Politický cirkus: když se právo relativizuje a důvěra v justici mizí

Tak se, děti, pěkně posaďte, buďte zticha a poslouchejte, co vám bude Kašpárek a Škrhola předvádět. Hlavně buďte zticha.

Hned úvodem předvede sám velký principál tanec mezi vejci.

Duo BaF (B+F) bez nesnází překonalo první příkop, konečně žádné překvapení. Oba na tom byli stejně a tak se v pudu sebezáchovy podpořili. Přicmrdoval jim spolek Výfukových splodin, který by bez nich skončil, aniž by začal. Principál Bureš škemral o nevydání, protože by v opačném případě skončil u soudu a byl odsouzen. Nebyl ale na hlavu padlý a tak, pro případ toho nejhoršího scénáře, obdělával prsť, aby trest nemusel odpykávat a tak nemohl makat pro blaho národa, svého svatého poslání. Má toho na hrbu trochu víc, podvedení presidenta, podvodné čerpání evropských peněz na Čapí hnízdo, vrácení neoprávněně vyplacených příspěvků a nově třeba problém se zamořeným pozemkem na Slovensku. Čistil a čistí pečlivě a všude, v Rudém temnu se tomu říkalo čistky. S tím on má dobré zkušenosti a tak si dovede poradit. Kdo by mohl být jinde, než on potřebuje, musí z kola ven.

Překvapení ale přece jen bylo, když se JusticeV, provazochodkyně, pustila v dlouhých monolozích do vysvětlování, proč se parta v manéži rozhodla ho nevydat. Důvod je zcela prostý a srozumitelný; naše justice dělá spoustu chyb, o nichž se přesvědčila důkladným studiem spisu o několika tisících stránkách, které, takový dělala dojem, zná nazpaměť. A právě proto je riziko, že by opět chybovala, chudák justice, není radno Bureše do rukou justice vydat. Z logiky jejího vysvětlení tedy nebude vydán nikdy, ledaže by JusticeV usoudila, že justice chyby nedělá. Nobody is perfect a tak tedy nikdy. Úplně ji uniklo, jí, bývalé ministryni paragrafů, že se tak pasovala do vrchního rozhodčího nad zákony a rozhodla coby nejvyšší, ještě nad ústavním, soudce s konečnou platností, definitivně. Logicky by se dalo očekávat, že právě pro to chybování by se soudit mělo, aby ty ev. chyby vyšly najevo a tak mohly být odstraněny, to by však vůbec nekorespondovalo se záměrem. Jako nejdůležitější argument, a opakovaně, uvedla fakt, že kdyby nevstoupil Bureš do politiky, nepřišlo by se na podvod a tak by zůstal čistý, víc, než slovo boží. To je tedy návod, jak se vyhýbat trestu. Pravda, v mnoha případech by opravdu bylo líp, kdyby někteří politici tohodle návodu využili. Podobně zdůvodnila i nevydání Fudžijamy. Alarmující je její zpochybňování justice jako takové. Když se soudům nedá věřit, není rozdíl mezi spravedlností a nespravedlností, mezi zločinem, pachatelem a obětí, zkrátka cochcárna – dělám si co chci. Ideální prostředí pro zločince, kteří v kalných vodách loví nejlépe.

Nepřekvapil ale noževrhač Fudžijama, ten sice o nevydání neškemral, nemusel, věděl, že vydán nebude, a tak nechal v klidu celý proces a ze svých názorů nezměnil nic. Jeho plakát nemá s diskriminací, ani rasovou, nic společného, je to jen svobodný projev a svobodu slova nám přeci ústava zaručuje. No, přiznám, že, kdybych neznal okolnosti a plakát viděl, obavám z černých hrdlořezů bych se nevyhnul. Konečně je znám případ účinků tohodle „svobodného“ projevu, který se projevil pokáceným stromem na kolejích, za což byl aktivní důchodce spravedlivě potrestán. Ten ale nebyl politik. Se vzbuzováním rasové nenávisti už taky zkušenosti máme a velmi, velmi nedobré. V daném případě by se zavřenýma očima měl být jeho „svobodný“ projev posuzován jako šíření poplašné zprávy. Zajímavý byl i jeho důvod, byla to součást volební kampaně, kde se tedy patrně může dělat všechno co účelu poslouží. Nicméně, překvapil, chlapec, když ho konečně po 8 letech pozvali do Otázek Václava Moravce, když vydržel půl hodiny disciplinovaně diskutovat, tedy neskákat do řeči, nezvyšovat hlas a netitulovat oponenty tak, jak ve slušné společnosti zvykem není. To byl limit jeho trpělivosti, pak už se zvolna vracel do starých kolejí, na přímé otázky reagoval dlouhými monology o něčem jiném, protože otázka byla nepříjemná. Tradičním štítem mu bylo otřepané tvrzení, že má na mysli jen blaho našich lidí, pro které maká a nic jiného ho nezajímá. Hlavně nic pro Ukrajinu, pro cizí nemáme peníze, nemáme ani dost pro vlastní. Samozřejmě je vina minulá vláda. Taky proto je třeba vymést všechny, kdo s ní měli něco do činění a s nimi i všechno co udělali, jedno, zda je to dobré, či ne. Vrhá nože a nutno přiznat, že pro vybírání terčů mu něco populace fandí, dokonce tleská.

Finance jsou jinou parketou, kde vládne žonglérka Alena Krasavice. A vládne opravdu hodně zajímavě. Třeba svými oblíbenými škrty. Spoří tím, že škrtá příkladně v obraně, aby přidala zemědělství, kde je králem Agrofert, což daleko překonává tím, že šetří nezanedbatelně zvýšováním dluhu. Ten nás stojí jen na úrocích víc, jak miliardu korun. Zcela mimo diskusi je porušování pravidel finanční zodpovědnosti dané zákonem. I pro to má naše hrdinka vysvětlení. Zákon prostě neplatí. Tečka. Konečně proč ne, když třetí a čtvrtý nejvyšší představitelé sami zákon porušují. Hlavně nic pro Ukrajinu, tedy vlastní bezpečnost. To je, konečně, motto celé manéže.

Klauniáda s repatriací skončila, jak jinak, než s dobrým koncem, jak klauniády obvykle končí. Macoš se vrátil do své dvougarsonky s Tuřínem, kterého má stále po boku, zřejmě potřebuje permanentně jeho rady. Nebo krýt záda. Podobně jako tehdá Bulganin a Chruščev. Šarádu zakončila členka Fudžijamovy party, vzor Timur a jeho parta, která si z bohulibé činnosti v manéži udělala vlastní obchod, nebyla opatrná a tak to prasklo.

A tak, milé děti, vyčůrat, pomodlit a hajdy na kutě. Principál se svou partou už pracuje na dalším programu a tak se máte na co těšit.

Zavřít oči a spát!

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.