Sportu zdar!

Považuji za své obrovské životní štěstí, že mi bylo dopřáno prožít mládí v oné úžasné době, kdy ještě neexistoval internet ani chytré telefony, dávno předtím, než nějaká pomatená hlava zplodila facebook. Navíc bývalo tenkrát v létě teplo a v zimě mráz a plno sněhu. Panovaly tedy ideální podmínky pro naše oblíbené mimoškolní aktivity. Pominu-li silně adrenalinové kouření ve stodole, zdál se nám sport vůbec tím nejskvělejším způsobem, jak trávit volný čas. O něco méně lákavé, zato však velice poučné, bylo hrát si někde v ústraní s děvčaty na doktora. To všechno jsme ovšem tehdy považovali jen za pouhé klukovské radovánky. Opravdový sport začínal až od úrovně, které se říká závodní nebo vrcholová. Tam se nás sice propracovalo poměrně dost, bohužel jen málokdo si právo nadále sportovat dokázal před manželkou uhájit. Nesobecky vám prozradím, jak se to podařilo mně.

Zatímco za svobodna nejsou sportovní činnosti kladeny téměř žádné překážky, kritická situace nastává v manželství. Všimněte si, že atletická postava, tréninková píle a sportovní úspěchy ženám na budoucím partnerovi zpočátku imponují. Po svatbě se však jejich vztah k těmto manželovým přednostem jakoby mávnutím kouzelného proutku mění v naprostou averzi. Není tedy náhodou, že prvním, co ženy manželovi postupně zakáží, bývá sport. Naštěstí existují způsoby, kterými se lze tomuto bezpráví úspěšně bránit. Mnou zvolenou metodu jsem výstižně nazval metodou šumáku a sekerky. Mladším sportovcům pro jistotu vysvětlím, co je, anebo spíše, co to byl šumák. Šumákem se kdysi označoval zpravidla krystalický přípravek k domácí výrobě šumivého osvěžujícího nápoje. Pro úplnost dodávám, že sekerku je možno v krajním případě nahradit větším kladivem.

Moje výchozí situace byla o to horší, že jsme po svatbě žili ve společné domácnosti s tchýní. Zuřivým útokům na svého milovaného koníčka jsem tedy čelil ze dvou stran. Zahnán do kouta nezbylo mi než se uchýlit k radikálnímu řešení. Jednou večer, zrovna když jsem se chystal k odchodu na trénink, počala manželka, jako vždycky ponoukána svojí matkou, chrlit nesmyslné argumenty, proč bych měl raději zůstat doma, když stejně jen vysedávám na lavičce. Je zhola zbytečné vysvětlovat manželce, a tím spíše tchýni, že hráči na střídačce jsou pro tým stejně důležití jako ti na hřišti. Navíc jsou vystaveni enormnímu stresu z nejistoty, zda a kdy budou muset naskočit do hry. Odměnou jim většinou bývá pouze pozdější úleva, že k tomu nedošlo. Namísto obvyklé neplodné diskuze o přednostech tělocvičny jsem si nepozorovaně vložil do úst šumák a nasadil nepříčetný výraz. S pěnou u huby jsem pak popadl předem ukrytou sekeru a jal se štípat nábytek. Poté zdánlivě uklidněn jsem se jakoby nic vytratil z domu. Později vždy, kdy se mi žena opět snažila vyčítat, že odcházím, stačilo předstírat v obličeji drobný tik a tchýně sama začala manželku okřikovat, ať mě nechá, že už to na mě zase leze.

Pokud se chystáte moji osvědčenou metodu použít, mám pro vás praktickou radu. Je dobré předem si označit, například křídou, kusy nábytku, které jsou vám nesympatické, abyste pak omylem v zápalu pro věc nezničili i vámi oblíbené součásti vybavení domácnosti.