Bezpečnosti OSN či vzájemně konzultovat vzniklé nejasnosti ohledně zmíněných záruk.👉 Budapešťské memorandum – Wikipedia

Redakce OBZORu píše:

Ukrajina svůj závazek splnila, čímž by měla být její suverenita zaručena. Nebyla, porušilo ji jen Rusko. A tady by měl být začátek a odtud by se měly všechny další kroky odvíjet.

Majdan byla čistě ukrajinská záležitost, podobně, jako 17. listopad u nás., a Minské dohody, ty ostatně byly reakcí na ozbrojené akce separatistů a po anexi Krymu, kdy byla Ukrajina evidentně slabší článek, byť spravedlnost byla na její straně.

Separatisty podporovalo Rusko.

Minsko I nepřežilo týden, Minsk II měl zajistit to, co se Minsk I nepodařilo, tentokrát na nejvyšší úrovni 4 států, Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny pod záštitou OBSE. Dojednaný byl klid zbraní a stažení těžké vojenské techniky. Krom jiného měla být provedena ústavní reforma, klíčovým prvkem měla být decentralizace a schválení trvalých právních předpisů o zvláštním postavení některých rajónů Doněcké a Luhanské oblasti s místní samosprávou, dohodnutých se zástupci těchto území.

Ačkoli po příměří v půlnoci místního času 15. února 2015 boje obecně utichly, potyčky a ostřelování pokračovaly v několika částech zóny konfliktu. Navzdory dohodě o vytvoření třicetikilometrové nárazníkové zóny bez těžké vojenské techniky okolo linie příměří se první den příměří k frontě u Debalceva přesouvaly ruské tanky T‑72B3 a povstalci dál na město útočili. Podle tehdejšího vůdce Doněcké lidové republiky (DLR) Alexandra Zacharčenka se příměří nevztahovalo na tuto oblast. Obě strany prohlásily, že nestáhnou těžké zbraně, dokud budou boje v Debalceve pokračovat. Ráno 18. února Debalceve padlo a mnoho světových politiků ostře odsoudilo porušování nových dohod povstalci a pohrozilo Rusku dalšími sankcemi za jejich podporu. Při stahování ukrajinských vojáků z města došlo k velkým ztrátám, když byli při ústupu ostřelováni těžkou technikou povstalců. Separatisté do města ustavičně odmítali vpustit pozorovatele OBSE, kteří opakovaně trvali na okamžitém zastavení bojů dle nových dohod z Minsku. Ofenzivní akce separatistů přitom v noci probíhaly i v dalších oblastech – u doněckého letiště a v Šyrokyne u Mariupolu. Dopoledne pak separatisté podle neověřených informací zahájili útok za pomocí raketového systému Grad na obec Trojicke.
👉 Druhá minská dohoda – Wikipedia

Parlament Ukrajiny schválil zákon o zvláštním statusu pro Donbas dne 17. března 2015. Zákon byl okamžitě kritizován ukrajinskými politiky, separatistickými vůdci i ruskou vládou. Na straně Ukrajiny to bylo chápáno jako de facto uznání okupace území, kde operovali separatisti.

Je tudíž zřejmé, že se Ukrajina snažila dohody dodržet a separatistům, resp. Rusku, vyjít vstříc. Hned první den příměří se k frontě přibližovaly ruské tanky, čímž porušilo Rusko dohodu, která nakonec proto skončila stejně jako její předchudkyně. Ne tedy vinou Ukrajiny.

Dohodě Minsk II předcházela anexe Krymu, přičemž na tomto označení se, krom Ruska a jeho příznivců, shodne zbytek světa.

Krymská krize vznikla v důsledku ruské invaze, jež byla maskována jako povstání domobrany, po které následovalo vypsání referenda o sebeurčení. Rusko, které má na Krymu základnu Černomořského loďstva, tím reagovalo na vnitropolitické změny na Ukrajině, kde lidové demonstrace zvané Euromajdan vedly ke svržení prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče a jeho vlády.

Rusko přitom garantovalo územní celistvost Ukrajiny v budapešťském memorandu o jaderném odzbrojení Ukrajiny z roku 1994. Spor trvá dodnes a byl zdrojem napětí mezi Ruskem a Západem. Konflikt na Krymu a Sevastopolu byl Mezinárodním trestním soudem definován jako rusko-ukrajinský mezinárodní ozbrojený konflikt.
👉 Anexe Krymu Ruskou federací – Wikipedia

Rusko vyslalo na Krym nad rámec svých vojenských sil speciální vojenskou jednotku, která pomohla obsadit klíčová místa. Některé zdroje uvádějí až 15000 vojáků. Už dva dny po anexi bylo Rusku na jejím základě pozastaveno členství v G8.

Jistě nezpochybníte Wikipedii jako seriosní pramen. Kdo by se chtěl dozvědět více, odkaz je uveden a možná se podiví, co všechno se na Ukrajině od doby její suverenity odehrálo. Konečně i Vy souhlasíte s tím, že napadení Ukrajiny Ruskem je porušení mezinárodních smluv právě Ruskem. Já dodám, že činem barbarským, který se neštítí zabíjet civilisty, unášet děti, střílet zajatce a podobně. Řešení, tedy konec války, je v rukou Putina tím, že se stáhne za hranice Ukrajiny, které i on sám uznal, což on očividně nechce. Druhá možnost je kapituilace Ukrajiny tím, že přistoupí na Putinovy požadavky a tak potvrdí platnost zákona džungle, kde má právo jen ten silnější.

Je to úměrné 21. století?

První část článku naleznete zde: 👉 Čemu věřit – diskuse o názorech, faktech a argumentech