Kdo nás varoval a my neslyšeli

Jan Eichler, Lidové noviny 22.02.2025

Autor uvádí fakta, Rusko vede na Ukrajině nelegální a nelegitimní válku, tomu se nemohl vyhnout. Pak už jen hledá “důvody” jak ji legitimovat a jen cituje autory, kteří jeho názor podporují. Tedy jednostranně, tudíž neobjektivně. Takže popořádku.
Ukrajina se chtěla stát zemí EU a NATO. Rozhovory měly začít, jenže Putin zasáhl a tehdejší president den před zahájením odřekl. To vzbudilo nevůli lidu, který vytáhl do ulic protestovat, dnes se tomu říká Majdan. Když president odpor lidí nepotlačil, utekl k Putinovi. V nových volbách si lid zvolil Zelenského a ten chtěl vůli lidu dovést k cíli. Putin to nevzdal a vzdor dušování se, že nechce žádný konflikt, Ukrajinu přepadl s představou, že za týden má nejen Donbas a spol., ale Ukrajinu celou. Nepočítal s tím, že se Ukrajina bude bránit a tak už se válčí 4. rokem.

Ty “důvody” ve snaze svou agresi legalizovat, osvobození Rusů na Ukrajině od genocidy, defašizace, ochranu před NATO a další postupně opouštěl, neb fakta to vyvracela. Na Ukrajině byla hrstka přívrženců fašismu v celé velikosti necelých 2% hlasů ve volbách, takže se do parlamentu nedostala, příznivci fašismu jsou více-méně všude na světě, odvolávka na slib USA, že se NATO na Ukrajinu nerozšíří padlo, protože nikdy nebylo deklarováno, navíc se oficielně a nahlas z NATO tvrdilo, že v dohledné době nepřichází členství Ukrajiny v úvahu, lež platí i o genocidě. Přesto se k těmto narativům Putin stále vrací.

V r. 1993 podepsalo Rusko s Ukrajinou mezistátní smlouvu, kde uznalo její územní celistvost, nedotknutelnost hranic a její suverenitu. Teď tvrdí, že není suverénním státem, ani kdy byla, hranice i celistvost porušilo a mocí se snaží Ukrajinu zlikvidovat.
Rusko se obává NATO a tak ho Ukrajina, chtějící do NATO vstoupit, provokovala. To stojí za pár slov navíc.

Předně si položím otázku proč nejen Ukrajina, ale i tradičně neutrální Finsko a ještě víc Švédsko do NATO vstoupily. Důvody můžou být různé, moderní spolek, ekonomické výhody a pod., ale taky obava o svou existenci. Každý z nich není natolik silný, aby mohl Rusku čelit sám. Že důvod k obavám legitimně existoval byla letitá ruská expanze do všech malých zemí v okolí, Moldavsko, Karabach.… V podobných obavách se samozřejmě rozhlížíš po někom, kdo by ti mohl pomoct, V jednotě je síla a ta působí i odstrašujícně.Je tedy NATO ta pojistka proti nebezpečí a důvodem je strach, obava, ohrožení. Vztažmo k uvedenému bylo k obavám a strachu důvodů dost. Nebylo tedy ohrožováno Rusko, bylo to právěš ono, kdo potenciálně ohrožoval Ukrajinu a další. V Ukrajině už se její obavy naplnily činem, čímž legalizovala snahu o vstup do silnějšího spolku. Zcela hypoteticky, kdyby byla v NATO, odtažmo od skutečnosti, že to vůbec nehrozilo, Putin by ji zcela jistě nepřepadl, už jen v duchu ruské historie, kdy se Rusko nikdy nepustilo do křížku se silnějším.

Je tu ještě jeden moment. Má jakákoliv země právo určovat direktivně, jaký společenský systém smí jiná země mít? S kým se smí přátelit a s kým musí? Kolik vojáků smí mít, od koho smí nakupovat a komu prodávat? Byla by takováhle země suverénní? Inu, nebyla a protože jsou to podmínky Putina pro skončení války, byla by to pro Ukrajinu totální kapitulace. Evidentně si to Ukrajinci nepřejí.
Je tedy Rusko agresorem a Ukrajina obětí.Tak, a co teď?
První a současně probíhající možnost je právo džungle, tedy silnějšího. Slabší má povinnost se silnějšímu podřídit a silnější má právo za neuposlechnutí slabšího trestat. Všechna práva silnějšímu, všechny povinnosti slabšímu. Žijeme ve 21. století a tak se ptám, je toto řešení, tento systém v našem století možný? Inu, možný je, to vidíme na Ukrajině v přímém přenosu, ale je akceptovatelný? Myslím, že odpovídat nemusím.
Druhá možnost je před nebezpečím utéct, to je však neproveditelné, Ukrajinu neodnesu na zádech.

Takže třetí možnost je stanovit pravidla, kde není silnějšího a slabšího, jsou jen malí a velcí, ale všichni sobě rovnocenní. Pravidla neurčuje silnější, ale jsou výsledkem souhlasu většiny. Kdo je porušuje musí být dle přijatých pravidel potrestán. Padni komu padni.

Ještě malé odbočení.
Putin stále opakuje, že se USA a NATO snaží Rusko zlikvidovat a k tomu využívá aktuálně Ukrajinu, která je Trojským koněm ve službách strýčka Sama, amerických imperialistů a Wall streetu. Nuže, vraťme se o pár desetiletí zpět.
Po rozpadu SSSR, který byl způsoben zevnitř a ke kterému přispěla USA jen tím, že Rusko uzbrojila a to se samo zhroutilo, měli amíci jedinečnou příležitost Rusko spolknout. Za chleba s máslem. Tedy, kdyby chtěli. Opak byl pravdou, dokonce se jednalo o přistoupení Ruska k NATO a, nejen USA, Rusku pomáhal prakticky celý Západ. Pamatuju, kdy se Německo skládalo na pomoc mrznoucímu Rusku, kam odjížděly kamiony s různým zbožím pro trpící lidi. Bohužel, věrni jiné ruské tradici, byla většina rozkradena.

A jsem v zatím, posledním dějství. Do hry vstoupil další Velký muž, Donald Trump. Velkohubě prohlásil, že válku na Ukrajině skončí za den. Dobrá, budeme to považovat za básnickou nadsázku, ingredienci předvolebního guláše. Jenže po pár dnech v úřadě se začal projevovat jako jeho západní dvojník na východě. Dostal zálusk na Kanadu, Mexiko a Grónsko i za cenu násilí. Rozdíl je jen v tom, že ten východňár ho předběhl a ukázal mu, jak se to dělá. On však nezůstal moc pozadu, aspoň verbálně mu přitakal, když si přivlastnil jeho slovník i hodnoty a Zelenského, oběť východňára, označil za diktátora. Pravda, mohl se zmýlit, neorientujíc se dostatečně v geografii, oba jsou na východě, nebo chtěl vchodňárovi podkouřit a tak poněkud oslabit svou pozici druhého. Je ale také možné, že je to taktický krok, aby se dostal do obrazu a zajistil si tak lepší platformu pro vážné vyjednávání. Že prostě blafuje. Kéž by! Určitě pro něj ale není Ukrajina tolik zajímavá, jistě ne víc, než jen pro to, ukázat světu jaký je on skvělý zachránce míru a dokázat, že dodrží svůj slib. Ukrajina sem, Ukrajina tam. Jenže má zajímavé nerostné bohatství, takže se hodí i vydírání. Účel přeci prostředky světí. Nejde o Ukrajinu, ale o uspokojení jeho předimenzovaného ega. S východňárem jsou si stejní, každý z nich chce být ředitelem zeměkoule.

A tady může nastat další problém, vedlejší účinky. Dva kohouti na jednom smetišti, obvykle končí jeden. A pak už nepůjde o Ukrajinu, nebo jinou záminku. Dějiny znají dost podobných příběhů.

Postup Putina je jako přes kopírák postupem Hitlera. Zachraňoval své Němce v ČSR od diskriminace a pronásledování, nechtěl víc, než naše pohraničí, aby zamezil válce, víc nechtěl, spojil se s dalším diktátorem Stalinem, rozdělili si Evropu a… vypukla válka. Vzdor všemu dušováni se, že žádnou válku nechce.

Jo, jo, s jídlem roste chuť a když je prostřeno, tak si nácka nacpe.
Proto nesmí Putin dostat to co chce, nezákonně, nelegitimně a nelegálně.

Víc tady