Miloš se vrací, aneb když politický nátlak překračuje meze

Ministr Macinka a nátlak na prezidenta

Běda národu, kterému vládne ulice – TGM

Nemám problém se spaním, spím rád, spím dobře a spím, dokud se neprobudím. Výjimky jsou vzácné.

Jdu ponurou krajinou, je pošmourno až kořalečno, jak říkají Moraváci. V dálce vidím jezdce na něčem mezi oslem, prasetem a volem. Kráva to není, ta má vemeno. Nevím kam jdu, nevím proč, ani odkud. Prostě jdu.

Všimnu si, že se jezdec blíží, ale strach z něj nemám. Když se přiblížil na několik kroků, ucítil jsem jeho dech – nepříjemný dech. Jakási směs zahnilého masa a doma naloženého zelí. Je to nepříjemné, ale nebojím se, jen přidám do kroku. Nechci utéct, jen být dál od toho smradu.

I on přidá do kroku a… náhle stojí proti mně a otvírá pusu. Ten odér je stále silnější a stále nepříjemnější. Pusa je větší, ještě větší, a náhle nasaje zhluboka a já v tý hubě zmizím. Ještě zaslechnu: „To máš zato!“

Probudím se zpocený a chvíli mně trvá, než pochopím, že žiju a byl to jen sen.
27. ledna 2026 jsem neměl klidné spaní.

Příčinu jsem odhalil snadno. Zprávy jsem slyšel až odpoledne a uším svým v kondici dobré věřit nechtěl. Ministr vyhrožuje prezidentovi, vydírá ho spálením mostů a nemilosrdnou odplatou bez zábran, když nesplní jeho přání, které navíc doplní ultimátem.

Stranou nechám formu SMS, která zajisté není úrovně obou odpovídající, z pohledu prezidenta velice dehonestující, asi jako: „Hele, koukej sebou mrsknout a udělej, co ti nařizuji.“

Ne, přátelé, nejsme v banánové republice ani mezi domorodci v rovníkové Africe. Jsme – tedy přesněji, dosud jsme byli – země civilizovaná a kulturní v srdci Evropy. Jak se to mohlo stát?

Babiš vyhrál svobodné volby a prezident ho pověřil složením vlády. To je premiérův úkol, za který nese odpovědnost jen on. Navržené kandidáty jmenuje pak prezident, to je jeho výsadní právo, za které nese odpovědnost konečnou zase jen on.

Jmenuje, ale jmenovat nemusí – je to jen a jen jeho rozhodnutí, za které je zodpovědný celému národu. Tečka za větou.

Prezident jmenoval, až na jednu výjimku, všechny navržené kandidáty. Ta výjimka je člověk, který neodpovídá svým chováním, postoji a přístupem k zákonům prezidentově hodnotové orientaci coby nejlepší z dobrých, vzor, který by mohl národ dobře reprezentovat.

Konečně i národ tohoto kandidáta na ministra nechce – ze 73,7 % respondentů ani jako zmocněnce. Stav k 26. 1. 2026. Jedná tedy prezident v zájmu národa, který si ho zvolil a kterému je za své činy zodpovědný.

Co je příčinou?

Tandem B+O drží pevně. Oba jsou na stejné lodi problému s vydáním soudu v trestním sporu. Drží pevně, protože se vzájemně mohou podpořit v nevydání. Jenže dostatek hlasů dohromady nemají, a tak museli do spolku vzít ještě někoho.

Volba padla na jednu trpasličí stranu, která by se v nejlepším případě mohla dostat jen do posledních lavic opozice.

Trpaslík není větší, i když stojí na kopci – Plinius starší.

Náčelník téhle pidistrany má náhle moc, se kterou neumí zacházet. Její rozměry nezná, a tak se chová jako vládce nad poddanými. Když praseti narostou rohy, bude jen trkat.

Jenže mu to tak snadno neprošlo, a tak musel couvat. Snažil se to vysvětlit snahou o dohodu – jen o dohodu. Dle něj je tedy dohoda i s nožem na krku. Nebojím se to označit za metodu mafiánskou.

Svůj požadavek zdůvodňuje tvrzením, že prezident vybočuje z rámce ústavy, což omílá i v jiných souvislostech. Na otázku na své tiskovce, proč se neobrátí na Ústavní soud s kompetenční žalobou, vysvětlil nedochůdným novinářům, že tento soud určitě žalobě nevyhoví, a proto je zbytečné žalobu podávat.

Takže je nesporné, že prezident jedná mimo rámec ústavy a Ústavní soud rozhodne, jak on už předem ví. Inu, Slepý mládenec je jeho poradce, to je přeci jasné.

Na každou otázku má odpověď ze zásobníku asi šesti a zbytek ho nezajímá. Tak to dal jasně všem na jeho tiskovce na vědomí a konec. Nasadil si vavřín a odešel s hlavou vztyčenou. Nebyl bosý.

Později se provalilo, že není pravda, že by o svém úmyslu předem informoval premiéra, který tohle tvrzení popřel. Pak tedy pan Macinka lhal. Lhal vícekrát, ale to nepřekvapí – nejhorší mrtvý je ten první (K. Čapek). Jednou mu to prošlo.

Správně by tohle mělo mít dohru, a ne ledajakou. Výsledkem by mělo být exemplární potrestání. Mělo by – ale nejspíš nebude.

Babiš ho potřebuje, dokud tandem B+O nedostane imunitu. Roli užitečného idiota naplnil činem, a tak už nebude potřeba. Jeho paběrkování drobků se stolu mocných se poněkud změní. Už to nebudou drobky sladké, nebude jich potřeba.

Jemu to však zřejmě nedojde. Stále se bude cítit mocný, bít se v prsa, jak to všem ukázal.

Králové měli pro svá potěšení na dvoře šašky.

A tak řada Milošů, Jakešů a Zemanů pokračuje. Jméno na M má, jen je to Petr.

Nebezpečný je trpaslík nahoře, který nepochopil, že je jen na hoře.