Šílenství pokračuje

Okolnosti mi na čas znemožnily sledování světové situace, přesněji války na Ukrajině. Konečně jsem se opět porozhlédl po internetu a s hrůzou zjistil, že to, už čtvrtý rok trvající válečné šílenství, pokračuje, navzdory několika, nejméně tedy dvěma, pokusům o uzavření příměří.

Naděje se nenaplnila a to, myslím, pro neuvěřitelnou proměnlivost názorů a to i D.Trumpa o jehož přání ukončení válčení jsem nepochyboval. Teď ale, kdy V. Putin, jak se zdá, na příměří nepomýšlí a jak sděleno, ukrajinská armáda působí nepříteli mnohdy překvapivé škody, změnil svůj postoj… zastavení materiální vojenské pomoci Ukrajině a ruče jí obnovuje. A evropským heslem dne je: zbrojit, zbrojit.

Z toho na mne jdou mrákoty a to ne z důvodu, ale veledůvodu: pokračovaní v zabíjení a to na obou stranách. Nad takovou bezohledností se rozum zastavuje. Nejde přece o fotbalové utkání a válka jednou skončit musí. A nebude v ní vítěze, ale jen poražených na obou stranách.

A tu jako naivní mamlas připomínám si stálou existenci OSN a Rady bezpečnosti…k čemu taková mezinárodní, drahá organizace, vyznačující se již letitým nezájmem, lhostejností, totální neschopností? Na takový názor snad netřeba být mudrc světového kalibru. Vždyť je to lidský licitovaný mariáš, nemohu se ubránit takového brutálnímu přirovnání. Kdo a kdy bude politikem, kterého Nobelova cena za ukončení té hrůzy jednadvacátého století nemine? To snad i ti největší váleční znalci jenom tuší, sotva vědí, obávám se.

Jaký to výsměch a znechucení padá na mocné dnešního světa, 80 let po skončení dosud největšího, zločinného, světového masakru…