*autorem ilustrace je Miroslav Šesták

Dávné proroctví

Kdysi dávno byly tři vesnice Kopčín, Bohunice a Všelapy. V každé z nich žil jeden moudrý člověk, který střežil největší poklad své vsi.
Kopčíně bydlel starý hajný Matěj. Znal každý strom v lese, každou pěšinku i každou studánku.
V Bohunicích hospodařila vdova Květoslava, která měla ty nejšťavnatější louky v okolí a nejkrásnější seno v celém kraji.
A ve Všelapech žil mladý sedlák Petr, jehož pole se zlatila obilím tak, že se až slunce zastavovalo na obloze, aby si je prohlédlo.

Jednoho roku přišlo do kraje veliké neštěstí. Nejprve tuhá zima, která spálila lesy mrazem. Potom suché jaro, kdy tráva na loukách nerostla. A nakonec léto, kdy bouře zničila většinu úrody.

Lidé se začali bát. Sedláci brali poslední zásoby, chalupy byly studené a krávy hladověly. V hospodě U Staré Lípy se večer scházeli starostové všech vesnic a těžce vzdychali.

Jednoho večera vstoupil do ticha hajný Matěj, opřel se o svou hůl a řekl:
„Sousedé, máme, co potřebujeme, jen jsme zapomněli spolu mluvit. Pojďme spojit, co nám příroda dala!“

Starosta z Bohunic se zeptal:
„Ale co můžeme dělat, když louky seschly a stromy spálil mráz?“

Matěj se usmál:
„V každém lese zůstal nějaký zdravý strom. V každé louce najdeme zelený kout. A obilí… pokud si navzájem pomůžeme, zachráníme, co zůstalo.“

A tak se lidé dali do práce. Hajný Matěj vedl chlapy do lesa a ukazoval jim, které stromy lze pokácet bez újmy pro ostatní.
Květoslava s ženami sklízela poslední stébla trávy a učila mladé dívky, jak z nich uplést velké snopy.
A Petr, i když jeho vlastní pole byla zničená, vedl sousedy na políčka, kde vítr ponechal obilí neporušené.

Za několik týdnů bylo dost dřeva na zimu, dobytek měl co jíst a obilí bylo tolik, že chleba opět voněl v každé chalupě.

Na památku toho všeho se rozhodli postavit na vrchu mezi třemi vesnicemi velký dřevěný kříž. Společně tam nosili seno, klásky obilí a polena dřeva. A při slavnosti, když bylo hotovo, Matěj zvolal:
„Pamatujte si, přátelé: dokud bude u Kopčína dříví, u Bohunic seno a u Všelap obilí, dotud nebude v Čechách nouze!“

A lidé si tuto pravdu předávali z generace na generaci – až dodnes.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.