Na počátku byl Majdan..

Od této známé a dramatické události z roku 2013 dělo se následující, sdělované medii, ale v míře nedostatečné. Fakta , která se upřít nedají, jsou ale informacemi dostupnými, když se opravdu hledají. V oblasti Donbasu na východě Ukrajiny s většinou ruského obyvatelstva byla v rámci práva na sebeurčení, požadována autonomie. Na to reagovali ukrajinští nacionalisté terorem za účasti silného neo-nacistického hnutí (Azov). Za úče lem urovnání konfliktu došlo v Majdanu k vypracování dvou Minských dohod obsahujících dvanáct bodů, jejichž splnění mohlo by či mělo situaci vyřešit. Jednání byli přítomni i Merkelová a Macron, nikdo ale z USA. Dohody proměnily se v cár papíru. Deklarace lidských práv zaručuje takový požadavek autonomie. Toto právo na sebeurčení obyvatel Donbasu neznamená nikterak nepřátelství k většinovému obyvatelstvu Ukrajiny. Protože ale mnohdy vše je jinak než by mělo nebo mohlo být, výsledkem nedorozumění byla 8let trvající válka na území Ukrajiny, útlak ruských obyvatel v oblasti Donbasu, docházelo ke krutostem a masakrování. Od roku 1992 Putin začal pracovat na zlepšení životní úrovně obyvatel Ruska. V roce 1992 USA slíbily Gorbačovovi, že NATO zůstane v hranicích toho času. Ale v následující dvanácti letech NATO se rozšířilo o 14 zemí do dnešního počtu 30 členů. A to dávno před Putinovou annexií Krymu. (To se dnes Putinovi a z dobrých důvodů již nijak vehementně nevytýká). Slib daný v tom roce 1992 Putinovi proměnil se v lež. A v té době už neexistovala Varšavská smlouva. Zato ale podpora finanční i zbraněmi poskytovaná Ukrajině trvala. A Putin udělal ten nedomyšlený, okolnostmi ne zcela dokonale vysvětlitelný krok 24.září 2022. Neuposlechl rady Dvakrát měř a jednou řež. Nedošlo ale k napadení některého ze států NATO ani USA, ale konfliktu mezi dvěma slovanskými národy netajícími se dávnou nenávistí. A paradoxním důvodem dosud trvajícího válčení je selhání ruské armády a nečekaný odpor armády ukrajinské. Důsledek .…..ohromné oběti vojáků i civilistů, devastace infrastruktury Ukrajiny. A díky jednostranné, všemožné podpoře západu a USA Ukrajině, nemalé problémy pro ně samé a jejich nevinné obyvatelstvo.

Ještě neuvěřitelnějším je tento paradox: I po rozpadu SSSR v roce 1992 a konci studené války trvaly obavy (zjevné latentní) z šíření komunismu, tentokrát Ruskem. Uplynulo pár desítek let a Rusko se bojí USA a EU! V posledních nejméně 12 letech hlavně Spojené státy se nijak netajily vojenskou a materiální podporou Ukrajině. V zemi vybubnovány biologické laboratoře. Zelensky  připravoval obsazení Donbasu, jehož obyvatelstvo bylo již mnoho let ukrajinskými nacionalisty vražděno. O tom silném neo-nacistickém hnutí Azov se také nijak moc nehovoří.

Zpět k současnosti. V průběhu nečekaně se protahující války, Zelensky, podporován mocně Bidenem dvakrát odmítl Putinův návrh k jednání. Aniž by vzal v úvahu možný vliv nečekaného nezdaru ruské armády, jenž by mohl ovlivnit Putinův postoj v případě (možného) kompromisu.
Tragedie tedy nadále trvá s dobře známými následky i pro západní svět a USA. Zůstává ale jistota: Rusko se porazit nedá. Nelze to dopustit, nemá kam ustoupit. A v potaz tedy přichází opět (ač nereálná snad nereálná) hrozba použití jaderných zbraní. V případě porážky Ukrajiny pak na tom jak dalece přesáhne požadavek Putina sdělovaný v době před konfliktem, na pozici Zelenského jak porážku přijme a co nato mudrcové v Německu, Francii a USA. Nadevší pochybnost je jediné moudré a pro světový klid a mír nezbytné řešení: neutralita Ukrajiny pod dohledem OSN. Nebo, alespoň už konečně usednout k jednání. To by ovšem bylo příliš pro nenasytná ega obou pohlavárů. O této jedné možnosti řešení se nebezpečný ubožák Biden nezmínil ani slovem! A nemohl jsem věřit smyslům při sledování na youtube. Pořadu z Prahy na téma mobilizace v CR. Navíc nebylo zcela jasně řečeno, zda za účelem útoku nebo obrany. Ve které oslí hlavě zrodil se tento debilní nápad, že po Ukrajině vrhne se Putin na další země, snad i CR!! To už překonává i neuvěřitelné kousky , kterými se ztrapňuje současný americký prezident!

Douška: “vždy a z nejednoho důvodu měl jsem k USA úctu. A byl to americký lék, který zachránil život našeho 14 měsíčního syna. Ale … všechno je možné pod sluncem, jak říkala moje babička. A dnes to není jen můj názor, že na konfliktu májí vinu právě USA.”

V.Cícha