Vlastizrada

Návštěva lékaře je spojená nejen s bolestí, nadějí,nebo kontrolou,ale hlavně s čekáním. Někdy dokonce i se zklamáním, když vám sestra půl hodiny před koncem ordinačních hodin oznámí, že jste sice druzí v pořadí, ale řada se na vás už nedostane, nebo čekáte a čekáte, až se dveře ordinace už neotevřou. Máte-li potíže v nešťastné době prázdnin a dovolených, může to být docela dobrodružné cestování od jednoho lékaře k druhému, bez záruky úspěchu. Velkou částí je personál na dovolených, to se v létě dá očekávat, když mají zástupce, většinou ordinuje v jiných časech i místech, nebo se v nemocnici prodíráte labyrintem chodeb a pavilonů. Když máte štěstí, najdete někoho, kdo se vás ujme, aby vás doporučil k jinému kolegovi. Když máte ještě víc štěstí, najdete po strastiplném bloudění pomoc, Tak, či onak, čekáte všude. Já to štěstí měl už na 4. metě.

Sedím, měl jsem štěstí, že bylo místo, v jednom předešlém zastaveníčku jsem si musel vystát frontu, a koukám kolem. S výjimkou kojenců se všichni zabývali největší hračkou naší doby, naťukali si duševní pokrm na mašince do kapsy. Nechtěl jsem být stádový a tak sáhl po časopisu, kterých bylo na krácení čekání něco na stolku v rohu. Krom reklam a poučných stránek z oboru zdravotnického jsem našel časopis Menza. Menza je celosvětová společnost mimořádně nadaných lidí s IQ více jak 130. Protože do této společnosti ještě nepatřím, zvítězila zvědavost a s nadějí, že tomu porozumím jsem se s chutí začetl. Dozvěděl jsem se o různých akcích včetně mimořádně nadaných dětí a zatím všemu porozuměl. Tedy ne všemu, rozumět jsem přestal, až když jsem narazil na něco děsně obludního a začal pochybovat o základním imperativu téhle společnosti. Možná ale jsem neporozuměl nadstandardní úrovni, jsem jen obyčejný člověk, nečlen. Uvědomil jsem si ale, že není o co stát. Štítivě jsem časopis vrátil na jeho místo po minutovém bezvědomí.

Proč?
Před časem jsem na těchto stránkách prezentoval úvahu nad jedním základním kamenem každého národa, jazykem. Zřejmě se má úvaha ke členům tohodle spolku nedostala, vlastně ani dostat nemohla, neb časopis nesl datum 2024, to ještě Obzor neexistoval.. Což ho ale neomlouvá.
Bylo to slovo a slovo bylo nejprve, jak praví Bible. No a já se s ním setkal poprvé a nepřipraven.. To slovo bylo

Facebůk

Ano, nepřehlédli jste se, přesně takhle. Kam až jsme se v servilitě propadli!! Kdo neumí anglicky se možná napozastaví, jen začne přemýšlet, co to asi znamená. Má-li průměrné IQ , napadne ho zvuková příbuznost s facebook a textu porozumí. Starší generace z Horní Dolní se s tímhle slepencem těžko srovná a v duchu vyčte rodičům, že ji něco zamlčeli, v lepším případě že je to nějaké moderní zařízení a musí se zeptat vnuka.

Je to jazyková perverse rovná vlastizradě. Ztrátou mateřštiny ztrácíme základní kámen své jedinečnosti jako národ, podobně jako cikáni nebo různé kočovnické tlupy. Svoji mimořádnost vyměníme za laciný paskvil a namlouváme si, že jsme více světoví. Nejsme, holenkové, nejsme, jsme jen pro smích a opovržení. Navíc nemáme důvod, jsme národ s víc, jak tisíciletou tradicí, světu jsme dali osobnosti, vynálezy i kulturní poklady. Tohle vše měníme za laciné pozlátko. Namítnete, že Římská říše se rozpadla a jak byla veliká a slavná, co všechno světu dala a přesto neexistuje. To je pravda, ztratila moc, ale zachovala si vlastní jazyk, no, a Itálie trvá dodnes.

Zamysleme se, zda to máme zapotřebí!
Jen jako ukázku uvedu pár podobných, i když ne tak děsivých, příkladů a můžete doufat, že slovu porozumíte, v lepším případě najdete český výraz.
Brifink, i brýfink, lek, kauza, tendr, šou, investigovat, klanšip, aukčení, fůtblogr, frek, vypointovat…
Jistě sami najdete spoustu dalších.

Národ bez mateřštiny je jako zpěvačka bez hlasu.