Putin odkryl karty: hrozba války a tlak na Evropu

Trnitá cesta Babiše a potíže s Turkem, ještě dlouho neskončí, i když klídek na místě není. To je ale jen lokální záležitost, bouře ve sklenici vody. Co mě nadzvedlo a ještě dlouho mně nedá klidně spát, je Putinova hrozba války celému světu. Takže malá válka na Ukrajině je jen epizoda na cestě ke konečnému řešení světové nadvlády Ruska.

Nepřipomíná vám to něco?

Řešení ve 28 bodech z Bílého domu v podstatě problém vyřešilo kapitulací Ukrajiny. Inu, Amerika je daleko a Trump je kyvadlo ode zdi ke zdi, od Putina k Zelenskému a zpět. Kde se zastaví, se nedá ani tušit.

To není jen škádlení, které zatím hraje Trump s Putinem, ale vážně míněná hrozba, která by svět neměla nechat v klidu. Svět si sliboval od Trumpa, že tenhle konflikt vyřeší, i když nikdo nevěřil, že splní svůj slib řešení do 24 hodin. Ledaže Trumpovy hodiny jdou hodně pomalu. Jeho 28bodový návrh řešení, který jako z Moskvy, jen s malými změnami, by pro Ukrajinu končil kapitulací, smetl Putin ze stolu, protože jeho řešení je diktát a na něm se nesmí nic měnit.

S tím však nebyli spokojeni evropští představitelé a tak jednali o lepším řešení. Evropa se pokusila o poněkud výhodnější řešení pro Ukrajinu, které skončilo stejně a právě tou hrozbou války. Dojednali, opravili a zmenšili o 3 body. Reakce z Kremlu přišla promptně – vyhlášení války, zatím jen Evropě.

Moudrý Putin usoudil, že s ním chce Evropa válčit, když neuznává jeho uchvatitelské choutky, a tak ji musí válkou přinutit. On je obětí nepochopení Evropy jeho práva na Ukrajinu. Evropa je ten válečný štváč, protože nechce válku ukončit a lidské oběti jí jsou lhostejné. Válku na Ukrajině přeci vede proti fašistické Ukrajině, která utlačovala, co utlačovala, prováděla přímo genocidu proti ruské menšině, a tak je třeba ji zachránit.

Bohulibá činnost!

Že se jeho důvody s realitou nesejdou? On to tvrdí a tak to platí. Analogie s rokem 1938 je nám hodně blízká, aby jsme dovedli určit, kdo je agresor a kdo oběť.

Putin hraje vabank, má sice atomovku, ale není zase tak hloupý, aby si neuvědomil, že mu to moc nepomůže, když ji nemá sám. Když vystřelí jako první, záhy dostane stejnou odpověď a tohle řešení není to pravé ořechové. Když nemá na to, aby za skoro 4 roky dobil Ukrajinu, zemi, která se atomové výzbroje vzdala, aby dosáhla své suverenity, což byl ruský požadavek a který Rusko podepsalo, je jen blufování Putina.

Že by měl na celý svět si jistě přeje, ale zůstává jen u přání, jen pohádka, kterou si nechává zdát, pokud se neodkope.

Ostatně, karty špatné nemá. Ví, že svět válku nechce, stejně jako v r. 1938, a spojenci nejsou jednotní. Aby mohl mít úspěch aspoň na Ukrajině, je nejednota Evropy vítr do jeho plachet. Že mu nejde jen o kus Ukrajiny, dokazuje narušováním vzdušných hranic od Estonska přes Polsko, Německo, Holandsko až po Francii a Rumunsko. To mu prochází snadno, Evropa se jen brání. On ví, že jeho letadla nesestřelí, jak se před časem velkohubě chvástala, protože by trosky mohly ohrozit obyvatelstvo, a tak jen zavírá letiště, než se drony stáhnou.

S jídlem roste chuť a tak už se to stává docela normálním dnem, jen se ještě remcá. Je to válka tichá, proti které nemá Evropa žádný nástroj řešení. Nicméně pochopila, že Putinovo Rusko je imperiální země a že se jen s Ukrajinou nehodlá smířit. Po ní je na řadě Slovensko a pak už my.

Každá mince má dvě strany, tak i tahle tichá válka. Nejsilnější motiv ke sjednocení je společné ohrožení. To jistě není Putinův záměr, on potřebuje Evropu rozdělenou, neb divide et impera platí stále. To by konečně mohlo vést k evropské jednotě, sebezáchrannému pudu, a dát důrazně Rusku najevo, kde jsou hranice. A ty jsou na původních hranicích Ukrajiny.

Tahle válka trvá už dlouho a tak jsou všichni unaveni, co horšího, jsou jaksi smířeni s danou realitou a tudíž ochotni k ústupkům Putinovi. Dnes už se zcela vážně jedná o ústupcích Ukrajiny Rusku, jen je třeba je upřesnit. To je projev slabosti, který Putin tolik potřebuje.

On má čas, on nemusí respektovat názory svých poddaných, nemusí šetřit jejich životy, a tak má čas. Demokratický svět nakonec kapituluje unaven a tlačen nesouhlasem svých občanů, na které ohledy brát musí. V Rusku je diktatura, stejně jako v Hitlerově Německu, Vůdce rozhodne a jakýkoliv nesouhlas je tvrdě potrestán.

Čas je Putinův spojenec.

To si musí demokratický svět uvědomit a jednat. Rychle a důrazně, podaná ruka je v Rusku chápána jako slabost a tak je třeba na pilu přitlačit. Žádné kompromisy na zádech Ukrajiny. Ústupky Hitlerovi, ať už šlo o dodržení Versailleské smlouvy o hranicích s Francií, nebo odstoupení Sudet, vedly k válce světové a podobný scénář se píše teď.

Agresorovi se neustupuje, s agresorem se bojuje.