Slohová práce

Pan Veleba po výborném nedělním obědě ulehl na otoman, rozevřel noviny a začal číst. Jeho choť, učitelka, posunula po stole písemné práce studentů maturitní třídy.

Než začnu opravovat, musím ti říct, co jsem včera viděla.

Ano, darling?vzhlédl od novin manžel. Svojí choti někdy tak říkal, snad podvědomě vlivem oblíbených amerických detektivek.

 

Tak už začali bourat v Jiráskově ulici, celou tu jižní stranu, kde má ordinaci náš pan doktor Kalenec !

 

Cože, to jsou makovci, šílenci,  mínil pan Veleba.

 

Ano, a pěkně mě to rozčílilo, ukončila paní Velebová a začala se věnovat těm pracím, maturita se blíží.

 

Makovci, ulevil si pan Veleba a pokračoval ve čtení. A tak si nemohl všimnout, jak po chvíli tvář jeho choti nabývá výrazu sílícího úžasu a překvapení.

Asi po pěti minutách paní Velebová pravila:

Nerada ruším, ale tohle si poslechni

 

Jistě, řekl manžel nechávaje klesnout noviny do klína.

 

Zadané téma slohové práce bylo: Čím bych se chtěl (chtěla) stát. Zájmy a přání byly různé, lékař, inženýrství, laboratorní výzkum, ani o architekturu nebyla nouze, nechyběl filmový herec, sportovní redaktor, nebo právník.
A teď pozor! — řekla hlasem vzrušeným.
Vždy pozorný manžel poslušně zpozorněl.

 

Poslouchám, darling!

Paní učitelka četla:

Vím, že mám, vážená paní učitelko, sdělit, čím chtěl bych se chtěl stát, co bych v životě rád dělal, jakou prací se živil. Dovolte mi odpovědět čím bych se rozhodně živit nechtěl, buldozeristou, který svým strojem ničí budovy ještě často účelu sloužící dokonale pracujícím strojem bourat, bourat, bourat, přesně dle plánu a programu, naslouhat praskotu materiálu, mísícího se vrčením motoru, jako hudbě…a být za to placený… ne, to bych, vážená paní učitelko, to bych dělat nechtěl!-
Paní Velebová dočetla. Pozorný pan manžel dodal komentář.

 

To napsal nějaký nedouk, propadák, že?

 

Nikoliv, napsal to nejlepší žák třídy, pravila paní Velebová a pokračovala v opravách slohových prací svých svěřenců.