.Dreamtime – duhový had

Máme legendu která vysvětluje jak vznikly hory a řeky a všechny útvary v přírodě. Pokaždé
když zaprší a vidím nádhernou duhu tak mě tato připomíná legendu o Duhovém hadovi.
Před dávnými a dávnými věky, v době Dreamtime, byla skupina lovců na lovu klokánků
wallaby. Bylo po dešti a půda byla měkká a tak rychle běžet bylo obtížné. Klokánci Wallaby
byli deštěm osvěženi, ale byli lekaví a bylo obtížné se k nim přikrást. Na okraji malé planiny
došli lovci ke spadlému stromu, kde se rozhodli, že si odpočinou. Jak tak seděli v kruhu,
vyprávěli si příhody a hřáli si ruce nad malým ohýnkem, tak jeden z nich se podíval na
oblohu. A na obzoru byl nádherný mnohobarevný oblouk – duha.

„Podívejte, podívejte, tam se plazí Duhový had! Ze své staré tůně do nové!“

Muži se trochu obávali. Nechtěli, aby velký, jasně zbarvený had byl v tůni poblíž jejich
tábora. Byli vděční za to, že se nepřiplazil příliš blízko k jejich vlastní tůni. A tak muži dále
seděli v kruhu kolem ohně a hovořili převážně o Duhovém hadu, ale také o lovu zvěře a ryb a
o bitvách které kdy svedli s jinými kmeny. Jeden z mužů, mladý Bandalil, chtěl stále vědět
více o Duhovém hadovi. Ostatní lovci se nad tím jen usmívali.

„Malý Bandilil, buď trpělivý. O Duhovém hadovi se vše dovíš. Proč ten spěch?“

Ale Bandilil řekl, že chce vědět více o Duhovém hadovi hned a nyní a pohrozil, že půjde
k tůni kde Duhový had nyní žije. Ostatní ho prosili:

„Nechoď! Nesmíš Duhového hada vyrušit!”
„Bandalile nechoď, budou z toho jen nepříjemnosti“.

A tak Bandalil souhlasil, že se na Duhového hada zeptá později starších kmene. Když se
lovecká výprava vracela do tábora, tak vyběhly všechny děti aby je přivítaly. I když ulovili
jen dva klokánky wallaby, skutečně ne dost pro každého, tak přesto bude večer posvátná
slavnost – corroboree. (koroborí) Během corroboree přešel Bandalil k místu kde seděli starší
kmene a požádal je:

„Povězte mě o Duhovém hadovi. Když se ho každý tak bojí, tak já půjdu a kopím ho
zabiji. Potom se jej nikdo nebude muset už nikdy bát.“

Starší kmene se zhrozili. Duhový had byl jednou z bytostí z doby Dreamtime, které utvářely
Zemi. Na počátku všeho byla Země nekonečná šedivé pláň, na které nic nerostlo a nic nežilo.
Jen pod zemí spal Duhový had. Jednoho dne se Duhový had vzbudil a vylezl z podzemí na
pláň. Odpočatý po dlouhém spánku se had plazil daleko a široko. Jak se Duhový had plazil na
Zemi pohybem těla vytvářel hory a koryta řek. Každým pohybem svého ohromného
mnohobarevného těla vytvořil nové říční koryto a nebo horstvo. Duhový had byl největší ze
všech bytostí doby Dreamtime. Dokonce i tyto bytosti si myslely, že byl ohromně veliký a
dávaly si pozor aby ho nechaly na pokoji.

A tak po dlouhém putování se Duhový had vrátil na místo odkud započal svoji dlouhou pouť.
Zde zavolal na žáby, co žily pod zemí:

„vylezte ven na zemi!“ 

Žáby se pomalu a neohrabaně vyhrabaly na povrch země, protože jejich břicha byla plná vody, kterou si schovávaly po dobu svého dlouhého spánku. Duhový had je počal šimrat a lechtat na břichu a když se žáby začaly smát a všechna voda co měly schovanou se rozlila po zemi a zaplnila stopy co zanechal Duhový had na své cestě. A tak vznikly řeky, potoky a jezera.

Jakmile se objevila voda, tak začala růst tráva, keře a stromy. Toto probudilo k životu ostatní
zvířata, která pak následovala Duhového hada na cestě po zemi. Byla velice spokojená a
každé žilo a sbíralo potravu se svým druhem. Některá zvířata žila ve skalách, některá na
velkých pláních a jiná ve stromech a další ve vzduchu.

Duhový had vytvořil zákony které měla všechna zvířata respektovat, ale našla se taková, která
se začala mezi sebou hádat a vytvářet rozmíšky. Duhový had řekl:

„Ta zvířata, která budou ctít moje zákony budou odměněna; dám jim lidskou podobu.
Ta, která poruší moje zákony budou potrestána a proměněna v kámen a už nikdy
nebudou kráčet po zemi.“

A tak ta zvířata co zákony Duhového hada porušila se stala kameny a vytvořila hory a kopce.
Ta, která byla zákonů Duhového hada poslušná se proměnila v lidi. Každá skupina obdržela
svůj totem zvířete, ptáka a nebo ještěra, ze kterého povstala. A tak lidské kmeny se poznávají
podle svých totemů. Klokan, Emu, Orel, Had a mnoho a mnoho dalších. Aby nikdo nehladověl, tak Duhový had ustanovil, že nikdo nesmí lovit a jíst svůj totem ale jen ostatní totemy. A tak byl dostatek jídla pro všechny.

A tak všechny kmeny a totemy žily pospolu na zemi kterou jim dal Duhový had, matka
života. Všichni věděli, že tato země bude navždy jejich a nikdo jim ji nikdy nevezme.
Nakonec, unaven tím vším zalezl Duhový had do tůně. Chladná voda zchladila a zklidnila
jeho ohromné, znavené tělo.

Ostatní zvířata se dívala jak voda pomalu zastřela jasné barvy hadova těla. Potom se Duhový
had potopil ke dnu a zmizel z dohledu. Kdykoliv potom zvířata navštívila tůň, tak pokaždé si
dávala pozor aby ho nevyrušila , byla velmi opatrná. Věděla, že i když ho nevidí, že v tůni je.
Avšak jednoho dne po veliké bouřce hada opět uviděla. Jeho ohromné jasně barevné tělo se
vzpínalo z tůně přes vrcholky stromů, nahoru do mraků přes pláně do další tůně. A tak do
dnešních dnů jsou i lidé velice opatrní aby nevyrušili Duhového hada, když ho vidí jak jde po
obloze z jedné tůně do druhé.