TV duel

Žijeme v horké fázi předvolebního boje, přesnějí agitace. Jak známo, volební guláš je vždy teplý. Pod kotel přikládá každý uchazeč o 4 roky tepla ve sněmovně všechno topivo, které voliči rádi slyší, tedy sliby a zase sliby, často i nesplnitelné a téměř vždy bez způsobů, jak je činem naplnit. Naneštěstí to mnohé voliče nezajímá a tak vítězí silný hlas a gesta, v jistých stranách chrlí kaskády lží, polopravd a manipulací. Čím více je opakují, tím větší naděje na úspěch. Stačí 5% hlasů, vždyť nejde o nic víc, než ty 4 roky v teple.

ČT vysílá v tomto předvolebním kvasu různá fóra stran a uskupení, která mají naději aspoň na těch 5%. Jedno takové setkání je Duel.

V neděli 14.09. se na obrazovce utkali Kateřina Konečná a Tomio Okamura. Ne proto, abych si udělal jasno koho z nich budu volit, jen proto, že jsem zcela nezúčastněně chtěl vidět souboj dvou skoro stejných protivníků. Přiznám, že komunistům nevěřím už hodně dlouho, ale potlačil jsem tuhle aversi, abych si mohl udělat co možná nejobjektivnější názor. Čas byl rozdělen do několika bloků, několika témat, kdy vždy na začátku každého měli protagonisti 30 vteřin na své stanovisko. Oba limit nedodrželi s vyjímkou KK, která skončila jednou dokonce před limitem. Zcela mimořádného výkonu dosáhl TO, když měl na otázku odpovědět ano nebo ne. Než konečně neochotně odpověděl, spotřeboval 2:13 minut. Na připomínky moderátorky reagoval podrážděně s tím, že mu nemá skákat do řeči. Ve srovnání s KK spotřeboval násobně víc času omýláním stále stejných oklik, dokonce se dostal i k sebelítosti odhalením jeho pobytu, jak dlouho neuvedl, v dětském domově. Tím argumentoval, že on rozumí potřebám občanů nejlépe.Opakování je sice matkou moudrosti, ale tisíckrát opakovaná lež…vždyť víme. Často se dlouhým monologem dostal úplně mimo téma a moderátorce, kterou nazýval redaktorkou, nedal možnost, aby ho přerušila a tak dostala KK možnost dostat se ke slovu. Kdyby aspoň něčím k tématu přispěl, něco konstruktivního, ne, stále stejné a nudné opakování. Aby svým projevům dodal serióznosti, stále se oháněl titulovanými hlavami, které snad nikdo nezná, aby svým vývodům dodal patřičnou dávku, štempl správného tvrzení. Často se uchyloval k nepravdám, nebo fakta přizpůsobil svým potřebám. Na otázku, zda by podpořil účast české armády v případě napadení jednoho členského státu NATO potřeboval zdůraznit těžký život seniorů, drahé energie a potraviny, špatné zdravotnictví, až se po minutě a několika pobídkách moderátorky dostal k neochotnému ano. Adresní napadání jeho protějšku se blížilo úrovni pavlače. S komunisty žádná spolupráce, protože má výrazné výhrady proti spojení ČSSD s nimi. Zcela nedisciplinovaný a útočný.

Jeho protějšek se v mnoha bodech shodl a v jiných ne. Příkladně NATO a EU. KK rezolutně proti členství v NATO, EU jí nevadí, TO právě naopak. To se konečně tak moc nedalo čekat,dokonce bylo jeden čas na obzoru jít do koalice. KK byla proti očekávání klidná, místy se vývodům svého protivníka usmívala. Byla dobře připravená. Když debata vygradovala do účasti ve vládě, upozornila TO, že si na její účast a program bude muset zvyknout. Hodně odvážné! Na stejnou otázku účasti naší armády na napadení člena NATO Ruskem kroužila jako sup nad mršinou, stále opakovala svou touhu po míru, takže jasnou odpověď nedala, schovala se pod deku frází o nutnosti míru a odmítání zmařených lidských životů. Každopádně působila disciplinovaně a klidně. Dokonce místy i tak, že by jí divák dal hlas. Rozhodně kultivovanější, než její protějšek. Zdržela se silných slov jako nejhorší vláda v historii, Fialova vláda zaprodanců, diktát Bruselu a pod.

Společné oběma byly samé negativy, často z palce vycuclé, jistě ne omylem každou slabost současné vlády zveličili místama ad absurdum, oba budili dojem, že si negativa vyrábí proto, aby měli co kritisovat a až na nenávisti, postavit svou mohylu. Oba bourali a slibovali, co by splnit ani nemohli, chyběla jim konstrukce na základě možného. Nikdo z nich se nezabýval otázkou, co způsobí za škodu škrty, těch bylo hodně, v jiných oblastech, dokonce i těch, které označovali jako prioritní. Celkově to vypadalo jako jejich volební, verbování.

Smutnou roli měla moderátorka, bezbranně nechala oba mluvit, zvláštěpak TO a jeho nekonečné opakování téhož. Vzdala to, když i po opakovaných pokusech ho zastavit, ji okřikl „aby mu neskákala do řeči“ a svůj monolog vedl dál. Nebyl to duel, byla to stranická předvolební agitace. Největší nedostatek vidím v tom, že na konci nedošlo ke konfrontaci s fakty, která by jejich nepravdivá a přizpůsobená tvrzení uvedla na správnou míru. Neb u diváka přirozeně zůstává nejvíc to, co je řečeno na konci. Takže by nebyl problém na závěr uvést ty “nepřesnosti“ kontra výroky, aby divák nežil v omylu.