ANO, nebude líp!
Je to tak, přátelé, změna je život, ale všeho moc škodí.
Vládní sqadra ve Strakovce se o změny stará s péčí vzorné matky. Na rozdíl od matky nejsou změny k lepšímu, ba právě naopak. Leč divit se nemůžeme, jsme přeci podřadní paraziti, a tak musí starostlivá matka volit poněkud nezvyklé metody. Je především potřeba si svou podřadnost a méněcennost uvědomit a naučit se s ní žít. Toho se docela snadno dosáhne, ukázat, kdo je tady pánem a kdo špinavým sluhou. Nejlepší je vizuální dojem, který zpočátku působí odpudivě, a tak je třeba vydržet a na pilu přitlačit. Služebnictvo si zvykne. Podčlověk si zvyknout musí, konečně, už to tady jednou bylo.
A tak skoro obden se vyhoupne nový skandál, hejtmana Krkošky či primátorů Hrabáče a Charváta, poslankyně Mrázové nebo vedoucí Úřadu vlády ČR Tünde Bartha… jen do ledna 2026 má ANO 63 korupčních případů, podvodů a průšvihů na triku, poslední v řadě je aktuálně nominát na primátora Prahy Prokop, který prostě jen zapomněl v daňovém přiznání na své tři družstevní byty a teprve, když to prasklo, tak ho to „trklo“, jak se sám vyjádřil. A když ho trklo, přiznal a je připraven dodanit i pokutu zaplatit. V řadách jeho spolubojovníků za blaho národa to stačí, je vysvětleno a dostavník jede klidně dál. Co na tom, že zákon podobné „netrknutí“ definuje jako daňový únik. To však platí jen pro ten póvl méněcenných a podřadných. Aby si uvědomili, jak jsou karty rozdány. Čím víc by se jich ozvalo, tím jsou primitivnější, protože ani jako podlidi nepochopili, že podlidmi jsou, a tak si vyskakujou.
Však jim ukážeme, holenkům!
Nadutost vládní kamarily, prezentovaná newspeakem, rozuměj novým slovníkem velmi blízkým pražské galérce, bez zábran vrhá na hlavy těch, kteří si je zvolili. Prostě jsou u žlabu a ten je jen pro ně plný laskomin, výjimek a pardonů. Veřejnost je nezajímavá, a když bude remcat, musí tahle garda obránců demokracie a svobody slova rázně zakročit. Ta neskonalá drzost, sešlo se jich na 250 000 na Letné, se vyřešila jednoduše, všichni jsou méněcenní.
Můj bývalý ředitel Zeleniny Praha měl hezké pravidlo: „Ať žerou, ale nemlaskaj!“ Kdo pamatuje tyhle časy řezníků a zelinářů, pochopí. Jenže tahle banda se tím nehodlá řídit.
Rozděluje mezi sebou a pro ty podřadné, tedy národ, zbývají jen drobky spadlé po hostině.
No, tak úplně snadné to zase není, a tak musí, když už lid moc reptá, najít nějaké šidítko. To funguje zcela automaticky, za vše může minulá garnitura a my jen musíme důsledky její hrůzovlády řešit ku prospěchu národa. Nejde to vždy snadno, všechno přeci dát nemůžou, a tak žonglují s neuvěřitelnými triky, příkladně Alena krasavica spoří tím, že zvyšuje dluh, ne svůj, státní, aby se nedej… kdo? nestalo, že by Bureš nedostal, co chce. Jako smečka vlků, nejdřív z kořisti dostane vůdce smečky a teprve, když je nasycen, přijde na řadu smečka, rozuměj jeho smečka. Zbytek je povinen jen sloužit. V méně napjatých případech je vysvětlení snazší, analyzujeme, připravujeme, máme pod kontrolou, pracujeme na tom…
Prostě mají národ za blbce a půjdou až na hranici jeho trpělivosti. Jsme národ holubičí, a tak by to mělo vydržet 4 roky. Volby nám to spočítají a my si počkáme, až to příští vláda napraví, a pak se vrátíme, žlaby budou zase plné.
Řekněme si na rovinu, on to ten Bureš vlastně nemá tak snadné. Sám má máslo na hlavě, a tak musí vydržet, kryt imunitou, až do smrti. Umřít se mu nechce. Proto potřebuje krytá záda a ty mu poskytují ti, co jsou v podobné situaci, příkladně Fudžijama, který je stejně kryt, a tak ruka ruku myje. Jiná odnož jsou volantoči z bandy Výfukových zplodin, kteří se dostali díky Burešovi v nouzi, když s ním do party nikdo slušný jít nechtěl, jako užiteční idioti k moci, kam by se jinak dostat nemohli. No, a moc, jak známo, korumpuje víc než peníze nebo sex. Každá parta politiků jde do voleb s nějakým programem, slibují vše, co by mohlo voliče zaujmout, bez ohledu na možnosti i chuti to realizovat. Pak jim nedělá naprosto žádný problém na sliby zapomenout a za jidášův zlaťák dostat podíl na moci. Prostě političtí prostituti.
Tahle vazba je dost pevná, protože zvláště Bureš toho druhého potřebuje a dobře ví, že rozpadem, vypadnutím jednoho, se celý klan zhroutí. Toho obzvlášť využívají volantoči, a aby se odlišili od zbylých dvou, kteří už jakési zkušenosti s vládnutím mají, zvolili to, co do slušných poměrů nepatří a na vládní úrovni už vůbec ne. Vsadili na nenávist, tím získají Fudžijamu, vulgaritu, tou získají ulici, a souhlasem se vším, co Bureš dělá, a to on má rád. Za všechno zlé může minulá vláda a všechno je politizované spiknutí proti nevinému Burešovi. Vše, co se mu nelíbí, je lež, bez toho, že by se aspoň zdánlivě snažil to dokázat. Prostě je to lež a šmytec. No, a pak musí Bureš tolerovat jeden skandál volantočů za druhým, najmě jejich náčelníka stínového, Macoše, kterého šéf je Tuřín. Když už je to opravdu moc, vysvětlí to těm podlidem, že hovořili jen ke svým voličům, a to je v pořádku.
Dle tohodle modelu jsou jejich voliči posluchači rozhlasu, diváci TV i třeba jen náhodní kolemjdoucí při různých davových vystoupeních. Tedy i já, byť jsem je nevolil a volit nechci ani nebudu.
Pikantní je aktuálně největší „zápletka“ s prezidentem. Prostě ho nevezmou na summit NATO, a tak naplní Macoš svůj slib, že prostě prezident nepojede a nepojede. Macoš spálí mosty a vstoupí do učebnic politologie. Proč? Inu jen proto, že prezident odmítl hajlujícího Tuřína jmenovat ministrem, což, objektivně viděno, bylo naprosto správné. Tady chudák prezident narazil na ostrou kosu, Tuřín je čestným prezidentem, tedy něco jako mezi námi prezidenty, jehož stín Macoš je, a tak bude pomsta sladká. Jak sladká, ukáže Ústavní soud, který se kompetenční žalobou od úterý zabývá.
Konečně se není co divit, když se podíváme podrobněji, z jakých „elit“ se tahle tlupa skládá. Dva estébáci, jeden z nich prověřený práskač, jeden xenofob, jeden hajlující čestný prezident, další učedník a obdivovatel obecně známého nejhoršího prezidenta po převratu, pár komunistů v kokonu, prostě parta hic. Vrána k vráně sedá a oči si nevyklofou.
Výstřelem do vzduchu se vrabci na střeše rozletí, vrány ne.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz
Děkujeme.
PhDr. Zuckerstein Olaf
Česká republika
Redakce Obzoru ve své poznámce k mému článku o užívání spisovného jazyka ve veřejném prostoru konstatuje:
“Jazyk je součást našeho národního bohatství, dodávám, že i kultury a krom společné historie a společného území základem každého národa, jeho nároku na existenci. Právě proto se prznit nemá, jeho čistota musí být zachována”.
Zajímalo by mě, proč se této rétoriky redakce nedrží. Hned v úvodu své rádoby satiry použil autor výraz “sqadra”. Chtěl bych ho upozornit, že spisovná čeština toto slovo nezná. Pokud by ho chtěl přesto užít, tak se italsky píše squadra. Interpunkční chyby v článku ponechávám nyní stranou. Zarážející je nadměrné užívání hovorové češtiny na úkor spisovných výrazů. Jako příklad uvádím přece-přeci, nemůžou- nemohou, tohodle-tohoto atd. Vypadá to, že se autor snaží tímto pochybným způsobem získat přízeň lidových vrstev. Souhlasím s tím, že pokud se nenaučíme ve veřejném prostoru užívat spisovný jazyk, nebude lépe. Nebo snad líp?
Autor poznámky se pasuje do neomylného, v případě češtiny za absolutní kapacitu, přes jejíž verdikt vlak nejede, je absolutní a závazný. Omlouvám se čtenářům za chybičku, vypadlé písmenko, a smekám klobouk před fundovaností autora i v cizích řečích, nebo řečech?, pane Strnade, poraďte. Předpokládám, že i na tomto poli je absolutní kapacita. Jen nepochopil, že hovor se čtenáři není projev presidenta, kterému naopak nerozumí někteří politici současné garnitury — doufám, že se autor v cizích slovech vyzná, aby pochopil jejich význam. Abych ušetřil autorovi další rozčílení nad chybným pravopisem, president, ale i mnohá další cizí slova, současná norma povoluje obě možnosti, president i prezident, aby pochopili i ti, kteří s češtinou skončili v 5. třídě základky.
Řeč je živá květinka a tak má někdy i několik různých slov pro stejný význam. Perfekcionismus je sterilní.
Neustálá kritika redakce je již značně nudná. Zdá se, že panu Strnadovi záleží na celkové kvalitě Obzoru. Dovoluji si proto navrhnout, aby pan Strnad, který stejně již články do Obzoru nepřispívá, zvážil možnost stát se dobrovolným členem redakce zodpovědným za korektury příspěvků. Tím by samozřejmě udělal velice důležitou práci jak pro Obzor tak pro sebe. Přestal by se totiž rozčilovat nad pravopisnými chybyčkami, kterými se texty podle něho jenom hemží. Méně stresu znamená delší život…
Souhlasím, že neustálá kritika redakce za jazykovou úroveň některých článků publikovaných v Obzoru je už dosti nudná. Navíc jsem za to redakcí obviňován, že se pasuji “do neomylného, v případě češtiny za absolutní kapacitu, přes jejíž verdikt vlak nejede, je absolutní a závazný.
K tomu, aby člověk nedělal zbytečně mnoho chyb, nemusí být přece neomylný. Postačí věnovat textu více péče nebo si nechat udělat korekturu. Nemusí se pak čtenářům za svá pochybení neustále omlouvat. Nad przněním češtiny výrazy převzatými z cizích jazyků se pohoršuje i pan redaktor. Co se týče mého “vyznání se v cizích řečech”, mimochodem, skloňovat podstatné jméno řeč by zvládli i žáci pátých tříd, mám jednoduché vysvětlení. Každý průměrný fotbalový fanda ví, že italskému národnímu družstvu se přezdívá “Squadra Azzurra”. Není to tedy žádná sqadra. Stát se členem redakce opozičního štvavého časopisu se opravdu nehodlám. A už vůbec ne rozčilovat se nad pravopisnými chybičkami. Vadí mi v první řadě neustálé, ničím nepodložené urážení a zesměšňování členů naší vlády, a tím i celé naší země.
Až si autor udělá jasno v pojmech, satira, projev, sarkasmus a pod. nebude se muset ztrapňovat hloupými příspěvky, které evokují jen podezření, buď na neuspokojení jeho přebujelého ega, nebo pokus vyrovnat se s opakem. Nemyslím, že by bylo potřeba v tomto modu pokračovat, mlácení prázdné slámy nikomu nic nedá. Kdyby však se autor rozhodl napsat fundovaný příspěvek na téma rodný jazyk, zde jistě najde dveře otevřené.
Jen na okraj uvádím jeho chronické pejorativní označování presidenta za Pavku špiona, podobně i ostatní politiky, kteří nezapadají do jeho chápání reality, obšťastňuje podobnými “ozdobami”. Satira už, halt, taková je, dokonce i potřebná, jen ale pokud satirou je a ne obecným označením zastánce odlišného názoru.
Tady má autor ještě značný deficit.
Tím bych tuto výměnu definitivně ukončil.
No tak si nejsem zcela jistý, jestli to zesměšňování členů vaší vlády není na místě. To, co si mohu přečíst na iDnes, které odebírám, je vskutku neuvěřitelné. To, jak se vládní činitelé chovají k demokraticky zvolené hlavě státu, k panu prezidentovi, je těžko pochopitelné. Napadá mně myšlenka, co si asi o české politice myslí Evropa. Takže, pakliže si pan redaktor bere na mušku všechny ty patetické politiky, dělá správně.
Hmmm…vidím, že jste změnil mínění o Obzoru, pro který jste se také angažoval a nyní ho pokládáte za “opoziční štvavý časopis.” Myslím, že je to neopodstatnělé narčení, které hraničí s osobní záští oproti panu redaktorovi, který, přes pokročilý věk, dělá co je v jeho silách, aby čtenářům přinesl literárně hodnotné články.
Čtením opoziční iDnes lze jen těžko získat objektivní pohled na naši politickou scénu. Naše demokratická hlava státu, bývalý komunistický rozvědčík, se v poslední době snaží získat moc a vliv nad rámec svých ústavních práv. Naše země je parlamentní demokracie, v jejímž čele stojí premiér. O naší zahraniční politice rozhoduje stejně jako o všem ostatním vláda. Prezident může tak akorát klást věnce a rozdávat vyznamenání. Nikoli v zahraničí pomlouvat naši zem a hlásat názory, které jsou v rozporu s politikou naší vlády, tak jak to již několikrát předvedl. V článcích pana redaktora se pořád dokola omílá, jaký jsme to národ hlupáků, když jsme si zvolili, také demokraticky, tuto vládu. Chápu, že se nemůže smířit s výsledky posledních parlamentních voleb. Měl by je ale respektovat a nesnažit se rozdělovat národ pomocí jeho literárně hodnotných článků. Kdo je nebo není patetický politik je pouze jeho osobní názor. To, že pár desítek jemu podobných nespokojenců pořvává na Letenské pláni, neznamená, že tak smýšlí celý národ.
Pozn.: Psát na téma rodný jazyk do média, které nerespektuje jeho pravidla, mi připadá, jak říká pan redaktor, jako mlácení prázdné slámy.
Pan Strnad se zřejmě rozhodl přispívat do Obzoru tímto způsobem, když mu, patrně, došla invence na seriosní příspěvek. Budiž.
Kdo nejde s námi, jde proti nám platilo v dobách nedávných, na které, až na nevelké výjimky, ke kterým se viditelně autor hlásí, rádi nevzpomínáme. Likvidace oposice je nebezpečné, neb to je proces končící diktaturou. Pan Strnad se k demokracii hlásí a protože její pravidla nechce akceptovat, buď neví, co demokracie je, pokud ano, nezná její pravidla. V horším případě obojí ovládá, pak se nabízí vysvětlení honorované aktivity, tedy žoldu. V nejhorším případě tlachá o něčem, co nezná. Když 250000 lidí jen na Letenské pláni a další desetitisíce po celé zemi je jen pár desítek, pak má značný deficit i v počtech 5. třídy základní školy. K tomu přídavkem pejorativní, jen dokazuje, že ten, komu schází argumenty, zvyšuje hlas, osobně napadá oponenty, lež ani vulgarity mu nejsou cizí. Celý národ, jak se tomu v duchu autorova rozhněvání dá rozumět, jsou jen ti, kteří jeho názory sdílí, počet nerozhoduje. I to jsme už zažili. Byla to diktatura.
Skutečnost, že voliči nesouhlasí s činy vlády a parlamentu, které si svobodně zvolili, není nesouhlas s výsledky voleb, což “argument” demagogický, ale jejich právo kontroly činů takto zvolených politiků. Každý politik by měl vědět, že vládnout znamená sloužit. ne využívat důvěry voličů k plnění svých osobních prospěchů.
Mít presidenta jen na pokládání věnců a podepisování všeho, co mu kdo předloží, je zbytečný luxus. K tomu presidenta není třeba. Tohle autor jistě nemohl myslet vážně.