Vlezdop…lismus

Jsme slabí, malí – Dosti těchto řečí!
Jen kdo tak zoufá sláb a malý jest.
Oč byla Helas byla Roma, větší,
než skrání nesmrtelnou se dotkla hvězd?
Jak směšné byly našich předků cepy,
když celý svět se zvedl proti nim.
a hle, svět celý zdrtil vůdce slepý
a Táboru se klonil velký Řím.
Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů
a budem vojskem netušených sil!
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru
a malým ten,kdo zná jen malý cíl.

Tolik klasik.

Kdo by neznal lodní šroub, hromosvod, ruchadlo, kontaktní čočky, silon, obloukovou lampu, krevní skupiny, slovo robot a spoustu dalších zcela běžných a samozřejmých věcí. Jména jako Smetana, Dvořák, Forman, Mahler, Freund, Čapek, Mucha a další. Všechny vyšly z českých hlav. Jsme sice malí, ale ne slabí. Jen jsme jaksi zamindrákovaný národ, který se projevuje více závistí a rebelanstvím, hlavně u piva, našeho chleba. kudy z nudy
Kníže Metternich měl kdysi říct, že Češi jsou dobrými sluhy, ale špatnými pány. Nebyl daleko pravdy.
Ale, máme to zapotřebí stále někomu sloužit, někoho napodobovat a přebírat cizí zvyky a slova? Ohýbat hřbety a salutovat cizincům?

Ne, a zase ne, přátelé. Máme na to, abychom své místo pod sluncem doložili a obhájili. Nemusíme stále stát v cizím stínu. A nejsou to jen vynálezy, co zapsalo zlatým písmem Čechy do historie.

Už Zlatá bula Sicilská uzákonila vyjímečná práva českých králů, za Přemysla Otakara II byla čeština dvorním jazykem na všech významných dvorech Evropy a konečně Zlatá bula Karla IV z r. 1456 byla základním zákonem Svaté říše římské až do r. 1806. Český král měl přednost před všemi kurfirsty a čeština byla vedle latiny a němčiny jejím jazykem.

Já se ale chci zabývat současnou situací, především jazykovou.

Jazyk, území a kultura jsou základními znaky národa. Všechny tři splňujeme bohatě. Čeština pod vládou Habsburků skoro zanikla, držela se prakticky jen na venkově. V bouřlivém století 19. však díky Národnímu obrození znovu ožila a trvá až dodnes. Krom vulgarismů, zvláštních místních a slov ohraničených menších skupin (příkladně pražské galerky – saze pro slečnu„šískypatky pro ozdobu pánské garderoby, buldočky pro pánskou obuv…) a některých nářečí je její slovní zásoba 300000 vlastních slov. Pro srovnání má němčina mezi 300000–500000 slov včetně nářečí a odchylek v různých zemích mluvících německy. Angličtina pak neuvěřitelných 600000 slov (Oxford English Dictionary).Ruština pak disponuje asi 500000 slovy z čehož je značná část slov převzatých z jiných jazyků foneticky přepsaných v azbuce. Překvapivě si stojí francouzština, kde nejobsažnější francouzské slovníky obsahují 90000 slov.
(Zdroj: Wikipedia)

Nemáme tedy důvod se za češtinu stydět, když drží krok ve slovní zásobě se světovými jazyky. Není důvod užívat cizí slova, dnes hlavně anglická, tam, kde máme slova vlastní. Jenže, tady právě zahájí akci ten zbytečný pocit malosti – snobismus. Nevím sice oč jde, ale znám cizí slovo a tak tenhle nedostatek překlenu a užíváním cizích slov se dostanu na úroveň vedoucího, lepšího, než ti, co mluví česky. Dělá to dobrý dojem a tak stoupnu na žebříčku vzdělanců. Že neumím anglicky? Toho si nikdo nevšimne, tedy ten, co se stejným způsobem snaží zaujmout a zabodovat. protože podobných je víc, lepší je ten, který anglických slov zná víc, byť se anglicky nedorozumí. Protože jazyk nezná, bývá výslovnost a hlavně psaní někdy hodně bizarní. Piš jak slyšíš je typické pro ruštinu, té jsme se ale už rádi zbavili, tak proč máme to samé opakovat v angličtině? Jistě jsou slova, dokonce mezinárodní, pro která výrazivo nemáme, jiná, která jsme převzali a počeštili, příkladně tramvaj, Těch však není moc, Čeština je jazyk ohebný a vytvořit si český ekvivalent cizích slov není až zase tak těžké, ale snobům to nezní vznešeně. A tak vznikají příšerné patvary, které dokonce skloňujeme a časujeme. Praotec Čech by asi ještě nežasnul, ale Jungmanovi by hrůzou vstávaly vlasy. Příkladem může posloužit veekend psaný víkend, víkent,nebo dokonce výkent, ano, i tak jsem to viděl. Německy Wochenende, konec týdne, stejně tak i anglicky. Proč by se nemohl použít český ekvivalent soned (SObotaNEDěle)? Je to sice slovo nové, leč vystihující totéž. A nemusí se pitvořit. Nebo slovo podkást, v lepším případě psáno anglicky, by sneslo český ekvivalent, návazek. Zvláštní mou pozornost však zaujal slovo byznys, které už skoro zcela vytlačilo český obchod. To je pozoruhodné tím, že by mělo spadat do vybraných slov po –b-. Zatím ještě nespadá a to je úkol pro Ústav jazyka českého AV a jsem zvědav, jak si s tím poradí. Nejhorší setkání tohoto druhu bylo pro mě slovo bůkovat. Nejprve jsem myslel, že je to něco z buku, tedy stromu, to však v souvislosti smysl nedávalo, vyzkoušel jsem ještě pár jiných možností odvození se stejným výsledkem, až mně konečně napadlo anglické book, booking, tedy zamluvit, zajistit si, nebo rezervovat. Krásný příklad pouťového stříbra. Jiná brutální výměna je sekunda, česky vteřina, tu zná už jen pořad TV Branky, body, vteřiny. Sami Slováci si z toho utahují. Přeložme si do slovenštiny polib mě za vteřinu.

Jsou ale i strašnější příklady, vydezajnovat. Co si pod tím slovem může představit třeba babička v Horní Dolní může být i slovo sprosté. Nebo třeba sloveso investikovat? Poraďte, co si mám pod ním představit. Sloveso jupíčovat, nezní to vulgárně? Setkal jsem se i s tvarem trpným tohodle slovesa, jupíčován. To vybudí pocit přímo drastický a snadno považovat za trestný čin. Jsou i veletoče, jako vydezajnovat,nebo vypointovat Nejhorší jsou však zkratky. Ajej, není citoslovce úžasu, ale AI-umělá inteligence.

Aby toho nebylo dost, přejímáme i z jiných jazyků, příkladně slovakismy, ty jsou dědictví dob nedávných, na které (většinou) neradi vzpomínáme. Tehdá koloval vtip.

Přijel Jano na dovolenku, česky dovolenou, do své rodné vísky pod Tatrami. Dostal halušky s brynzou a hned se všichni vyptávali, ako že je to, Jano, v Prahe na Hrade? Inu, povedal Jano, na Hrade to celkom ide, ale pod Hradom je veĺ´a Čehunov.

Tak třeba slovní obrat na čele. Předložka na je významu místa, na něčem, tedy pokud na čele sedí vosa, pak je to správně, na čele průvodu sedět nemůže, ledaže by seděla praporečníkovi na čele, který jde však v čele průvodu, nejde na čele průvodu. Stejně tak je předložka za, tedy místem, proto nemůžu být za něco rád, tomu jsem rád, mám z toho radost. Jinak je to s tvarem nad ránem. Nad je předložka polohová, tedy nad něčím, tohle spojení však je časové, tedy blížící se času rannímu, blížícímu se ránu. Může být něco nadčasové to je však ve významu pokrokové, něco, co čas předběhlo, významově tedy něco zcela jiného.

Prznit však můžeme i bez cizích slov a obratů. Tak třeba zeptat se na otázku není to samé co položit otázku. Zeptám se na otázku, která mně unikla, nebo když mně třeba bylo špatně rozuměno, případně jsem už něco otázek zodpověděl a tak se zeptám, zda má tazatel ještě nějakou otázku. Chtít se ale zeptat jen tak, pak otázku položím, chci se zeptat.

Nejvíc mě ale trápí utrpení českého chemického názvosloví, rodinného stříbra. J.S. Presl vymyslel nejen některé české názvy prvků jako kyslík, draslík, uhlík, ale i ryze české chemické názvosloví. Něco, co ve světě nenajde obdoby. To bylo, dnes nemáme kysličníky, ale oxidy, nemáme uhlík, ale karbon atd. Konec devastace je v chodu.

Slza zalila mé oko.

Tenhle problém má ještě jednu dimensi.

Odmítači EU členství, především Fudžijama a jeho parta, agitují tím, že EU jsou jen úředníci nevolení, kteří omezují naši suverenitu nesmyslnými nařízeními. Po pravdě jsou jen doporučení, závazná jsou jen ta, která schválí většina zástupců členských zemí. Jsme členy exkluzivního klubu, který, stejně jako každý klub, má svá pravidla. Příkladně jsem členem klubu anglických gentlemanů, který má základní pravidlo vstupu do klubu na sklenku dobrého sherry smoking. Já ale přijdu v teplácích, protože jsem pracoval na zahradě a dostal chuť na sklenku. Do klubu mě nepustí a tak se rozčílím, že omezují moji osobní svobodu.

Podobně se jí svobodně zříkám, když svůj jazyk plním cizími slovy tam, kde mám slova vlastní. Tohle mně EU nenařizuje, svoji suverenity se zbavuji sám a svobodně. Nemůžu tedy hlásat vodu a pít víno.

Světoví se nestaneme napodobováním, ale příkladem. První je jen jeden.