Agent s nepovolením srovnávat
V nabídce dnešních televizních pořadů jednoznačně převládá reklama. Její sledování nejenže rozšiřuje naše znalosti spotřebního průmyslu, ale může být někdy i inspirující. Mě například zaujal jeden z jejích hrdinů ‑agent s povolením srovnávat. Řekl jsem si, že já mám navíc, než jen srovnávat povinné ručení. První polovinu svého života jsem prožil v období socialismu, druhou v kapitalismu. Mohu tedy srovnávat, ovšem bez povolení. Předem upozorňuji, že jsem na rozdíl od našeho pana prezidenta nikdy nebyl členem KSČ a k tehdejšímu režimu jsem nijak zvláště nelnul. Stejně je to u mne i se současným režimem. Proto mě nikdo nemůže předem podezírat z nějaké předpojatosti.
Jediné, v čem jsou si oba režimy podobné, je cenzura. Ve všem ostatním se výrazně liší. Například řídící centrum se přesunulo z Moskvy do bližšího Bruselu, což umožňuje daleko efektivnější kontrolu naší samostatností. V sociální oblasti došlo ke znatelnému posunu. Z někdejších chudších vrstev se stali chudáci, žebráci a bezdomovci. Z těch bohatších jsou dnes milionáři nebo dokonce miliardáři. Dříve se ti bohatší rekrutovali z řad řezníků, různých melouchářů, taxikářů a veksláků. Dnes patří mezi nejbohatší elitu politici a tuneláři.
Jedním z kritérií kvality života je možnost cestování. Je pravda, že dříve někteří lidé cestovat nemohli i když na to měli. Dnes mohou cestovat všichni, kromě těch, co na to nemají. To se týká hlavně důchodců. Nepamatuji si, že by nás straničtí vůdci před zimou nabádali k pletení svetrů. Výběr čím topit byl poměrně široký. Nikdo neměl obavy, že umrzne. Také se neřešilo, jak je drahá elektřina, plyn nebo uhlí. K výrazným změnám došlo i v oblasti zdravotnictví. Kvůli náročnějším operacím se neorganizovaly celonárodní sbírky. Před návštěvou zubaře nikdo nemusel prodávat svou nemovitost. V lékárnách nenechávali důchodci půlku důchodu. Dřívější užší nabídku potravin kompenzovala jejich kvalita. Dnes je tomu přesně naopak. Co je platné, že jsou banány levnější než brambory, když z nich placky se škvarkama neuděláte.
Není pravda, že by se současný režim o své chudé nestaral. Například některým extrémně přizpůsobivým skupinám obyvatel vyplácí štědré sociální dávky. To se týká i cizích státních příslušníků. Dojemný je například zájem našeho státu o práva žen až v daleké Barmě. Mezi nesporné úspěchy dnešního režimu patří skutečnost, jaké množství neziskových organizací dokáže uživit navzdory ekonomické a energetické krizi.
Josef Ptíca
Česká republika
Až mi uschne slza dojetí na tím jaký ráj jsme v r.1989 opustili tak jenom jednu poznámku : Kdo chtěl něčeho dříve dosáhnout bez stranické legitimace se neobešel. Dnes kdo má chuť a schopnosti tak má plné pole působnosti. A nemusí si odepírat velkou porci brambor.
Souhlasím, jen upozorňuji, že kdo chce něčeho dosáhnout se i dnes bez stranické legitimace neobejde. Příkladem může být náš pan prezident.
Pan Strnad tím patrně chtěl říct, že nám stále vládnou staří komnisti. Vzhledem k jeho deklarovaným sympatiím k nim by vlastně měl být navýsost spokojený a mít k současnému systému silnou afinitu.
Může to být ale i jinak. Chce prstem ukázat na ty, kteří dnes s nostalgií vzpomínají na zašlé časy, kdy nemuseli za nic nést odpovědnost, krom vlastního hedonismu v rámci možností, a tak jim současnost nevyhovuje, když nestačí jen kývat a včas zvednout ruku kde je třeba.
Inu, žít není to samé jako přežívat. Jsou tací, kterým stačí to druhé.
Ano, pan Strnad chtěl říci, že dnes chudí, důchodci a bezdomovci jenom přežívají. A komunista opět sedí na Hradě.
Pan Strnad si zřejmě dělá legraci z myslících čtenářů, možná ale opravdu žije v minulosti a přítomnost si nepřipouští. Jsou tací. Nechte maličkých přijít ke mně přeci všichni známe a tak se pokusím pomoci panu Strnadovi z dětských plínek.
Žádný důchodce neumřel hlady, existuje celá řada pomoci těm slabým, ať příspěvky na bydlení a v sociální nouzi, potravinovými balíčky, v době nejvyšší inflace 18% dostali důchodci přidáno 24%, bezdomovci jsou hlavně ti, co bezdomovci být chtějí a i o ty se stát stará včetně Armády spásy a podobných zařízení, nabídky sociálních bytů atd. Dnes se nám žije tak, jako nikdy předtím. Může namítnout, že se bezdomovcem stávají i tací, kteří z různých důvodů zkachovali a z těch se většina snaží zpátky do normálního života a i to se daří. Důvody proč se do té situace dostali je samostatná kapitola.
Pan president byl komunistou, ale chová se slušně, což se o jiném komunistovi, navíc estébákovi, rozhodně říct nedá. Estébákovi, kterému se podařilo zemi zadlužit jako nikomu předtím, estébákovi, který je soudně stíhán. Není tedy komunista jako komunista, člověk je tvor chybující a kdo se ze svých chyb poučí a posype si hlavu popelem se může stát společnosti prospěšný. On je, totiž, člověk takový, jaké jsou jeho činy.
ČINY!
Takových bývalých komunistů, co se dnes pokoušejí chovat slušně a hlavně dělat kariéru, je plná republika. Tak jim tu jejich minulost konečně odpusťme. Autor tvrdí, že není komunista jako komunista. Jeden je zlý , druhý hodný. Učme se je tedy rozeznávat. Snad nám autor prozradí, jak na to. Pro mě zůstane komunista komunistou, ať se převlékne do jakéhokoli kabátu.
Pan Strnad zřejmě nedočetl moji předešlou repliku do konce. JInak by musel vědět, a ne se zbytečně ptát, že člověka nedefinuje legitimace, ale jeho ČINY, činy, jen činy. Silný hlas i slova, osobní útoky a nevybíravé výroky jistě zapůsobí na delikventy víc, než prospěšný čin. Tady bych doporučil mezírku v tomto smyslu vyplnit. Neprozradil jsem nic neznámého, tedy, jak pro koho.