ANO, (ne)bude nám líp: vláda maká pro národ, ale politická realita budí rozpaky
Zvolili jsme správnou vládu, stále nám chystá nová překvapení, nenechá nás v klidu a je to tak správně. Ona přeci maká a tak to musí být někde vidět a slyšet. Taky proto, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a vláda maká, tvrdě maká pro národ, nevyhne se chybám, nedostatkům a neporozumění veřejnosti pro to dobré, co pro nás dělá. Zvláštěpak těm, kteří mají vytříbený cit pro barvy, se zabarvení do barvy krve nezdá být to správné ořechové. Rudého temna jsme si užili dost a neradi na ně vzpomínáme.
Ne všichni.
Už máme ve vládě dva estébáky, dva zločince – rozuměj, zločinec je obžalovaný ze zločinu – a dva Slováky (že bysme měli na vedení země málo vlastních lidí?). Pravda, nedostatek pracovníků nám vykrývají Ukrajinci, ti jsou však jen pro méně kvalifikované práce.
Že to ti nahoře lehké nemají, přetíženi prací a odpovědností čelem k národu jim občas nervy povolí a tak musel jejich ataman Bureš zasáhnout; vydal vlastní kodex, kterak by se měly jeho ovečky chovat:
Korektní vystupování, poskytování pravdivých informací, nulová tolerance nekalého jednání, nezneužívání funkce k prosazování soukromých cílů a při střetu zájmů odchod za dveře. „Člen vlády se zavazuje vyjadřovat se s rozvážností, která vyplývá z jeho funkce, a v souladu se zásadami slušného chování. Člen vlády poskytuje veřejnosti pouze úplné, přesné, objektivní a pravdivé informace.“
Ministři se podle něj nesmí chovat diskriminačně, ponižujícím, nátlakovým nebo jinak nevhodným způsobem vůči zaměstnancům, kolegům či veřejnosti. Kodex členům vlády zakazuje šíření nepravdivých, manipulativních nebo zavádějících informací. Ministři nesmí bránit řádnému výkonu kontroly, auditu nebo vyšetřování či využít svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu.
Není toho málo, takže to mnohdy nestihnou a navíc k těm nelehkým úkolům, které musí řešit, hlavně likvidovat všechno, co udělala vláda minulá. I to už známe z let padesátých. Nebylo to náhle, společnost by se mohla vyplašit a pozvednout svůj hlas lidu – hlas boží. A tak se změny musí pozorně dávkovat, menší dávky, ale pořád. Oni si, panáčkové, zvyknou.
Jakýsi Tejc přišel s nápadem na „odčerpávání majetku“ v případech, kde existuje podezření z trestné činnosti. A jeho obhajoba? „Slušní lidé se nemusí bát.“
Jasně, kdo nejde s námi, musí se bát. Taky si vzpomínáte?
A tak dochází v nečekaných případech k chaosu. Jak jinak si vysvětlit chaotický, přesněji hrubě nedostatečný přístup k řešení repatriace Čechů z Blízkého východu, než jen přetížeností Ministerstva zahraničí, najmě jeho náčelníka Macoše z party Výfukových zplodin. Usnul, chlapec, vyčerpán na vavřínech po svém úspěšném proslovu na půdě OSN a tak se musel zotavit.
Na sezení krizového štábu poslal svého „nezletilého“ ordonance, aby on mohl u Xavera relaxovat veselými vzpomínkami na pojídání párků. Posilněn podal vysvětlení, že lidi v tomhle regionu už týdny předem varoval před nebezpečím, což se záhy vyjasnilo jako „nepřesnost“. Patrně zaviněné přepracováním.
Lapsus uzavřel prohlášením, kde obvinil novináře, že oni chtěli tu nepovedenou tiskovou konferenci.
První upozornění na nebezpečí vydalo ministerstvo, ono je v podobných případech to první a nejdůležitější, už v sobotu, což není dostatečně včas. Navíc jen upozornění, aby na sebe lidi dávali pozor, což jim zajisté radit nikdo nemusel.
28. února přišel s tím, že se žádné repatriační lety neplánují, aby to nakonec Bureš vetoval s tím, že se plánují až čtyři repatriační lety. Dělal dojem až patetický, jakoby každého pasažéra sám za ruku do letadla odvedl, ON, one and only. Chaotické, připomínající zhruba jak fungovala jeho komunikace s ministry zdravotnictví a odborníky za jeho předešlé vlády, když pak bylo výsledkem 30 tisíc mrtvých v důsledku pandemie.
Později dalo k dispozici spojení, kde se mohli trosečníci přihlásit k repatriaci. Macoš to vysvětlil po svém, oni jsou vinni, a aby to nebylo tak kruté, uklidnil je věštbou, že budou jednou rádi vzpomínat na ty veselé ohňostroje.
Tohle je jen malá vsuvka, rušivá, neboť důležitější úkoly se tím pozdrží. Aby čas ušetřil a tak se lépe na ty důležitější úkoly připravil, čerpal inspiraci v Rudém právu při projevu prezidenta ve sněmovně. Toho on přece nemusí, říká se tomu nově česky tajmšérink.
Tečka.
Zpátky k hlavním bodům přestavby. Obrázek, jak se bude řešit, nám ukazuje přístup k válce na Blízkém východě.
ANO a Výfukové zplodiny se veřejně postavily za americké spojence, ale Fudžijama jejich útok na Írán označil za porušení mezinárodního práva. Jeho souvěrec Jindřich Rajchl (Jirach) pak lidi, kteří odsuzují ruský útok na Ukrajinu a zároveň se zastávají USA v konfliktu s Íránem, rovnou označuje za pokrytce.
„Okamura mluví na své voliče,“ řekl na dotazy na nejednotnost vlády Bureš a zdůraznil, že on maká jen pro naše lidi. To je, ostatně, štít před každou nepohodlnou otázkou těch podplacených a prolhaných novinářů. Na dav to zjevně působí.
Jenže, když ministr obrany Jaromír Zůna z Fudžijamovy party veřejně označil Rusko za agresora, dostal od Fudžijamy vyčiněno a následoval zákaz se k věci vyjadřovat. Ministr kapituloval.
Eroze pokračuje, generál Řehka říká v rozhovoru pro Lidovky: „Rusko je na trajektorii směřující ke konfliktu s Aliancí,“ což se vůbec nelíbí a tak musí jít.
Vít Rakušan se taky do šablony vládnoucí garnitury nevejde a tak nebude místopředsedou parlamentu.
Jakže to dělal Gottwald?
Svěží větřík vane od východu a tak je třeba si ujasnit, že zima přichází z Kremlu. Těch zarudlých víc, či míň je ve vládě moc. Fudžijama drží směr páté kolony.
🎥 https://www.facebook.com/tonny.pasma/videos/914035438017119/?mibextid=LoFJqn
Horizont se červená, jak dlouho ještě budeme muset mít strach z Rudého ráje II?
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz
Děkujeme.
PhDr. Zuckerstein Olaf
Česká republika