Ceny Nadace Herberta Haaga 2025 část druhá

Z proslovu Prof. Dr. Irmtraud Fischerové, členky správní rady nadace,
vybírám tyto citáty.

Výzva k obnově náboženského dialogu v evropských demokraciích.

V dnešních evropských demokraciích nemají náboženství mezi věřícími,
kteří historicky prošli dobou osvícenství, dobrou pověst. Masivní zakrývání
zneužívání v církvi, zuřiví fundamentalističtí křesťané před klinikami
provádějícími potraty, mladí muslimové, kteří se domnívají, že mohou uctívat
Alláha krvavými útoky v hostitelských zemích, extrémističtí židovští osadníci,
kteří zabírají půdu bez ohledu na původní obyvatelstvo, atd.

Takové události v současné době vyvolávají nejen nechuť demokraticky smýšlejících lidí, ale také pocit, že demokraciím, které se zavázaly k ochraně lidských práv, by bylo lépe bez náboženství.

Při letošním udílení cen se Nadace Herberta Haaga zaměřuje na jiný přístup,
a to na dialog mezi náboženstvími s velmi konkrétním zaměřením. V dnešní
Evropě mohou náboženství plnit funkci budování společenství a lidé mohou
společně usilovat o nedělitelná lidská práva, aby mohli žít společně v
harmonii.

Dialog mezi třemi největšími náboženskými komunitami v dnešní Evropě,
třemi moderními monoteistickými náboženstvími, je tak cenný nejen proto, že
otevírá a sdílí zásobárnu spirituality. Umožňuje nám v Evropě také lépe
pochopit naše vlastní dějiny, které by bez judaismu byly nepochopitelné.
Neboť ten tvořil základ křesťanství a byl bohatě přijat i v islámu. Věda z
přítomnosti těchto tří náboženství velmi profitovala tam, kde se politické
mocnosti soustředily na smysl pro společenství a nezačaly náboženské války
kvůli svým ekonomickým zájmům. Stačí si vzpomenout na matematiku nebo
antickou filosofii, která se k nám dostala prostřednictvím středověkého Al-
Andalusu, kde byla tři náboženství schopna úspěšně koexistovat. Tam, kde
se tak nestalo, jsou škody trvalé. Stačí si vzpomenout na tragédii
intelektuálního krveprolití, způsobenou vyvražděním a na vyhnání židovských
intelektuálů nacistickým teroristickým režimem, ze které se Evropa
nevzpamatovala dodnes.

Trialog je však důležitý nejen pro vyrovnání se s historií, ale dnes především
pro zachování a další rozvoj demokracie, která přiznává rovná práva všem
lidem a respektuje menšiny včetně těch, kteří potřebují ochranu. Všude tam,
kde vládne nová pravice, jsou lidská práva stále více omezována tím, že je
vždy na prvním místě vlastní národ a znovu se upřednostňuje kvazi přirozené
místo žen v reprodukci. V tomto ohledu se shodují s islamisty, kteří se
odmítají integrovat a kteří považují dodržování lidských práv za evropskou
slabost.

V takových autokratických systémech, které se stále více proměňují v
neliberální demokracie, je omezování svobodného tisku a svobodného
soudnictví jistou strategií, jejímž cílem je vytvořit lidi s jednotnými názory a
znemožnit tak odpor. Takové systémy, které dnes stále častěji pozorujeme v
USA a již nějakou dobu v Rusku, Maďarsku, Turecku a Izraeli (a také za
Ficovy vlády na Slovensku, pozn. autora překladu), mají často na své straně
státní náboženství. Ochotní náboženští vůdci také legitimizují politické
programy těchto stran, protože věří, že pravicoví politici dokáží lépe
realizovat své autoritářské náboženské koncepty, než skuteční demokraté.
Trumpova administrativa by se nedostala k moci bez křesťanských voličů, a
Putin má svou válku orazítkovanou pravoslavným patriarchou.
Církevní hierarchové si až příliš často rozumí s autokratickými systémy,
protože od nich očekávají, že obnoví konzervativní genderový řád a potlačí
medializovanou a zákonem definovanou rozmanitost.“

Ze slov Prof. Dr. Ute Leimgruberové, druhé členky nadační rady, vybírám
tato slova, kterými charakterizovala oceněné osobnosti:

Profesorka Dr. Dina El Omari

Dina El Omari se narodila v Hammu v Německu.
Studovala islámská studia na Westfälische Wilhelms-Universität Münster s
vedlejším oborem romanistika se specializací na španělskou filologii a
germanistiku. V Münsteru také dokončila doktorské studium prací
publikovanou v roce 2014 na téma “Arabský prvek ve španělské poezii 15. až
17. století. Srovnávací studie na příkladu popisu krásy” (pouze několik prací
má tak příjemný vedlejší efekt, neboť mohla strávit dva roky výzkumem v
Andalusii). Po dokončení doktorátu se paní El Omari zapojila do různých
akademických projektů a pozic. Byla vědeckou asistentkou v juniorské
výzkumné skupině „Teologie milosrdenství“ a převzala odpovědnost za oblast
„Korán a exegeze Koránu“ v Centru pro islámskou teologii na univerzitě v
Münsteru.

Její habilitační práce s názvem „Koranische Geschlechterrollen in
Schöpfung und Eschatologie: Versuch einer historisch-
literaturwissenschaftlichen Korankommentierung“- Koránské genderové
role ve stvoření a eschatologii: pokus o historicko-literární komentář ke
Koránu“ byla publikována v roce 2021 a představuje významný příspěvek k
genderově spravedlivé exegezi Koránu.

Dina El Omari je od roku 2022 profesorkou interkulturní náboženské výchovy
v Centru islámské teologie na univerzitě v Münsteru.

V této funkci vede Centrum pro islámsko-teologický genderový výzkum. Je
také členkou správní rady Centra pro náboženství a modernu na univerzitě v
Münsteru. Předtím byla členkou valného shromáždění klastru „Náboženství a
politika“. Paní El Omari je aktivní členkou Severorýnsko-vestfálské sítě pro
ženský a genderový výzkum a Evropské společnosti pro ženský teologický
výzkum — ESWTR. (Mimochodem, ESWTR byla založena ve Švýcarsku v
roce 1986 a Doris Strahmová, loňská laureátka Ceny Herberta Haaga, byla
členkou zakládajícího výboru. Milé spojení, zvláště zde na tomto místě.)
Ve své práci se Dina El Omari reflektivně a kriticky věnuje zkoumání
genderově rovných perspektiv v islámské teologii. Pozoruhodná je zejména
její vůdčí role v projektu „Ambiguität der emanzipatorischen islamischen
Diskurse in Geschichte und Gegenwart — Nejednoznačnost emancipačních
islámských diskurzů v minulosti a současnosti. Angažuje se nejen ve výuce a
výzkumu, ale také jako autorka v novinách a časopisech, účastnice veřejných
debat, poradkyně na politické úrovni a jako členka výborů pro dialog, jako je
diskusní skupina „Křesťansko-islámský dialog“ Ústředního výboru
německých katolíků. Na začátku jsem řekla, že dnes hledíme do budoucnosti.
A co má v budoucnosti větší místo, než právě výchova příští generace?
Zvláště pokud je úhel pohledu Diny El Omari zaměřený na rovnost pohlaví a
rovná (stejná) práva žen na všech úrovních.

Podle jejích vlastních slov:
“Škola je nejdůležitějším místem, protože oslovuje mnoho lidí. Podle mého
názoru je velmi důležitá islámská náboženská výchova. Také proto, aby dívky
měly přímé kontakty na učitele a učitelky, se kterými mohou přemýšlet o
svém náboženství a mluvit o tom, co se jim o islámu říká doma nebo v
mešitě.“

Z textu oceňujícího certifikátu:

“Cenou Herberta Haaga oceňujeme vaše teoretické a praktické úsilí jako
islámského učence o rovnost žen a mužů. Rozhodujícím způsobem jste
přispěla k mezináboženskému dialogu v demokratické a sekulární
společnosti. Nadace Herberta Haaga vám za to děkuje. Udělením Ceny Herberta
Haaga si dovolujeme povzbudit vás, abyste ve své cestě pokračovala.“

Profesorka Dr. Edith Petschniggová

Edith Petschniggová se narodila ve Štýrském Hradci, který je mnohem větší
než německý Hamm. Po maturitě na gymnáziu studovala na Univerzitě Karla
Franze rovněž ve Štýrském Hradci. Edith Petschniggová má za sebou dva
tituly, z historie a z katolické teologie. V obou případech psala o židovských
tématech. Ve zmíněných oblastech se od počátku, coby spolupracovnice, na
projektu podílela. Její magisterská práce, publikovaná v roce 2010, se zabývá
dějinami židovské recepce: “Číst Bibli je čiré potěšení. Biblické odkazy v
poezii exilové básnířky Stelly Rotenbergové”. Již během studií praktikovala
paní Petschniggová výrazné myšlení „out-of-the-box“, a to nejen v
náboženském, ale i v odborném ohledu.

Poté se paní Petschniggová věnovala doktorskému studiu katolické teologie s
výslovně židovsko-křesťanským zaměřením. Její disertační práce s názvem
Bible je to, co spojuje — Dějiny a recepce Bible židovských křesťanských
iniciativ v Německu a Rakousku po roce 1945, byla dokončena v roce 2015 a
osvětluje vývoj židovsko-křesťanského dialogu v poválečném období. Tato
vědecká práce byla v roce 2016 ohodnocena cenou Josef-Krainer-
Förderderungspreis (Josef Kreiner byl významný rakouský politik, pozdější
hejtman Štýrska, pozn. překladatele). Vznikla jako součást projektu
financovaného třetí stranou v institutu naší členky správní rady nadace
Irmtraud Fischerové, který podnítil obnovení „rakouského židovsko-
křesťanského biblického týdne“, jenž byl v roce 2007 přerušen. K jeho
„oživení“ došlo v roce 2017 a bylo zřejmé, že se již bez dialogu s islámem
neobejde. A tak se každé dva roky konají náboženské dialogy v západních
demokraciích pod názvem Křesťansko-židovský studijní týden v dialogu s
islámem. Obě laureátky jsou tak automaticky spolupracovnicemi naší nadace.

Edith Petschniggová v textu z roku 2017 píše:

“Pokud jde o integraci
uprchlíků a přistěhovalců, sociální mír a sociální soudržnost, náboženství (…)
se stále více dostává do popředí zájmu. (…) Chce se snad jednou Evropa
probudit do kruté reality? Chceme-li se vyhnout nutnosti náboženského
dialogu v příštím desetiletí, je nejvyšší čas zabývat se úlohou náboženství v
občanské společnosti a diskutovat o ní už nyní!“

Edith Petschniggová působí od roku 2015 jako lektorka v Institutu
náboženské výchovy na Vysoké škole pedagogické ve Vídni/Kremsu se
speciální výzkumnou tématikou „Interreligiozita“. V roce 2022 byla
jmenována profesorkou katolického náboženství na Soukromé vysoké škole
pedagogické Augustinum. Je také členkou Evropské společnosti pro ženský
teologický výzkum (ESWTR). Její rozmanité a trvalé angažmá v
mezináboženském dialogu a kosmopolitní didaktice Bible je
nepostradatelným stavebním kamenem pro budoucnost.

Z textu oceňujícího certifikátu:

“Cenou Herberta Haaga oceňujeme vaše teoretické i praktické úsilí jako
biblistky. Rozhodujícím způsobem jste přispěla k mezináboženskému
dialogu v demokratické a sekulární společnosti.
Nadace Herberta Haaga vám za to děkuje. Udělením Ceny Herberta
Haaga vás povzbuzujeme, abyste ve své cestě pokračoval.“

Michel Bollag

Přejděme ke třetímu oceněnému, panu Michelu Bollagovi. I on má být oceněn
za své mimořádné nasazení v mezináboženském dialogu.

Michel Bollag je synem švýcarského Žida a německé Židovky a vyrostl v
Ženevě. Po vyučení v ješivě (Jeschiwa) v Izraeli a studiu pedagogiky se
Michel Bollag vrátil do Švýcarska. V devadesátých letech pracoval jako
asistent rabína a vedoucí náboženské školy v Izraelské Cultusgemeinde v
Zürichu (ICZ), která v té době praktikovala politiku otevřenosti, jak uvedl v
jednom publikovaném rozhovoru.

„Judaismus má univerzální rozměr, univerzální poselství, které rezonuje i v
křesťanském světě.“ To mu otevřelo dveře: “Co vlastně odlišuje židovství od
křesťanství? A co obě náboženství spojuje? Lze najít způsob, jak překonat po
staletí trvající nepřátelství?”

Byla doba, kdy se křesťanské církve intenzivně zabývaly judaismem.
Na straně protestantů to byla Nadace pro církev a judaismus, na straně
protestantů to byla Nadace pro církev a židovství, z níž později vznikl
curyšský Lehrhaus. (Učební dům). Toto curyšské výukové centrum vzniklo v
roce 1994 z iniciativy Michela Bollaga a evangelického reformovaného
pastora Martina Cunze. Bylo koncipováno jako místo, kde by se židé a
křesťané mohli společně učit a znamenalo začátek nové etapy křesťansko-
židovského dialogu. Ten se vyznačoval praktickou a existenciální spoluprací,
i přesto, jak Michel Bollag trefně řekl, že dialog nebyl vždy „nedělní
procházkou“.

Důležitým mezníkem v historii Lehrhausu bylo v roce 2005 začlenění islámu
do mezináboženského dialogu. Díky úsilí Michela Bollaga a Hanspetera
Ernsta byl pro Lehrhaus získán zástupce islámu Rifa’at Lenzin. Od té doby
jsou zde rovnocenně zastoupena tři abrahámovská náboženství — židovství,
křesťanství a islám. Tento vývoj našel své opodstatnění v přejmenování
curyšského Lehrhausu na „Curyšský institut pro interreligiózní dialog“ (ZIID).
Tři oceněné spojuje nejen jejich angažovanost v mezináboženském dialogu,
ale také jejich zaměření na vzdělávání a pedagogiku, což je velmi důležité
pro budoucnost. Přístup Michela Bollaga spočívá ve vizi „pochopit
náboženství dialogicky“.

Cituji:

“Jak mají být tyto dialogy v budoucnu přenášeny na nové generace,
které jsou vzdáleny institucionalizovaným náboženstvím a na druhé straně,
paradoxně, (a jedno z nich zvláště) se stále více stávají předmětem
veřejného diskurzu? (…) Odpověď na tuto otázku vyžaduje více než kdy jindy
interdisciplinární přístup a znalosti, které dalece přesahují teologickou
odbornost.“

Z oceňujícího certifikátu:

“Cenou Herberta Haaga oceňujeme vaše úsilí o podporu
mezináboženského dialogu mezi třemi náboženstvími — judaismem,
křesťanstvím a islámem. Činíte tak navzdory všem obtížím a
předsudkům s vědomím, že každé náboženství má své světlé i temné
stránky. Tímto činem rozhodujícím způsobem přispíváte k
mezináboženskému dialogu v demokratické a sekulární společnosti.
Nadace Herberta Haaga vám za to děkuje. Udělením Ceny Herberta
Haaga vás povzbuzujeme, abyste ve své činnosti pokračoval.“

Co k tomu dodat?

Vzpomínám si na slova Hanse Künga, který před 40ti lety s Herbertem
Haagem založil nadaci s úmyslem oceňovat odvážné věřící, kteří se zasazují
o větší otevřenost, svobodu a demokracii v církvi. Když se stal zakládajícím
členem a profesorem dnes již renomované univerzity Weltethos v německém
Tübingen, často se nechal slyšet, že

„…pokud se náboženství nenaučí vést
mezi sebou dialog, nikdy nebude mír.“

A já tato slova stoprocentně podepisuji a dodávám, že ani politici, ať volení
demokraticky či autokraté, ani politické strany a systémy toho bez občanské
společnosti nedosáhnou. Snad každý z nás inklinuje k některému
náboženství, a je tedy na nás, abychom si uvědomili, že bez
mezináboženského dialogu mír nebude. Trvalý mír na světě je věcí nás
všech!