Moje malá teorie relativity: kutilství a jiná společenství zlatoručků

Přes třicet let po smrti velikého Alberta z Ulmu konečně mohu k jeho teoriím relativity všeobecné a speciální přidat další: M & M neboli Mojí Malou teorii relativity. Je potvrzená praxí, opomíjená, je všeobecná i speciální a její praktická aplikace se nedá zneužít k neprospěchu lidstva. Obejde se bez matematiky nižší stejně jako vyšší, bez poznatků sociologie, balistiky, meteorologie, algoritmů, kombinací i permutací.

– Podívej na toho Mika jak pořád buduje, co dokázal udělat s domem a se zahrado, slyším hlas své ženy rozechvělý obdivem a snad i těžko utajovanou zlostí, že na našem domě a zahradě jsou vidět jen docela chabé stopy mojí pilnosti.

Snad některému laskavému čtenáři mohou tato slova být povědomá. Jsou to ti, kteří, stejně jako já, nepatří do klanu a společenství zlatoručků a budovatelů, handymanů a kutilů, které pohled na polorozpadlé stavení uvádí v pokušení navštívit bankéře a požádat o bypotéku, barabiznu koupit, a na jejím místě zbudovat či nechat zbudovat důstojnou residenci.

Tito lidé jako do pohádkových zámků vcházejí do prodejen Rona, Jackson Lumberland, Joe’s Hardware, Plumbing Paradise a jiných. Rozpoznají kvalitu dřeva po čichu i hmatu, nenechají se napálit, znalostí tovaru předčí i samotné prodavače. Tyto báječné muže nevyvede z míry hojnost vystaveného zboží, nepřehledný sortiment, naprostý dostatek všeho. Ten na jejich tvářích vyvolává nikoli úžas, ale spokojený úsměv. Pohybují se mezi regály jako sadaři ve svých alejích, jdou najisto a domů si nesou co potřebují.

A o prvním jarním víkendu zbudují patio (verandu) s výhledem na hory nebo sousedův bazén, v němž se sousedova pohledná žena často koupe v miniaturních plavečkách. Týden nato obloží koupelnu novějším kachlíkem, nedlouho nato obohatí dům o druhou koupelnu.

A než se měsíc promění v další, nadšená jeho paninka odkládá své krajky a hedvábí v sauně vonící novotou, zatímco choť skromně upozorňuje na pár drobných nedostatků, které odstraní v přístích dnech a které odvádějí jeho pozornost od půvabů choti, jež jsou nejen stále zachovalé, ale i nahé.

Neuplyne více než pár dní.

– Všiml sis, že Mike něco sází už od rána? A včera omítal garáž do setmění! – povídá choť. Ano, nic mi neušlo. Navíc jsem dokonce s Mikem pohovořil o výstřednostech nové vlády, zvýšení úrokové míry a jiných znepokojujících nepříjemnostech.

Na druhý den svedl jsem mužný boj s tuhou hlínou záhonu, tupým rýčem obracel nepoddajnou zeminu, ačkoli počasí už dlouho nebylo vhodnější pro pár setů tenisu, bylo bezvětří a slunce pod lehkým oparem, který zabraňuje oslnění při servisu.

Bylo ale vhodné i pro posezení u stolu na patiu nikoli novém, ale dosud držícím pohromadě, u vonící kávy nebo lahodného likéru, s knihou v ruce, s dýmkou v prstech, s kočkou (čtyři nohy) v náručí, se psem u nohou, v rozjímání nad díly klasiků i modernistů, v zadumání nad vlastním osudem, ve sladké nečinnosti, v říši snů a fantazie, v nostalgickém snění, s kytarou nebo banjem v ruce po odložení kočky.

Počasí bylo vhodné snad ke všemu co mám rád.

A přece uchopil jsem tupý rýč a ryl, ryl zarytě a úporně, v docela jiném duševním rozpložení než v jakém nepochybně rozrývá svůj záhon soused Mike.

A tu, ale systematicky, dostávám se k základům Mojí Malé teorie relativity.

Místo ocenění a pochvaly za dílo, které my, lenoši a nemakačenkové, vykonáváme než z náklonnosti či lásky, navzdory zalíbení v docela jiné aktivitě, dostává se nám než pokárání a poukázání na nevhodné příklady.

Muži a lidé typu našeho souseda žijí svůj život nejen v zaměstnání, ale i v práci celodenní, užitečné a zanechávající trvalé, ba věčné stopy.

Valník hlíny složený u domu, který třeba za neděli na kolečku odvozit na druhý konec zahrady, má pro ně stejný, ba větší význam, nežli vyhraný turnaj v golfu, tenisu či šáchách pro nás, neužitečné budižkničemy.

Když jejich dílo je skončené, nastalý čas zeje před nimi jako zneklidňující propast a tu jdou, berou svoje nástroje a boří věci dobré, aby je udělali lepšími.

Jejich ženy, uvyklé na takovou letoru a povahu, přijímají to se samozřejmostí, či v horších případech s kritikou, zatímco ty naše nejbližší, moji mílí packalové, dávají nám je za příklad.

Tři prkna, přibitá s vypětím sil a pozornosti téměř vodorovně na úkor méně praktického, zato velmi příjemného díla, nejsou v jejich očích nic víc nežli prach a nicota.

Ale nejde o prkna, ale o elementární rozdíl: učinit cosi pro radost a potěšení bližního či blízkého, či učinit totéž i pro vlastní radost a uspokojení!

Ze zorného úhlu této skutečnosti stává se dílo souseda Mika a jemu podobných relativně záslužným a dílo, tedy nedílo nás, budižkničemů a nemakačenků, relativně nicotným.

Ale v obou případech může se jednat o věci a skutky malé i velké, ale jejich význam v měřítku světovém, je relativně malý. (Proto tedy Malá teorie relativity).

A poněvadž k tomuto závěru nedošel soused Mike, ale já, teorie zcela právem je nejen Malá, ale i Moje.…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.