Pavlačová sněmovna

Zase se naše svobodně zvolená sněmovna postarala, aby národ neusínal klidně. Protože ryba smrdí od hlavy, projevuje se to i na vládě.

Nejprve otřásala a hlavně rozdělovala společnost událost premiérová v Brně. Předák samurajů Fudžijama si nechal odhlasovat rázný protest proti konání Sjezdu, jak je nazývá, Sudeťáků. Přestože něco podobného do kompetence sněmovny vůbec nepatří, podporu, jak jinak, dostal i od party volantočů strany Výfukových zplodin, i Burešovy party. On to totiž Fudžijama pro svou existenci životně potřebuje, ta je bez výjimky postavena na nenávisti a rozdělování společnosti. Jen tak může existovat. Bohužel se mu to daří, což v důsledku společnost oslabuje. Knižní ukázka, že divide et impera je stejně účinné a platí už od dob římských. Na čas hladinu rozvířil, a výsledek? Vyšuměno! Zůstala jen pachuť malosti.

On je, tenhle Fudžijama, opojen mocí, omámen svou velikostí a tak se rezolutně cpe i tam, kde nemá co hledat, což došlo konečně až tak daleko, že ho musel Bureš vrátit na zem, napomenout, že není ve vládě, jejíž kompetence se zmocnil, ale v parlamentu, kde tuhle kompetenci nemá.

Jeho dálnice potíží nekončí, včera byla, zatím nepravomocně, jeho SPD – Sláva Panu Domácímu – odsouzena k zaplacení pokuty Kč 3 miliony za dva plakáty v předvolební kampani vzbuzující rasovou nenávist. Jemu samotnému hrozí 3 roky vězení, které zatím soud neprojednává, neb si s Burešem, za podpory mocilačných volantočů, vzájemně vykryli záda a skryli se za imunitu. Zajásala Alena krasavica, tři melouny do státního rozpočtu sice není moc, ale na vedlejší výdaje ve sněmovně se hodí, ví, jak s nimi naloží. Fudžijama rezolutně rozsudek odmítá, dokonce na soudkyni zaútočil, s tím, že máme svobodu slova a tímhle rozsudkem ji soud omezuje. No, po pravdě, zuřivá tvář černocha se zkrvaveným nožem v ruce zajisté klid na duši nezajistí. Dle jeho, tedy Fudžijamy, chápání by mělo být jednoznačné vyhrožování smrtí naprosto v pořádku, protože máme svobodu slova a komu se to nelíbí, ten zavádí cenzuru. Pravda, kdyby to platilo, měly by soudy o dost práce míň. Doposud ale platí zákon, který podobné činy považuje za trestné.

Bureš má dost práce se svými nemalými problémy, a tak se nemůže věnovat své placené funkci premiéra. Tím ale uvolňuje ruce samurajům a volantočům, kteří si příležitost ujít nenechají, takže tu a tam vypluje menší nebo větší průšvih, o který se s pílí záviděníhodnou starají především Tuřín a Macoš za přicmrndávání docenta Verpánka. Nejvýraznější je současně ministr Otto Kladívko, který vypotil návrh zákona, který sklidil obrovskou úrodu. Připomínek. Připomínek ze všech stran ve vládě, parlamentu i veřejnosti, takže musel Bureš zase na chvíli odběhnout od svých „kauz“ a dělat pořádek na vedlejším pracovišti. Paskvil návrhu zákona skončil v koši, další se vymýšlet nebude a poplatky se ruší definitivně. Že s tím nesouhlasí většina národa i spousta veřejnosti odborné, s Burešem nehne, poplatky nebudou a basta! To málo souhlasících si neuvědomuje, že poplatky se de facto neruší, jen je poplatníci zaplatí z jiného zdroje, z jiné vlastní kapsy. Ale vládnoucí garnitura bude mít veřejné sdělovací prostředky ve své moci a jak to může dopadnout, už víme z doby hákových křížů. To, že jsou peníze oběživo, ještě neznamená to samé jako perpetuum mobile. Otto Kladívko to má nahnuté, padák bez padáku hrozí, ta neschopnost se přehlédnout, nadto krýt, už nedá. Podobnému osudu patrně neujde ani ministr obrany, který se odvážil nebýt v zákrytu. Dostal správce majetku, a tak bude jen sedět a mít na dveřích ceduli ministra. Rozhodovat bude správce a nedělejme si iluzi, že svobodně.

Třese se to třese, jako šiška v lese.

Starost mu dělají i neukáznění pracovníci na Úřadu vlády, kteří dokonce nedisciplinovaně hrozí stávkou, protože je chtějí Burešovi poddaní rozprášit mezi různá ministerstva a v rámci úspor Aleny krasavice některé i propustit. Že i odborníci se proti tomuhle nápadu nestaví s jásotem, ho nechává chladným. Konečně, nejsou jediní, už vypadlo dost jiných a jinde, kteří nenosili barvy BFM (Bureš, Fudžijama, Macoš).

Jaksi to celé od Adama k Evě zavání destrukcí fungujícího aparátu. Ve sněmovně se poslanci vládnoucí garnitury staví proti opozici s tím, že je všechno špatné, co minulá vláda udělala, vyčítá opozici obstrukce, když sám velký Bureš minule v opozici prohlásil, že obstrukce jsou legální zbraní opozice. Msta je cítit všude, ani třetí kandidát Starostů na post místopředsedy sněmovny neprošel, byv koalicí vždy přehlasován, takže je sněmovna už půl roku neúplná, nenávidění práskači Piráti nedostali vůbec nic, nejradši by je ze sněmovny vyhnal, jenže tohle už mu nejde, k tomu další otevřený spor s prezidentem, inu, je co dělat. Jenže na pavlači se problémy zjevně nevyřeší. Dělá to jen dojem, že všem svobodně zvoleným zástupcům lidu o lid vlastně vůbec nejde, řeší jen své více-méně osobní spory často formou přímo odpudivou a nedůstojnou, místo toho, aby pracovali ve prospěch těch, kteří je volili, aby dělali to, zač je voliči bohatě platí.

Konečně sám Bureš má na krku další problém. Krom toho, že Francouzi řeší koupi jeho vily jako praní špinavých peněz, z Bruselu přišel drzý dotaz, jak je to s jeho střetem zájmu, konkrétně s neprůhledným fondem, kam ukryl Agrofert. On dokonce udělal víc, než měl, a tak je to jen politická honička na nevinného, rozuměj Bureše. Blesk a hromy na práskače, bonzáky Piráty, kteří na nesrovnalosti Brusel upozornili. Jsou to teď nepřátelé horší než třídní.

Jenže ono jde o peníze a dost, opravdu dost peněz. Jestli to dobře nedopadne, což vyloučeno není, bude Alena krasavica muset sekeru zaseknout ještě víc. Na Brusel zřejmě neplatí dej sem peníze a nestarej se, jak s nimi naložím. Přestože je věc dotací hodně vachrlatá, moc a moc nejistá, Agrofert dotace dostává ze státní pokladny, ty, co by měly přijít z Bruselu. A když nepřijdou? Nezajímá, to už bude řešit další vláda a není vyloučeno, že to tahle nebude. Že by v případě neúspěchu Agrofert peníze vracel, je málo pravděpodobné, když nevrací už léta miliardy, které čerpal neoprávněně a o vrácení rozhodl pravomocně soud. Jenže je ministerstvo, pro vymáhání příslušné, řízené Burešovým člověkem, klidně nevymáhá, dá se předpokládat, že podobný scénář by nastal i v tomto případě.
Letitý příběh s Čapím hnízdem už je jen okrajová epizoda, vadnoucí ozdoba na dortíku Burešových problémů.

Jo, jo, zvolili jsme správnou vládu, zlevnila nám čalamádu!

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.