Slovo mám já

Ve čtvrtek 27.03.2025, jako každý čtvrtek večer, vysílá ČT 1 populární pořad paní Jílkové, Máte slovo. Téma válka na Ukrajině. Hosty byli pánové Vondra, P. Havlíček, Koten, Valeš a veřejnost.

Jak už to v tomto pořadu je tradicí, bylo živo. Paní Jílková se snažila udržet výměnu názorů vždy v úrovni diskuse, což nadmíru porušoval pan Koten, který své reakce nedokázal přizpůsobit položeným otázkám, několikrát ani po opakované otázce, mluvil moc a říkal stále to stejné, dokonce mu povolily i nervy.

Nemám v úmyslu analyzovat účastníky, jde mně o problém jako takový. Bylo řečeno mnohé z různých úhlů., ale ani jednou nezaznělo to základní, tedy kdo je vinen, kdo je zodpovědný a nenašlo se řešení. Polarizace sahala od okamžitého skončení války jedno za jakou cenu, až po vrácení všech Ruskem uchvácených ukrajinských území zpět, od Ruska se nebojím, přes co by mělo Rusko z vítězství, až po Rusko rozumí jen síle.
Takže hezky popořadě.

Nejpozději v Budapešťském memorandu 1994 se Rusko zavázalo: respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic, zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování, zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině, řešit případnou agresi či hrozbu použití jaderných zbraní vůči Ukrajině na půdě Rady Bezpečnosti OSN či vzájemně konzultovat vzniklé nejasnosti ohledně zmíněných záruk.

Ještě dva dny před invazí se Rusko dušovalo, že jeho armáda 175000 mužů nemá žádné úmysly vniknout na Ukrajinu a informace z USA, že se chystá Ukrajinu přepadnout označovala hlasitě za provokaci, americkou propagandu a pod. Válku tedy způsobilo Rusko, je tudíž za všechny oběti na obou stranách zodpovědné.

Válka už trvá 4. rokem a tak se logicky zvedají hlasitěji hlasy pro její zastavení. Především vztažmo k obětem, hlavně civilního obyvatelstva. Z jedné strany jsou hlasy o zastavení bez podmínek a tak ušetření lidských životů, podporované finančními výdaji a jejich dopadem za pomoc Ukrajině na nás. Z druhé strany podpora Ukrajiny je podpora nás, neb se Rusko netají úmysly neskončit zničením Ukrajiny, ale nastolit ruský řád všude, kde jsou Rusové a jejich příznivci, hranice určuje jen Bůh, jak se vyjádřil před týdnem klíčový poradce šéfa Kremlu a ideový tvůrce tzv. putinismu Vladislav Surkov. Prohlásil, že cílem vyjednávání o příměří a následném míru je Ukrajinu vojensky a diplomaticky rozdrtit. Surkov to otevřeně uvedl v rozhovoru pro francouzský server L’Express. V něm dále rozvíjel ideje o tom, že ruský svět nemá žádnou hranici a že se Ruská federace bude rozpínat do takové míry, jakou si přeje sám Bůh. Je tedy zřejmé, že Rusko nemá zájem o jiné řešení problému jen pouze dle jeho scénáře a cílů. Máme tedy z povolaných úst jasno, co nás čeká,když se nepodaří Rusko včas zastavit. Nebudou to jen mrtví na obou hranicích Ukrajiny, ale i my a celá Evropa.

A tak se ptám. Je okamžité zastavení války dohodou, kterou evidentně Rusko nehodlá dodržet a „ušetřit“ tak lidské životy teď, leč za cenu násobné ztráty životů v nedaleké budoucnosti, nebo podpořit Ukrajinu a silou zabránit Rusku k realizaci jeho neutajovaného záměru? Já zvedám ruku pro tu druhou možnost. Dle té první by byly výdaje na životech, materiálu i penězích enormně vyšší.

Co je však horší, dle tohoto scénáře by Rusko, i když třeba ne vše, co chce, jen proto, že je silnější a Ukrajina mu sama nestačí klást dostatečný odpor, získalo na úkor Ukrajiny.. Ve svém důsledku je to však nejstrašnější řešení, silnější má pravdu a slabší se musí podvolit. TO JE ZÁKON DŽUNGLE!!

V reálu tedy pokládají Ukrajinci životy i za nás, čímž šetří naše životy i peníze a ostatní hodnoty. Naše pomoc není v řádu životů.

Ve prospěch Ruska zazněly argumenty fašistická země, genocida Rusů na Ukrajině, hrozba rozšiřování NATO a EU, čímž je Rusko ohrožováno a podobné, stále omílané „argumenty“ Ruska.

První dva jsou už dlouho vyvráceny a ten zbytek je naprosto mimo. Ještě dlouho před započetím téhle války se svorně EU i USA vyjadřovaly, že v dohledné době nepřipadá členství ani v jednom spolku v úvahu. Chtít je jedna stránka mince a moci ta druhá. Ukrajina chtěla, ale nemohla, ani v jednom případě by nesplnila přísné podmínky přijetí. Proč se o členství snaží, není, myslím, náročné pochopit. Další „argument“ slibu nerozšiřování NATO nebyl nikdy dán. Tento pseudoargument lze chápat jako snahu Ruska mít všechny země jeho bývalého bloku bez ochrany a tak snadno k získání zpět. Rusko se historicky nikdy nepustilo do sporu se silnějším.

Nicméně jeden důležitý moment musíme Rusku přiznat k dobru. Díky jeho invasi a dlouhé válce se Evropa probudila a to, co se před 4 lety nejevilo reálné, vnímá se dnes jako nutné.

Ale jinak.
Suverénní země se rozhodne pro nějaký společenský řád, který není stejný, jako v sousední zemi. Má právo tenhle soused rozhodovat o tom, jak bude jakýkoliv jeho soused řídit svůj stát a když se mu to nelíbí, silou se změny domoci? Připomínám, že žijeme ve 21. století. Příkladně, mám psa a pěstuju rajčata. Soused má kočku, pěstuje kopr a rajčata nemá rád. Žádá, abych psa utratil, rajčata nepěstoval, pořídil si kočku a pěstoval kopr. To nechci já. A tak soused prolomí plot, zastřelí psa a vytrhá rajčata. Požádám o pomoc souseda z druhé strany a ten mně dá plaňky na opravu plotu. To se nelíbí sousedovi s kočkou a tak ho nazve svým nepřítelem a zakáže mu mě podporovat.
Co mně poradíte, abych udělal?
Pomocí Ukrajině si vlastně kupujeme svoji budoucnost.