Rozhovor se čtenářem

S autorem článku plně souhlasím. Globalisté, neomarxisté, váleční štváči, ekologičtí teroristé a sorošovci v Bruselu se snaží zbavit nás státní suverenity. Pro dosažení svého zvrhlého cíle útočí mimo jiné na naši národní identitu. Příkladem toho je autorem zmiňovaná devastace českého jazyka, intenzivně prováděná mainstreamem, rozhlasem a televizí. A ministerstvo školství k tomu zbaběle přihlíží.

Emigranti zbaběle utekli, ne že nás zachránili. Museli jsme si tu demokracii vybojovat sami tady doma. A teď nám chtějí radit, jak tady máme žít.

Autor je očividně uvězněn ve své roli bojovníka proti komunismu. Není schopen vnímat problémy dnešní doby a raději nasměrovat svůj talent publicisty na aktuální téma. Hrozbou návratu komunistů k moci může vyděsit už jen pár stařečků v domově důchodců. Ani dnešní padesátníci z vlastní zkušenosti nevědí, co to ten reálný socialismus vlastně byl, natož ti mladší. Občas svá tvrzení sám zpochybňuje. Například, když sdílí s komunisty společné životní postoje. Cituji: “nikdy jsem věřící nebyl a dodnes nejsem.”. A opět cituji: “Komunisti v Boha nevěřili a SVATÉ jim nebylo nic.”. Přitom i takový komunista, jakým byl Gustav Husák, měl církevní pohřeb. Až komicky působí, když bagatelizuje komunistickou minulost dnešního prezidenta. To bych od zarytého nepřítele komunistů neočekával.

Je vidět, že pan Strnad je pilným čtenářem Obzoru za což mu buď dík, Jen víc takových.
Protože se vyjadřoval k více článkům, uvádím všechna jeho vyjádření a zaujmu k nim stanovisko.
V prvním případě se lze domnívat, že v Bruselu jsou jen samí nepřátelé, kteří nemají jiného na práci, než likvidovat naši suverenitu. Nechám stranou analýzu těch nepřátel, jen bych rád věděl, kdo jsou sorošovci. Krom toho, že to zní slovensky, to může být i jakýsi exotický druh bytostí člověku nebezpečných mě nic nenapadá. Patrně tyhle podivné bytosti zabraly v Bruselu všechna místa a tak pro člověka místa nezbývá. Jen z textu nevyplývá, zda jsou ti všichni napěchovaní nepřátelstvím jen k nám, nebo obecně je to jejich pochoutka a my jsme právě na řadě. Rád přivítám od pana Strnada vyčerpávající vysvětlení.
K tematu.

Prznění našeho jazyka v Bruselu nevzniká a to se dokonce rýmuje. Myslím, že ani autor si nedokáže představit, že v Bruselu je zaměstnána armáda odborníků-prznitelů na češtinu, kteří vykazují nadměrné přesčasy jen proto, aby do českých sdělovacích prostředků pod tlakem mnoha atmosfér cpali češtinové patvary. Musí tam být i zvláštní sekce Slováků, kteří obohatí repertoár o slovakismy, příkladně nad ránem, na čele průvodu, jsem rád za to a pod. Pro tuto hypotézu by svědčili ti sorošovci. Konečně, krajané nemluví zprzněnou češtinou.

Závěrem chci projevit své nadšení, že autor tomu tlaku z Bruselu nepodlehl a česky se vyjadřuje srozumitelně. S myšlenkou už je to slabší. Jen víc takových zachránců naší suverenity!

K dalšímu tématu.

Pan Strnad pracuje metodou „co se nehodí, škrtněte“ a vylepšil ji o doplň co se hodí. Vypouštět fakt, že naše republika by bez emigrace vůbec neexistovala je skoro vlastizrada. Jistě i on v Rudém temnu poslouchal svobodku, nebo Hlas Ameriky a podobné štvavé, imperialistické stanice, aby neztratil naději, že se Sovětským svazem na věky a nikdy jinak.nebude ani o vteřinu dýl. Takových nás byla většina. On se snaží vzbudit dojem, ba přímo fakt, že si náš národ za cenu životů na barikádách vybojoval sám proti přesile svou budoucnost, svou svobodu. Byli jsme předposlední, kde rudá záře pohasla. Po nás už zbývala jen Albánie. Nebýt podpory disidentů krajany v zahraničí, kteří za osvobození nebojovali na barikádách, ale jednali a udržovali tak chuť Západu nám pomoct, až to bude možné, by k možnému nejspíš došlo, ale později a za jinou cenu. Kdybych byl jedovatý, připoměl bych oficiální vysvětlení, že Listopad byl organizovaný, připravený a financovaný Západem.

O demokracii panovaly po 42 letech Rudého ráje velice, mnohdy až divoké, představy. Naši předkové, kteří ji ještě zažili, už o ní z hrobů svědectví nevydali a představa, že demokracie je cochcárna (dělám si co chci) je evidentně mylná. Právě tihle emigranti znali demokracii v praxi a právě ti představy o ní mohli opravit. Stejně mylná je i ta, že emigranti, slovo se stalo nadávkou, si žili s plnými břuchy a konty v blahobytu, realitě neodpovídá. Z vlastní zkušenosti to můžu doložit. Do Německa jsem emigroval slova německého neznaje. Začínal jsem jako kopáč a když jsem povýšil na vrátného, zeptala se mně jedna spolupracovnice zda jsem doktor. To jsem potvrdil a její reakce mně zaskočila zcela nepřipraveného:

“A opravdickej doktor???“

Ne, ne, holenkové, ve světě na nás nikdo nečekal s otevřenou náručí, jen byl připraven pomoct, když se budeš snažit a dokážeš co umíš, je to jen a jen na tobě.

Krajané nejsou Češi 3. kategorie a volební právo je dané zákonem. Kdo nechce právo korespondenční je ten, kdo nemůže očekávat, že hlas z ciziny dostane. Kdo, to už si domyslete sami.

No, a tak ještě poslední tema.

Nejsem bojovníkem proti komunismu, jen mám zkušenost a ne dobrou, komunisti mě vyhnali z vlasti. Nemám je rád a bojím se, že se historie může opakovat. Nezmizeli v propadlišti dějin, hlavy opět zvedají a vzteč na parlament je opět úspěšná, byť ne závratná. Chci jen upozornit na tohle nebezpečí, které dosud vyloučit nelze. Oni se spojí i s ďáblem, aby svého cíle dosáhli. Už zcela mimo mísu je tvrzení, že každý nevěřící je příznivcem komunistů a že se s. Husák nechal pohřbít církevně je důkazem, že byl slušný člověk. Tady má autor poněkud zmatený názor, že červená barva je známkou zralosti. V přírodě živočišné je právě znamením nebezpečí. Ke komunistické minulosti presidenta jsem se už vyjádřil jinde a tak se nebudu opakovat.

Panu Strnadovi přeji ještě spoustu příjemných chvil s Obzorem