Babiš — tajemný hrad v Karpatech: hra o jmenování vlády
Pan Babiš je nominant na budoucího premiéra, nemá to ale snadné dík jeho střetu zájmů. Prezident váhá se jmenováním, chce nejdřív, aby veřejně vysvětlil, jak tento problém chce vyřešit. To je výchozí situace.
Jenže se to poněkud zadrhává.
Babiš tvrdí už měsíc, že má jasno, jasno hlásí i jeho stín a víru v jasno opakuje i jeho věrná víla. On však zatvrzele mlčí a stále opakuje, že to vyklopí ve vhodnou chvíli. Prezident nespěchá, ale donekonečna to nejde. Otázka zní, proč Babiš mlčí a proč ho prezident nejmenuje vzdor nesplnění domácího úkolu. Pojďme se tedy na to podívat z pohledů obou aktérů.
Babiš
Je majitelem aglomerace mnoha podniků, které dostávají dotace i z Bruselu. Jako ministerský předseda by se tím dostal do střetu zájmů dle našeho i unijního práva. Moc řešení na výběr nemá; buď vše prodá, nebo svěří do anonymního fondu, který bude jeho majetek spravovat po dobu trvání rizika střetu zájmů, tak by ale nemohl o ničem rozhodovat a neměl ani přístup k informacím. Po odeznění rizika by vše dostal zpět. To je forma pro něho výhodnější.
Druhá možnost je vše prodat a to on vůbec nechce, což pochopitelné.
Protože zarytě napíná zájem, nejen prezidenta, ale i veřejnosti, lze se domnívat, že nechce ani jedno řešení a má v rukávu řešení jiné, kterým chce ohromit. Pravděpodobnější je, že nemá žádné a pouze blufuje a hraje o čas. Tím chce tlačit na prezidenta, aby slevil pod tlakem času, protože premiéra jmenovat musí. Donekonečna váhat nemůže a tak bude časem kapitulovat, sleví a jmenuje.
Nabízí se ještě jedna možnost, ne zrovna košér. Nechá si vše a nebude pobírat dotace ani z EU. To se mu ale nelíbí vůbec, protože je na dotacích silně závislý a jejich nedostatek by mohl velmi vážně jeho imérium poškodit. Čtyři roky bez dotací, to by byla pohroma.
Konečně je ještě jeden důvod, zcela osobní. Má s prezidentem otevřený účet z klání o post prezidenta. On prohrává velice nerad.
Prezident
Má povinnost jmenovat premiéra, má i právo vlastního úsudku, není to tedy jen administrativní akt. On totiž nese za své činy odpovědnost stejně jako každý občan, navíc na nejvyšší úrovni. Pak je tedy namístě velice pečlivá úvaha, co jeho čin může, nebo dokonce bude, mít za následky. Následky, které postihnou občany stejně jako zahraničí. A to je velmi, velmi velká zodpovědnost.
Navíc, kdyby ho jmenoval s vědomím, že není riziko střetu zájmů eliminované, dostal by se do pozice spoluviníka. Trestný zákon je nekompromisní. Musí tedy zvažovat, vážit na lékárnických vahách. Má zodpovědnost za celý národ doma i v cizině.
Tenhle problém musí být vyřešen ještě před jmenováním, protože po něm už neexistuje možnost ho odvolat v případě, že střet zájmů nebude odstraněn. Pravda, zákon mu ukládá měsíční lhůtu k odstranění tohoto nedostatku, ale nestanoví jak. Takže se může klidně stát, opakovat, to, co už jsme jednou ve stejném případě zažili.
Veřejnost tápe, je vinen prezident, že záměrně a bezdůvodně premiéra nejmenuje, nebo adept řeší své osobní dilema s prezidentem na zádech veřejnosti, nebo hraje o čas, aby stín padl na prezidenta a ten, pod tlakem veřejnosti, kapituloval. Pomsta je sladká.
Čas je rozhodně jeho společník a tak rozehrál ještě jednu partii, skladbu vlády.
Lehké to nemá, on chce moc a k té se nedostane bez pomoci podivného slepence straniček, která chce každá něco jiného, hlavně ale teplé místečko a peníze. On potřebuje je, oni jeho, pohnutky však jsou rozdílné.
Může počítat s téměř jistotou, že prezident bude mít k jednotlivým jménům výhrady, najmě nomináta Motoristů na ministra zahraničí. Těch kozlů-zahradníků je tam víc a tak o to větší naděje získat čas. Ten hraje jistě proti prezidentovi. On však jedná rozvážně a nechce se dostat do časové tísně, její míru pak určuje veřejnost. Protože jeho preference stoupají, dá se očekávat, že od veřejnosti dostane časový bonus, i když řada podpásovek z tábora příznivců ANO nepolevuje.
Další finta je nedostatečný rozpočet, kde údajně schází 100 miliard. To už se prezidenta moc netýká, ale odvádí pozornost od hlavního tématu. To má za důsledek zmenšenou pozornost veřejnosti k protahování a tak další zisk času. Vedlejší produkt je získat víc peněz na utrácení, kterým je proslulý, tedy ne ze svého.
Už léta nerespektuje rozsudek v právní moci vrátit miliardy neoprávněně kasírovaných dotací. Že by mocní nemuseli otevřít exekutorovi? Až zase narazí na dno kasy, je to vina předešlé vládní garnitury.
Těším se, že bude jmenován a jeho vláda se ještě před uplynutím mandátu společensky a historicky znemožní.
PhDr. Zuckerstein Olaf
Česká republika
Autor čtenářům předkládá své laické představy o současné politické situaci a záměrně zveličuje úlohu prezidenta při sestavování naší budoucí vlády.
Loutkovodiči našeho soudruha prezidenta mu zřejmě zapomněli vysvětlit, že premiéra a členy vlády sice jmenuje, ale nemá ústavní právo rozhodovat o tom, kdo jimi bude či nebude, a už vůbec nemá právo kádrovat členy vládního kabinetu, jenž o vyslovení důvěry žádá Parlament ČR, nikoli prezidenta. Soudruh prezident, jakožto bývalý stranický funkcionář, dosud nepochopil, že mu ústava neumožňuje stavět své mocenské ambice nad vůli lidu projevenou v demokratických volbách. Proto se vehementně snaží narušit současný ústavní pořádek. Jemu podobných, kteří výsledek voleb dosud nestrávili, bude asi více, ale to je jejich problém a neměli by tím otravovat a rozeštvávat občanskou společnost.
Pan Ptíca vyniká omylností. Předně, nikdo nezpochybňuje výsledek voleb„ ale protože je adept na premiéra jednak ve sporu o neoprávněné dotace do Čapího hnízda, kde se nevyhne rozsudku, rozumějme ospravedlňujícímu, jak rozhodla instance nejvyšší, a další problém se střetem zájmů, jak uvedeno v článku, k tomu ignorování už léta platného rozsudku o navrácení neprávem získané dotace, není rozhodování presidenta vůbec snadné, zvláštěpak zodpovědnost k občanům, kterými byl zvolen. Už vůbec ale není ve hře jeho, tedy adepta na premiéra, minulost komunisty-estébáka. Slušný člověk by se zabalil do uší a kál se.On však kůži má hroší a moci chtivý taky dosti, to se dokonce i rýmuje. I když pan Ptíca rodilým Čechem je, význam slov, jejich obsah, mu poněkud uniká, jmenovat není rozhodovat. President rozhoduje jen o tom, koho jmenuje na návrh, snad budoucího, premiéra. Navržené kandidáty jmenuje dle svého zhodnocení jejich kvality a hlavně schopnosti úřad vykonávat ve prospěch občanů. Je to jeho zodpovědnost a zodpovědný člověk nestřílí od pasu. Kádrování, které zřejmě autorovy reakce je blízké, je už za námi, výběr je něco zcela jiného. Příkladně z uchazečů na místo třeba ředitele kanalísací, vybere oprávněný šéf toho nejlepšího a tudíž se musí zajímat o jeho kvalitu profesní i organisační. Pokud je autor přesvědčen o loutkovodičích presidenta, jistě by zajímalo nejen mě, kdo jsou a jak i čím presidenta vodí. Mocenské ambice, jak to pan Ptíca nazývá, jsou presidentovi dány Ústavou, nemusí o ně usilovat,
Doufám, že se pan Ptíca zamyslí a nebude v budoucnu hlásat to, co není fakty podloženo. Každopádně mu děkuji za věrnost, kterou Obzoru věnuje a jistě i nadále věnovat bude.
Pan redaktor se snaží čtenářům vsugerovat, že soudruh prezident má jakousi možnost rozhodovat o složení naší příští vlády. Podle ústavy nemá. Může sice jmenovat premiérem kohokoli, ale pokud jeho kandidát nedostane důvěru Sněmovny, nemůže se stát premiérem. Tento pokus si může soudruh prezident zopakovat. Potřetí však už ale jmenuje premiéra předseda Sněmovny. Tím je v současné době Tomio Okamura. Těžko se dá předpokládat, že jmenuje někoho jiného než Andreje Babiše. Z výše uvedeného plyne, že soudruh prezident jenom účelově oddaluje převzetí moci vítězem voleb a škodí tím celému národu. Co ale jiného čekat od bývalého komunisty.
Pan Ptíca evidentně nemá rád pana presidenta, najmě komunisty. V tom není sám. Proč mu ale nevadí komunista a estébák navíc, tají. Pan president chce předejít velice nepříjemné situaci, že adept na premiéra bude ve střetu zájmů, kdyby byl zvolen, což by se projevilo i v Bruselu negativně. Nechce tedy nic zdržovat, už proto ne, že s. Babiš už před měsícem oficielně prohlásil, že má řešení v malíčku. Proč ho tedy neprozradí, aby mohl být premiérem? Tady není třeba panu Ptícovi napovídat. President jmenuje premiéra dle své úvahy a protože za svá rozhodnutí nese zodpovědnost před celým národem, navíc, když ho přímo zvolil, musí žádat adepta o vysvětlení před celým národem, jak svůj problém vyřeší. Po podání vysvětlení ho bude jmenovat, nechce čekat, až adept svůj domácí úkol vyřeší. Není tedy pravda, že president jedná nad rámec svých kompetencí. Situace je taková, že po jmenování premiérem, v případě, že problém nevyřeší, ho může odvolat jen sněmovna, což za daného stavu je málo pravděpodobné. S. Babiš zřejmě řešení nemá, nebo nic řešit nechce. Balon je u něj.
Premiér Babiš tím balonem parádně zasmečoval.