Krajina divokých psů v Austrálii — vzpomínky vlka samotáře

Po delším pobytu doma a nebo všeobecně v civilizaci jsem vždycky pociťoval potřebu dobytí baterek a tak jsem se pravidelně, nejméně jedenkrát za měsíc, vydával odpočnout si od lidí do zdejší divočiny rozeklaných hor a kaňonů tvořených divokými řekami. Zdejší divočina je reprezentována několika národními parky a také povodím řek a potoků co tečou do jezera Burragorang, které vytváří přehrada Warragamba, co zásobuje Sydney pitnou vodou. Jen toto povodí, kde není žádná farma a jiná civilizace, má rozlohu zhruba Moravy. Pak tu je Blue Mountains National Park a Wollemi N.P. Oba patřičně rozlehlé, kde se dá od civilizace a lidí ztratit ne jen na prodloužený víkend, ale i na několik týdnů dovolené, jak jsem nejednou učinil. Tentokrát vás zavedu do Hor Divokých Psů (Wild Dog Mountains).

Není to od nás daleko, je to také v Modrých Horách kde žijeme, ale je to oblast obtížně přístupná v oblasti Kanangra-Boyd N.P. Hluboká údolí řeky Coxovy, Harrisovy, Kanangra a Kowmung vytváří fantastickou krajinu kaňonů, hustého buše a nevšední divoké krásy. Protože jsem si na svoje výšlapy divočinou často bral svého psa Waldemara, tak jsem mu přece musel ukázat, kde je ten pravý psí ráj.

Začalo to v devatenáctém století, kdy bílí osadníci pronikali do stále divočejších a nepřístupnějších oblastí nové kolonie. Na jejich průzkumných výpravách je doprovázeli jejich nejlepší přátelé – psi, zrovna tak jako mě. Ovšem že cestou potkali i nějaké ty místní, divoké Dinga, kteří v této krajině stále žijí, jak jsme na vlastní kůži poznali i my. A tak se předkové rozhodli na počest psímu plemeni pojmenovat tu nejdivočejší část krajiny, plnou brutální, divoké krásy, Wild Dog Mountains. Není to území veliké, asi jen 8 x 12 km, ale klame tělem. Tato rozloha na mapě je in natura protkána desítkami kaňonů a čarokrásnými údolími od 50 do 900 m hlubokými a tak skutečná rozloha tohoto území je několikanásobně větší, jak každý kdo se tam kdy plazil, poznal na vlastní unavené kůži. Vodní srážky z této oblasti odtékají do přehrady Warragamba, která zásobuje Sydney pitnou vodou. Pískovcové skály tu jsou povětšině nahrazeny velice starou žulou, která tvoří pískovcům podloží. Potůčky, potoky a řeky tyto pískovce úspěšně oderodovaly a tak jsou koryta nádherně utvářené žulové skulptury. Něco jako na Vydře na Šumavě kdo to tam zná, ale v asi 10x větším měřítku. A právě koryta těchto toků jsou obvykle nejschůdnější cesta touto divočinou bez cest. Sice placama se jeden brodí a někdy i plave, ale to tu patří jaksi k věci. Jinak to je plazení do strmých a nebo se strmých kopců, někdy i po čtyřech. Nádhernej tělocvik na čerstvým vzduchu. Když se takhle leze těch 900 výškových metrů od Harris River po Yellow Pup Ridge na Yellow Dog Mountain, tak to je takovej aerobic, že se mu ten organizovaný v zaprděné tělocvičně nikdy nevyrovná. A ty výhledy do kouzelnýho okolí jsou vlastně bonus.

Tak do tohoto psího ráje jsem se vypravil s Waldemarem, jezevčíkem na trochu delších nohách. Auto jsem nechal u farmáře Carlona, na konci Megalong valley a vydali jsme se k potoku jménem Snídaně (Breakfast Creek). To jsme už měli po levé ruce pohoří věrného psa (Faithfull Hound Range), které pak přechází do pohoří modrého psa (Blue Dog Range). Ten modrý pes je speciální australské plemeno honáckého psa používaného farmáři k práci s dobytkem a ovcemi. Ovšem na Blue Dog Range vedou od řeky Coxovy hřebeny do výšky 650 m, jménem North Blue Pup a South Blue Pup, čili hřebeny modrých štěňat. Ale to už jsme dále po toku řeky a noříme se do krajiny divokých psů. Je tu pohoří strakatého psa – Brindle Dog Range, Brindle Dog Creek, Brindle Pup Gully, Brindle Pup Ridge. Hned vedle protéká divoký Yellow Dog Creek a za ním je Yellow Dog Range s dominantní horou Žlutého Psa (Yellow Dog Mountain). Jen obejít výspu Žlutého Psa (Yellow Dog Point) a už jsme u soutoku řek Coxovy a Kanangry, na Konangroo clearing, tedy mýtině, pasece a nebo louce Konangroo. Po osmi hodinách namáhavé chůze a nesčeného brození, pro Waldu převážně plavání, přes řeku Coxovu. Cesty tu neexistují.

Noc je příjemná a měsíc vykukuje za Yellow Pup Ridge a jeho svit se prodírá do Yellow Pup Gully. Druhý den míjíme Dingo Creek, co teče od Mount Dingo. Ale to jsem už u Hřebene Vyjícího Psa (Howling Dog Ridge) s hlubokým Howling Dog Gully. Pak následuje Údolí Hnědého psa (Brown Dog Gully), Brown Dog Ridge a jsme u východního hřebene Flekatýho Psa (Spotted Dog Ridge – East). Obejdeme výspu Flekatýho Psa (Spotted Dog Point) a máme pro změnu vyhlídku na Spotted Dog Ridge – North. Cesta je namáhavá, pomalá, přelézají se skalní prahy a brodí se tůně, placama se plave a sluníčko peče. Divočina jak má být. Jsme však na konci druhého dne a přespáváme na Kelpie Point.

Třetí den je den návratu a tak se brodíme a plavíme přes řeku Coxovu a stoupáme do nemožného kopce do pohoří Bílého Psa (White Dog Range). Když po půldruhé hodině dosáhneme vrcholu Kelpie Hill, tak se otevírají krásné výhledy do divokých a ranními mlžinami naplněných údolí Little Dingo Gully a Ghost Dog Gully na západě a na východ je Grizzled Dog Ridge s hlubokým údolím White Dog Creeku. Krajina divokých psů se tu rozprostírá jako na dlani dál na východ. Pohoří Šedého Psa (Grey Dog Range), Grey Dog Point, Shaggy Dog Ridge, Black Dog Canyon, Black Dog Rock, Black Dog Creek, Black Pup Gully, Growling Dog Ridge, Snarling Dog Ridge, Snarling Dog Creek, Red Dog Ridge a Red Dog Gully. Samá psí nádhera.

Po návratu jsem si připadal jako to psisko – utahanej, ale spokojenej. Waldemar už dávno není, ale býval tam velice spokojený zrovna jako já a doufám, že se tam někde potuluje teď po smrti, v tom psím ráji. Až já odejdu do věčných lovišť, tak se tam za ním určitě podívám. Jen doufám, že mě pustí dál.

👉 Wild Dog Mountains