Básně mezi Manhattanem a moudrostí

New York

Když slyším U.S.A.
vidím New York.
Když slyším New York
vidím Manhattan,
který děsí i okouzluje,
je jako obr, který podřimuje
namísto spánku.
Chutná mi nápoj stejného jména,
dávno už toužil jsem uvidět to město
a protože život je plný náhod a záhad,
tak
díky ruským tankům spatřil jsem Manhattan.
Manhattan to jsou ulice a třídy,
úchvatný obraz nádhery i bídy
ze skla a betonu panoptikum,
kde život naučí mnoha trikům.
Manhattan to je Broadway,
Olymp hvězd muzikálu
a svatostánek Múz,
kde vánek na skla mrakodrapů
za letních nocí hraje blues.
Empire State Building
z betonu, Avenue Pátá
podvečer sluncem rozehřátá
tu po asfaltu mezi chodníky
klaksonem vpřed si cestu klestí
jak žlutí brouci taxíky.
Kejklíři a jazzmani v Central Parku,
pod stromem kdosi konec světa věští
a na Time Square jak na jarmarku
a nežli naděju se
přivítají tu zase
Nový rok!
Yes…Happy New Year!
Bohémská Greenwich Village
má pověst Paříže,
s takovým příměrem
mám trochu potíže,
raději říkám si
proč lidé nemaj se tak rádi
jak na Christopher Streetu
teplí kamarádi?
Manhattan to je koráb země
uvízlý na mělčině,
Manhattan to jsou naděje i vášně temné,
opium stesku po otčině.
Avenues of Americas…Franklin street,
mohl a chtěl bych tady žít?
Snad …kdybych byl mlád…
Masivní sloupy World Trade Centre
jak boží muka Wall Streetu
k nebesům trčí,
čas plyne,
stroj peněz pracuje
za zdmi N.Y. Stock Exchange.
Před budovou na chodníku
ebenový mladík prodává
T‑shirts s emblémem NY
za pět dolarů dávno již
zlatem nepodložených,
k obzoru slunce zvolna pluje,
já v Battery Parku co blízko je
dívám se v dálku
Všechno je prima,
všechno je naruby
v téhleté zemi svobody.
Tu zdá se mi,
že Statue of Liberty
v paži vztyčené pevně (dosud)
podobný otazníku
drží Světa Osud…
1994

Poznání

Nejsem mudrc,
ale ani blb, myslím,
obdivuji veliké věci,
avšak i malé mají cenu přeci
vážím si chirurgů a psychiatrů
opravdových
úžasem se netajím nad tím
co dokázal člověk lidský
Vnímám kouzlo starých věcí
obdivuji i nové ač mne často děsí
obě války světové prožil jsem
z vyprávění dědečka, legionáře
druhou coby v klidu protektorátu
ale o Lidicích a Ležácích
koncentračních táborech
dozvěděl se víc než dost
Dvakrát v životě měl jsem obavu
o mé zdraví v horším případě život
těšilo mě že na Měsíci stanuli
stanuli Američané
Brežněv mne vyhnal do kapitalismu
a když jsem se v něm orientoval
dostihla nás ideologie před níž
jsem upláchnul a minulé těžkosti
a problémy vystřídaly potíže jiné
ale
překvapen žasnu nad dlouhým svým
pobytem na matičce zemi
po skluzavce času ocitl se v důchodu
v horkém létě cítím vánoční purpuru
a jak země se otáčí,
penzijní léta blíží se až pojednou
jakoby se zrychlil času běh
pokrok nových technologií uváděl
v úžas
a shledal jsem, že jsem snad jediný
občan nevlastnící tu magickou tu
Pandořinu skříňku novověku
pozoruju svět a o dění na něm
informuje mne internet
přibývá podvodu, ano i radosti
daleko více ale ke lítosti ohromení a
úžasu
nad dílem člověka Lidského nad jeho
umem
Tu ale muj klid a rozum selský snad
dostávát t.zv. zabrat a napadá mne
zda by nás, kdyby žil, Albert Einstein
zachránil
nevěřím ale tomu neb vyrazili již¨čtyři
jezdci Apokalypsy
po nich už nezůstane úsměv ani smích
a místo války s mloky jak o tom Karel
Čapek psal
sotva však tušil jak skutečnost
jeho vizi překoná a nikdo se v ničem
nevyzná
a vše v páru nad hrncem se pomění a
my
budeme naslouchat lžím v domnění že
je to
pravda a nebo naopak a jenom úžas
nám zůstane
až na hroby moudrosti vědění¨a
normálnosti
bude klást věnce¨
UMĚLÁ INTELIGENCE…