Káva

Zajímavosti z historie Chodska

Kávou se nazývají pražená semena rostliny kávovníku, patřící do čeledi mořenovitých. Pravlastí kávovníku je Etiopie. Největší podíl na rozšíření kávy do Evropy mají především Holanďané, kteří tajně převezli kávová zrna z Jemenu. Káva obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Proto se pití kávy považuje nejen za skvělý gastronomický zážitek, ale je i zdraví prospěšné. První českou kafírnu, jak se tehdy říkalo, otevřel v Praze v domě U tří pštrosů v roce 1714 arménský obchodník Deodatus Damajan. Dnes se různé odrůdy kávovníků pěstují po celém světě.

Začátkem 18. století se na Chodsku černá káva pila pouze na trhanovském zámku a v několika rodinách bohatých domažlických měšťanů. Z prostých Chodů se s ní setkalo jen pár válečných veteránů v době, kdy načas uvízli v tureckém zajetí. Situaci zásadně změnil generalissimus rakouských vojsk Evžen František, princ savojský a carignanský, hrabě ze Soissons, přezdívaný Malý abbé, který po sérii skvělých vítězství nad vojsky paši Chalila dobyl 18. srpna 1717 Bělehrad. Společně s jinou bohatou válečnou kořistí padl do rakouských rukou i sklad tureckých vojenských zásob kávy pro tehdejší území osmanské říše Temešského Banátu, Malého Valašska a Severního Srbska. Majiteli trhanovského a kouteckého panství, hraběti Jiřímu Jindřichovi, svobodnému pánu ze Stadionu, se podařilo díky osobním kontaktům ve dvorské válečné radě ve Vídni koupit od rakouského eráru velice výhodně 35 plně naložených formanských vozů kávy odrůdy robusta. Jak známo tento druh kávovníku má dvojnásobný obsah alkaloidu kofeinu než odrůda arabica. Následkem neočekávaného dovozu cena kávy na domácím chodském trhu prudce klesla, takže se rázem stala dostupnou i pro méně majetné obyvatele Chodska.

S touto událostí je spojena dodnes na Chodsku ústně tradovaná humorná historka. V celém regionu byl v té době mimo jiné naprostý nedostatek takzvaných kafemlejnků. Vesničané si proto chodili nechat umlít kávu do trhanovského zámku. Tato služba, prezentovaná hrabětem Stadionem jako sociální vymoženost, byla poskytována poddaným zdarma. Vrchnostenští úředníci při této příležitosti kontrolovali plnění robotních povinností žadatelů o semletí. Případné nedostatky hned na místě řešili exemplárními tresty, většinou ranami holí. Oblíbené rčení: “Já ti namelu.” známého vtipálka panského drába Řimsy, jehož pradědeček se vyučil u pražského mistra popravčího Jana Mydláře a ve Kdyni si později otevřel vlastní provozovnu v místech, kde se dnes říká Na šibenici, časem zlidovělo. Nejen o svých sportovcích se Chodové vyjadřují že “byli biti”, nebo že jim soupeři “namleli”.
Chodové pili nejraději kávu neslazenou a hodně silnou. Pro její barvu a chuť měli zajímavé přirovnání. Podle něho musí být pravá chodská káva hořká jako Jidášova zrada a černá jako Lomikarovo svědomí.

Po nějaké době začala cena kávy opět stoupat. To už však byli Chodové na jejím pití takříkajíc drogově závislí. Domažlický hokynář židovského původu Izák Melt ve snaze snížit její cenu začal zprvu do kávy přidávat pražená zrna ječmene a žita. Později ještě cikorku, což je pražený drcený kořen čekanky obecné ( lat. Cichorium intybus ). Takto upravená káva jeho zákazníkům kupodivu chutnala, i když už v ní vlastně žádná káva nebyla. Při vymýšlení obchodního názvu pro svoji kávu projevil Melt daleko méně fantazie než při jejím falšování. Prodával ji totiž jako Meltovo chodské kafe. Lidé tomuto jeho produktu však říkali jednoduše melta. Oproti pravé kávě měla tu výhodu, že neobsahovala kofein a byla tudíž vhodná i pro děti a těhotné ženy. Aby uspokojil rostoucí poptávku, renovoval na Bezděkovském předměstí polozbořenou obecní pastoušku a založil v ní první továrnu na cikorku na území rakouské monarchie. V roce 1800 koupil od Melty pro svoji sušárnu hrušek, mrkve, obilného sladu a žaludů v Lochkově u Prahy licenci na výrobu cikorky Ferdinand Delome. To byl počátek průmyslové výroby kávových náhražek v Čechách.

V roce 1805 se část francouzské Napoleonovy armády přesunovala od bádensko-württemberského Ulmu přes Chodsko směrem k moravskému Slavkovu. Maršála Dauvota při snídani v domažlickém hotelu U Růže vynikající cizokrajná chuť jemu servírované melty tak nadchla, že pro své vojáky okamžitě skoupil veškeré Meltovy zásoby. Dokonalého podnikatelského úspěch dosáhl Melt se svým výrobkem v roce 1812, kdy zvítězil ve výběrovém řízení na vojenské dodávky pro Napoleonovo ruské tažení. Jacobs s Meinlem mu nebyli schopni konkurovat co do kvality ani ceny. Prostřednictvím francouzských vojáků se s meltou postupně seznámil celý zbytek Evropy. V Čechách se melta s přídavkem mléka a v ní máčeným tvrdým chlebem stala oblíbenou pochoutkou širokých lidových vrstev.