Dějství první
Opona se zvedla a představení pokračuje.
V mezičase se Vůdce sešel s prezidentem, který chtěl vědět, jak Vůdce vládu sestaví. Ten slíbil do pátku návrh prezidentovi předložit. Nepředložil.
Nastalo totiž přesně to, co mohl očekávat, zájmy partnerů a jeho byly natolik rozdílné, že se mu záměr nepodařil ani o týden později.
Spadla opona. Pokračování za oponou. Vůdce přikázal aktérům mlčet.
Situace se ještě víc zamotala, když Deník N odhalil neblahé aktivity blba čestného prezidenta, jak ho nazval hlavní Motorista. Měl být ministrem zahraničí. To by však Vůdci neprošlo a tak se cuká. Jenže Velký motorista pohrozil přechodem do opozice a tak by se Vůdcův sen o vládnutí nezdařil. Spát mu ale nedá další potíž s Fudžijamou, náčelníkem Spolku Přívrženců Demagogie, který chce ministerstvo obrany. To by zřejmě taky neprošlo. No, a do třetice, máslo na hlavě má i Vůdce, když mu president uložil úkol, vyřešit jeho problém s dotačním podvodem před jeho schválením návrhu nové vlády. Žádost o zrušení imunity už podaná je a čas je neúprosný, ten pod kontrolou Vůdce taky nemá. Naděje mu však kyne, Fudžijama je taky obviněn a žádost o zrušení imunity je na cestě. Tak jsou oba na stejné lodi a pud sebezáchovy jim radí držet spolu. Dá se tedy předpokládat, že se podpoří a, pokud k vládnutí opravdu dojde, ani jeden vydán nebude. Jako tečka za traumatem je rozporuplná postava, kandidát pidi strany v tajné koalici s Fudžijamou, vybavený silnou hlasovou dispozicí a nadprůměrnou výdrží mluvit a mluvit, i když se jen opakuje, který chce řešit osobní spor s politikem pěstí.
Že by se poslanecká sněmovna změnila v ring volný?
Protože Vůdce nemůže splnit slib předložit návrh nové vlády prezidentovi, zahalil se do mlhy s vysvětlením, že je nejdříve třeba odsouhlasit vládní prohlášení, což moc smyslu nedává. Prohlášení může nastat až poté, co se strany dohodnou a na to to v současnosti moc nevypadá, dokud nebude dohoda o rozdělení postů. Nominát Motoristů, nositel jména národa, se kterým je spojováno umění hospodařit, nemůže Ministerstvo zahraničí dostat, takže bude nejprve třeba najít řešení jiné, kterému by páni koňských sil dali zelenou. Vztažmo k jeho čestnému prezidentství to bude dost tuhý oříšek.
Kdyby však jen tohle!
Nemenší, dokonce se odvážím tvrdit, že mnohem větší potíží je pozice předsedy sněmovny, kterou si nárokuje náčelník Spolku demagogů. Problém je v tom, že v této pozici a vzhledem k animositě jeho s Vůdcem, by měl teoretickou možnost se ho zbavit a dosadit na jeho místo svého koně.. Dle ústavy má předseda senátu právo jmenovat premiéra, když vláda nedostane dvakrát za sebou důvěru sněmovny a president může rozhodnutí změnit jen ve velice vážných důvodech, což se v daném případě neočekává. Pro předsedu sněmovny by nebyl problém jmenování vlády neschválit, když na hlasech jeho strany záleží, jak se bude hlasovat. Pak by Vůdce většinu ztratil a byl vydán na milost a nemilost předsedovi sněmovny. Kdyby post předsedy sněmovny nedostal, půjde do opozice a…Vůdcův sen je… víme kde.
Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Reflektory se rozsvítí a opona zvedne, hodina pravdy nastane nejpozději 3.11.2025.
Možná to tak divoké nebude, přeci jen jde o teplá místečka a nadstandardní vybavení, vlastní zájem není překážkou zahodit ideály. Politika se stává výnosným a prosperujícím podnikem a tak už mizí hlavní náplň
SLOUŽIT LIDU.
PhDr. Zuckerstein Olaf
Česká republika
Zdá se, že autor neunesl výsledek demokratických voleb. Vítěze sprostě uráží a opírá se pouze o domněnky a svá zbožná přání. Tím Obzor degraduje na bulvární opoziční plátek. Od takto pokleslé žurnalistiky se osobně distancuji.
Pan Ptíca zůstává věrný své tradici se mýlit, což mu nelze mít za zlé. Člověk už takový je. Nejde vůbec o výsledky demokratické volby, ta je v pořádku, problémem zůstává, jak z výsledků vytvořit fungující struklturu vládnutí. A to panu Ptícovi evidentně uniká. Navíc se, plichtě podobné situaci, nedaří vítězi voleb harmonisovat různé názory jeho koaličních partnerů ani “mezi svými”, ani s názory voličů. Navíc je vydiratelný, což jeho posici dělá dost nestabilní. Politika není basketbalový zápas, kde o vítězi rozhodují fanoušci toho kterého týmu, ale jen do výsledku zápasu.
Každopádně děkuji panu Ptícovi za věrnost našemu časopisu a doufám, že mu i nadále zůstane věrný.
Ceskou politiku sleduji velice povrchne. Vsechno to zapoleni a vzajemne urazeni je zpusobeno touhou po moci. Podobne to existije i v Australii s tou vyjimkou, ze jde vetsinou o gentlemanskou vymenu nazoru.
Cesko mne pripomina Kocourkov.
Autor situaci vylicil s notnou davkou satiry a vtipu. Jeho prispevek pouze analysuje povolebni situaci, aniz by nekoho osobne napadal. Je to inteligentne napsany clanek a proto v tomto pripade s kritikou pana Ptici musim nesouhlasit.
Clankem jsem se pobavil a dal mne nahlednout do dosti neprehledne situace po volbach.
Diky za nej!
Autor se snaží predikovat sestavení budoucí vlády a zpochybňovat její schopnost vládnout. Pokud se cítí dostatečně fundovaný, nic proti tomu. Ovšem vadí mi, že předsedu nejsilnější parlamentní strany z nejasných důvodů přirovnává k Adolfu Hitlerovi. Úmyslně komolí jméno lídra strany budoucí vládní koalice, což zřejmě považuje za jakýsi druh humoru. Spíše to však zavání rasismem a zesměšňováním jeho japonského původu. Že naší zemi nepřeje rýsující se koaliční vládu, je naprosto evidentní. Se svou interpretací současné politické situace by neměl tolik pospíchat. Předejde tak mýlkám, které vyčítá panu Ptícovi. Doporučuji autorovi více se věnovat gramatice a naučit se správně podepisovat, než se snažit o politické komentáře.
Milý Ivane,
seriózní časopis by se neměl snižovat k osobním invektivám, a to ani vůči svým neoblíbeným politikům. Přirovnávat někoho k Adolfu Hitlerovi nebo se posmívat jinému kvůli jeho etnickému původu mi vůbec nepřipadá vtipné — spíše ubohé.
Na vysvětlenou: předseda volebního vítěze hnutí ANO nemá titul „Vůdce“ a lídr SPD se jmenuje Tomio Okamura. Jak je vidět, politický boj má v našich podmínkách k gentlemanství ještě hodně daleko. S pozdravem Vladimír
Mily Vladimire,
V jadru mate samozrejme pravdu. Jenze jak treba nesouhlasim s pouzivanim vulgarismu, tak i pro ne je v literature misto. Zrovna tak je to se satirou. Olafuf clanek je ryzi satirou. Proto si nemyslim, ze je na miste tohoto autora odsoudit jako rasistu. K tomu ma opravdu daleko.
Jinak jsem rad, ze tento novy casopis publikuje prispevky, ktere vyburcuji ctenare k napsani komentaru. Zatim jsou na urovni a doufam, ze tento positivni trend bude pokracovat. I kdyz nemusime nutne s nazory druheho souhlasit, je dobre se navzajem tolerovat.
Milý Ivane,
s prominutím, ale já v tom žádnou satiru nevidím. Podle mého názoru je to politická glosa, ve které se její autor snaží zesměšnit vítěze voleb. Chápu, že s jejich výsledkem není spokojen, ale to neznamená, že se musí uchylovat k takovýmto primitivním urážkám. Nevím, jak by se tvářil, kdyby ho někdo kvůli jeho židovsky znějícímu příjmení pojmenoval například Abelesem Zuckersteinem a vydával by to za satiru. S pozdravem Vladimír
Ano, Vladimire, satiricky napsana politicka glosa. Jakkoliv si vazim vasich komentaru, nejsem si tak jisty, jestli se mi zamlouva, ze jste povazoval za vhodne se zminit o autorove ocividne zidovskem backgroundu. Chapu, co jste tim chtel docilit, ale tyto veci jsou dosti choulostive a bohuzel mohou otevrit branu opravdu rasistickym vyrokum. Drzme palce, aby se tak nestalo. Na svete vladne proti-zidovska/proti-Izraelska nalada a my nepotrebujeme, aby se neco rozdmychalo na techto strankach.
Jinak vam dekuji za vase nazory a hlavne za to, ze jsou vedeny slusnym a inteligentnim zpusobem.
Srdecne vas zdravim z jarniho a predcasne tepleho Melbourne.
Ivan
Komentář pana Ptíci není žádná novina, zde už se vyjadřoval často. Společný jmenovatel je negativismus. Inu, český národ, jak známo, je národ kverulantů a hospodských politiků. Ne však všech.
Zřejmě se panu Ptícovi komentovat zalíbilo a tak přitlačil na pilu, jak se dnes říká. Bohužel nepostřehl hranici, když před tím nepochopil rozdíl mezi “je Hitler” a “jeho činy s podobají těm Hitlerovým”. Označit někoho za diskriminátora už je poněkud za hranicí, i když vezmu v úvahu, že se p. Ptícovi ne příliš daří v pochopení smyslu textu. Ještě o něco silnější káva je jeho rasový příměr. Slušný člověk by se omluvil a věc by byla zapomenuta. Doufám, že se p. Ptíca s tímto chlapsky vyrovná. Doporučoval bych, dříve, než něco řekne, najmě napíše, zapojit mozek. Jistě mu neschází.
Milý Ivane,
lidé s podobnými názory, jako má pan šéfredaktor, prohráli demokratické volby. Nenávistnými výlevy jejich výsledek naštěstí nemohou zvrátit. Měli by si to uvědomit hlavně ti, kteří mají na rozdíl od Ptíci geniální mozek.
Poznámka: Co se týče rasového původu vím s určitostí, že pan šéfredaktor není Žid, neboť jsem mu dělal rodokmen. Bylo to jen příklad podobného zesměšňování etnického původu pana Okamury, kterého šéfredaktor kvůli tomu přejmenoval na Fudžijamu.
Pan Ptíca vykazuje, bohužel, značnou desorientaci v literálních tvarech a formách. Jinak by musel vědět, že exitují, ironie, parodie a další literalní styly, které jsou však k pochopení tomu, kdo je zná a rozumí jejim smyslu.. Doporučuji panu Ptícovi pustit si z archivu Chaplinův film Diktátor. I pan Karel Čapek by mu mohl poskytnout několik vysvětlujících prací.
Co týká se diskriminační poznámky na moje jméno, pravdu má Ivan, není vůbec zajímavé, zda jsem, či nejsem Žid, moje jméno tak zní a tudíž je spojení nasnadě. Když mu to uniklo, měl by se pokusit o nápravu. Literální styl přenechám jeho důvtipu.