Mrákov

Zajímavosti z historie Chodska

Měst a obcí, které v minulosti změnily své jméno, bychom našli celou řadu. Příčinou změny jejich názvu byla většinou politická situace. Jeden příklad za všechny je přejmenování Zlína na Gottwaldov. Někdy ale za změnou stály důvody čistě estetické. Proč se například ze Sračkova stala Malá Lípa, ze Svrabova Svatbín nebo z Hloupětína Hloubětín si lze snadno domyslet. Také jedna z historických chodských vesnic se na konci 19. století nechala přejmenovat, a to z Mrdákova na Mrákov. Původní název Mrdákov byl odvozen od staročeského slova mrdat. Každému se asi hned vybaví vulgarizmus toho nejhrubšího zrna.

Ovšem v dřívějších dobách sloveso mrdat znamenalo kývat se, to jest pohybovati se ze strany na stranu, čili vrtěti se nebo vrtěti něčím. Praslovanské mrdat ve smyslu vrtět se udrželo dodnes například ve slovenštině nebo chorvatštině. Jeho význam se ale v češtině postupem času posunul do polohy vrcholně neslušné. To zřejmě donutilo obyvatele této chodské vsi podat koncem 19. století žádost o změnu jejího názvu. C. k. místodržitelství v Praze dne 10. září 1892 žádosti celkem pochopitelně vyhovělo. Při hledání nového vhodného pojmenování pomohla obecnímu zastupitelstvu jak jinak než bulačina. Ta často mění písmeno “dé” uprostřed slova na písmeno “er” (srovnej např. dědek= děrek). Jelikož čeština ani bulačina dvojité “er” nepoužívají, nabídl se tak logicky namísto správnějšího Mrdákov o něco kratší název Mrákov.

O tom jak přišel Mrdákov ke svému z dnešního pohledu problematickému jménu kolují mezi Chody četné ústní legendy. Jedna písemná a tudíž nejvěrohodnější stojí za připomenutí. Kronikář ze zbraslavského kláštera Ota Durynský v latinsky psané kronice Chronicon Aulae regiae se okrajově zmiňuje o cestě českého krále Václava II. po západních Čechách, na které hodlal zakládat královská města a kláštery, podobně jako to činil před ním jeho otec Přemysl Otakar II. V létě roku 1299 se jeho družina ocitla na Chodsku právě v době, kdy Chodové slavili letní slunovrat. Částečně christianizovaní Chodové totiž dodržovali ještě některé dřívější pohanské tradice. Když člen králova doprovodu opat Konrád z Erfurtu spatřil chodský taneční rituál, praktikovaný všemi dospělými vesnickými muži a ženami, a který končil totálním vyčerpáním tanečníků, prohlásil pod vlivem přehnané zbožnosti:

“Mrdají se jak ďáblem posedlí”.

Král prý pobaven vtipnou glosou svého zpovědníka kázal nazvat ves, ve které k události došlo, Mrdákov.