Víra, nebo rozum?

Již několik desetiletí hledám odpověď na otázky, které mě trápí, existence Boha a všeho dalšího, návazného, Ježíše, Adama a Evy… Už jsem tenhle problém konsultoval i s dost fundovanými odborníky, ale zatím nedostal, krom nutnosti víry, žádnou ekvivalentní odpověď. Nevzdávám to a tak jsem oslovil i našeho autora, teologicky vzdělaného a fundovaného, s mojí potřebou dopátrat se pravdy. Protože hledám a stále nenacházím.

Předkládám čtenářům, snad se najde někdo, kdo mně to vysvětlí.

Milý Petře,
omlouvám se za zpoždění, měl jsem trochu turbulentní týden a hledal tu prosbu, nenašel a tak opakuji.
Proč Kristus přinesl lidstvu oběť, vykoupení, když se více jak 2000 let vykoupení nedostavilo? Byl Kristus opravdu jeho syn a opravdu nás měl vykoupit? Jak dlouho se ještě nedostaví? Kdy vlastně byli Adam s Evou vyhnáni, před homo sapiens sapiens, když potom, kdy? Proč je Bůh potrestal nedokonalé, když je stvořil ke svému obrazu a když je takhle stvořil, proč to byla chyba, že zákaz porušili, měli být přeci dokonalí. Proč je potrestal za chybu, která nebyla jejich? Je přeci logické, že za chybu má být trestán ten, který ji způsobil. Zajímavá je i otázka, proč je musel zkoušet, když, jednak dokonalí a navíc už přeci dopředu musel vědět, jak to dopadne? Nebyl si jistý? Konečně se mu nepodařil ani jeho první syn-světlonoš.
Není toho málo a jsou i další, ale tyhle jsou pro mě klíčové. Čas není limitem, stačí, když budu mít jasno, dokud ho budu schopen ještě vnímat, než zavřu oči na furt.

Na Vaše dotazy se již chystám odpovědět, ale nevím, jestli Vás potěším. Vaše otázky jsou velice vážné, vychází ze srdce a mysli člověka, který bere život vážně, který je hledajícím a toužícím po pravdě a nespokojí se s lacinými a bezduchými výklady. A já se obávám, že nebude v mých silách a schopnostech Vám moudře odpovědět.
Ale pokusím se odpovědět alespoň srdcem. Určitě Vám brzy napíšu!
Moc Vás pozdravuji a přeji vše dobré
Petr

Křesťanství a jiná náboženství mají vždy svého jediného šéfa v nebi, jehož zástupce na nebi je šéfem věřících na zemi. Protože nebeský šéf není jednotný, perou se ta náboženství mezi sebou, každé chce mít svého nebeského šéfa za jediného správného. Většinou to vede jen k násilí, které tahle náboženství ve své věrouce vylučují. V té se však už v samých základních nařízeních dostávají ke sporu. Příkladně láska všech ke všem je paralyzována nařízením oko za oko, zub za zub, případně povinnost šířit víru ohněm a mečem. Logicky se nabízí otázka, komu to slouží, na obou stranách barikády jsou oběti jako důkaz, že to první přikázání neplatí v praxi. Jenže praxe je lidský život a tak není náboženství se životem v relaci.

Komu tedy slouží?

Každé má svou hierarchii, stejnou jako ta světská. Nabízí se tedy vysvětlení, že je samotné náboženství, víra v nebeského vůdce, jen produktem lidské společnosti, lidských norem vlády, organizace skupin, národů atd. Vztažmo k tomu, že se, zatím, co lidstvo lidstvem je, existenci nebeského vůdce dokázat nepodařilo, jsou jen domněnky, které mu přisuzují jen vše dobré a nejlepší, čeho lidi schopni nejsou, přestože by to moc chtěli. Je tedy každý pozemský představitel jednoho každého náboženství jen volený, nebo uznávaný nejvyšší vůdce na zemi. Není tedy církev, jedno jaká, jen lidskou konstrukcí, kopií domněnky, jak je organizované nebe, neb si to člověk jinak představit neumí?

Protože je lidská přirozenost každé skupiny, tou je i spolek dvou lidí, mít vůdce, formálního, nebo neformálního, musí tento požadavek splňovat i církev, jako organizace Nebes na zemi. Tím se ale stává jen umělou organizací, která pak stanovuje pravidla a řád jejích stoupenců. Organizací, kterou si lidi pro sebe vytvořili podle lidských pravidel.

Moc, jak známo, korumpuje víc, jak peníze nebo sex. To vede zákonitě k rivalitě v řadách vládnoucích elit církví mezi sebou, každá si osobuje právo být tou jedinou správnou. Ve skutečnosti jsou však jen smutný obraz lidských nedostatků. Církev je pak jen úřad a jeho přednosta si osobuje být zástupcem Nebe na zemi. Není z vůle Nebe, ale výsledkem dohody, rivality boje lidí jako on zdravý i nemocný, narozený stejně jako jiní a stejně tak i smrtelný, se stejnými chybami i přednostmi, člověk jako každý jiný. Jen se, jedno jak, dostal až na špici hierarchie té které církve.

A tak se dostávám k závěru. Je tedy církev stejná, jako politická strana a stejně tak se i chová, není určená Nebem, ale lidmi, kterým pak vládne. Vláda člověka nad lidmi, nic víc. Jen lidská konstrukce.

Pokračování