Jiří Černohorský hovoří k P. Pavlovi

Na jedné oslavě mé Alma mater jsem se seznámil s mužem, který tam byl se svou sekretářkou. Dali jsme řeč a já se dozvěděl, že je lékař a poslanec za ANO. Šli jsme si zakouřit a příjemně si popovídali. Vyměnili si adersy a hodně mailů. Posléze se dostali, jak jinak, na téma president Pavel.
Protože tahle dipolarita společnosti trvá dodnes, myslím, že diskuse na toto téma není zcela mrtvá a jistě potřebná.
Poslal mně link na článek jakéhosi Jiřího Černohorského a rozvinula se debata….

Pan Černohorský předkládá jakási fakta, ale odkud je má, neprozradil. Víte to vy?

Sice nevím z čeho cituje, ale s tím Sovjakem je to pravda.

Ruský poradci, pane doktore, už tady fungovali od komunistického převratu r. 1948 a zvlášť v těchto systémech, není tedy překvapení, že učili na vojenských učilištích jedno jakého druhu. Tomu se prostě nedalo vyhnout, konečně i my jme měli povinný marxák. Co ale bolestně schází je prokázt nějaký negativní čin. Navíc cituje jakousi neznámou paní, co mu poslala mail, kde ona informace získala nevíte ani vy a osoba proklamátora je víc, jak profláknutá, klikněte si TADY nebo TADY.
Co dělat s anonymy víme, co s desinformátory zatím moc neumíme.
Zkuste mně někdy poslat něco z důvěryhodného zdroje.
Dík předem.
Hezký den.

Mě stačí, že šel za komunistů někdo dělat karieru k socialistické armádě i s tím přesvědčením, které Pavel nikdy nepopíral, i když tvrdil, že byl ovlivněn rodinou a svou nevyzrálostí v mládí / a to chce, aby děti volili od 15 let/. Tečka. Pro to nenajdete žádnou omluvu. Prostě já na vojně byl a vím, co byl každý lampasák, námi nazývaný zelená guma, zač. Že si vzal za manželku ženskou, která studovala politickou akademii Klementa Gottwalda, také o něčem svědčí. V socialistické armádě byl politruk to největší zvíře, takže tak se dívám i na paní Pavlovou. Prostě dvojka k pohledání. Po Husákovi další soudruh prezident. Nic s tím nenaděláte, fakta jsou fakta.

My si moc nerozumíme, já ho neomlouvám a nebudu ho odsuzovat, dokud neprovede něco nekalého. Odsuzovat jen pro příslušnost někam, kde to mně právě nevoní je jednoznačně diskrminující. Ne příslušnost, ta je jen obal, činy determinují člověka. Zatím se projevuje dobře a taky to nebyl můj kůň.
Zelenou hmotu jsem zažil sice jen skoro 2 semestry, nebyla to sice vojna v kasárnách, ale stačilo to na obrázek ve špatném rámu. Třeba když nás honil v květnu v maskách na Ještěd, nebo kolem přehrady v Liberci. Za nedopnutý knoflík ráno při nástupu, už si nepamatuji v jakých intervalech jsme museli absolvovat konkrétní výcvik, na letní už u mně nedošlo, dostal jsem modrou v květnu, musel delikvent udělat 50 dřepů. Frajtr byl Slovák, pečlivě vybraný blb, aby si vysokoškoláci nemysleli, že se budou nad dělnickou třídou vyvyšovat, aby si uvědomili, kdo je pánem na smetišti. A tak došlo k rozšíření mého záporného barevného spektra, krom rudé jsem rozšířil o zelenou a později, když se na Staromáku srocovaly LM a pochodovaly Celetnou, kde byla a dodnes je moje Alma mater, přidal jsem šedivou. S tím vystačuji dodnes.
Analogicky bych vzpoměl na moje setkání s Vaším idolem ing. Babišem. Na setkání v Aule UK jsem ho “sežral”, jinak jeho činy positivně hodnotit nemůžu. Jen činy determinují člověka.

Právě že činem je to, že v době normalizace se rozhodnu pomáhat komunistům v armádě a dělat tam karieru ve spolupráci se sovětskou GRU. To jsou ty činy, tady zatím stihl jen podepsat to obrání důchodců o valorizaci, přestože si prý nebyl jistý, zda to není protiústavní. Ha,ha. 

S těma důchodama je to parádní demagogie, která se náramně osvědčuje v rétorice ANO a SPD. Fakt je ten, že inflace byla 18% a penzisti dostali přidáno 24%.
Pavel si zvolil povolání vojáka a jak si jistě vzpomenete, zvláště v armádě, nemohl si vybírat, neb rozhodovala strana a jen strana. Obdobně to bylo i v civinímm životě. On se vzdělával stejně jako vy, já i spousta iných studentů na fakultě, na rozdíl od nás se jeho, jak říkáte zpronevěra, týkala jen odborné kvalifikace, zatímco my museli 5 let “studovat” marxák, terý nám byl k ničemu v praxi, ledaže bysme chtěli dělat kariéru v jiné, než odborné oblasti. Kdybyste jako lékař udal kohokoliv, pak by jste se dopustil odsouzeníhodného činu a teprve za něj byste mohl být souzen. On se ale ničeho, krom vzdělávání ve vybraném oboru, nedopustil a tak není důvod k souzení. konečně, každý kdo pracoval pomáhal režimu se udržet, takže by se, dle vaších kriterií, dopouštěli odsouzeníhodných činů všichni, neb práce byla povinná a nezaměstnanost trestná.
Ve Vašem duchu by pak všichni vojáci, tedy i vy, s flintou připraveni bránit socialismus bez lidské tváře, dopouštěli zavrženíhodných zločinů.
Takhle to přeci být nemůže.

Prosím Vás, něco jiného byla povinná vojenská služba / můj případ / a něco jiného bylo jít pomáhat budovat socialistickou vlast v komunistické armádě dobrovolně v době normalizace a ještě s cílem udělat tam karieru rozvědčíka v boji proti prohnilému kapitalistickému Západu. To snad nemyslíte vážně, že se to dá obhájit a že to nevypovídá o charakteru dotyčného. Nepište, že si nemohl vybírat, všichni si tady mohli vybírat, jestli vlezou ke komunistům a co tam budou dělat. To se nedá ničím okecat, neříkejte, že se vzdělával ve vybraném oboru, nebo si začnu o Vás myslet, že netušíte, co se taky před revolucí dělo. 

Vím až moc dobře, co se tady dělo, vyhnalo mě to do ciziny. Nechtěl jsem s vlky výti, a byl bez práce, Když jsem konečně jinou našel, přišel můj kádrový materiál a já byl opět bez práce. Takhle se to opakovalo 4x a tak jsem prchnul.
Dle Vašeho chápání by každý voják z povolání byl aktivní spolupracovník režimu, takže by dnes žádný z nich neměl nárok. To je přeci protismyslné. Vojsko je všude nástrojem vládnoucího režimu a je to tak dobře. Srovnejte s dnešní Ukrainou, kdyby neměla armádu, spolknul by ji Putin za den celou. Voják je povolání jako jiné. I ve špitále nejsou všichni lékaři, sestry, uklízečky, sanitáři atd. se činosti špitálu účastní všichni. Když to bude špitál dr. Mengeleho, jsou všichni na jeho úrovni stejně hodnoceni?
Nemyslím a taky jsem to nemyslel, že jste jako absík s flintou podporoval režim. Jen jsem si v intencích Vašeho hodnocení dovolil, jako příklad, analogii. Konečně jsem na konci uvedl, že podobnou úvahou by vlastně každý, kdo pracoval a je jedno kde a jak, byl odsouzeníhodný pro splupráci stejně, jako třeba estébák. To byla samozřejmě jen jako příklad nadsázka.
Vyučil jsem se soustružníkem v Tesle Hloubětín, když mě po gymplu nepustili studovat. Tam se pracovalo na zakázkách pro armádu. Byl jsem tedy na stejné úrovni jako Pavel? On se učil, já byl aktivní.

Ano, vystihl jste to přesně, myslím, že každý voják z povolání byl aktivní spolupracovník režimu, byl tam totiž dobrovolně.

Neděláte rozdíl mezi pasivním a aktivním. Pasivní je třeba kuchař, zásobovák a pod., bez nich se žádná armáda neobejde, aktivní pak příkladně voják na hranici po svých občanech střílející, dokonce se to i rýmuje.
Vy nesouhlasíte se současnou strukturou naší společnosti, našeho zřízení, snad jsem to pochopil dobře, pak by však byl každý voják, dnes už profi, zrádce. Je to tak?
Zajímavá je třeba i motivace po ZVS u armády zůstat. Dosti často to byla dobře placená ulejvárna pro ty, co ve svém povolání neměli mnoho co očekávat, pokud vůbec nějaké měli. Jiný důvod byl prakticky bez zábran smět buzerovat a tak si léčit mindráky. JIstě je důvodů víc a s aktivním vojáctvím nemají mnoho společného.

Právě že dělám rozdíl mezi aktivním a pasivním. Kdo chtěl do komunistické armády za vojáka z povolání v době normalizace, byl přese aktivní, nebo ne? Když se tam dobrovolně hlásil, vedl komunistickou stranickou buňku a pod krycím jménem Pávek se začlenil do vojenské rozvědky spolupracující se sovětskou GRU. Jestli to není aktivita, tak mě vyveďte z omylu.

Zkusím to jinak.
Víra, etnická příslušnost, barva kůže, názorová rozdílnost a pod. jsou chráněny Listinou lidských práv. Tedy pokud nejsou v rozporu se zákonem. Povolání, jedno jaké je výsledkem svobodné volby svobodného člověka a pro to platí totéž. Voják je povolání stejné jako lékař, nebo kovář. Výkon povolání v rámci platných zákonů je tedy legální a tudíž beztrestné, není diskriminující.Teprve tehdy, když se člověk, a je jedno jakého povolání, dopustí přestupku proti zákonu, lékař zanedbá léčbu a pacient zemře, kovář rozdmýchá oheň tak, že shoří dům, porušiií zákon a tak mohou být trestně stíhaní. Voják z povolání na hranici nemůže být diskriminovám, natož souzen, jen proto, že je na hranici a střeží. Když však zastřelí občana, který se snaží, jedno z jakého důvodu, hranici přejít, se právě takového činu, který je odsouzeníhodný, dopustil, musí být za něj po zásluze a zákona potrestán. To však není příběh náš, náš protagonista ani na hranici nestál.
Proto nesmí být diskvalifikován, natož trestán.
Dle zákona, a je zase jedno v jakém systému, rozuměj civilisovaném, smí být člověk odsouzen jen pokud je mu čin, porušení zákona, dokázán.
A tak se ptám, jakého činu v rozporu se zákonem se náš muž dopustil? Doplňuji, že nebyl členem žádné teroristické, či podobné skupiny.
Přeju krásný pracovní týden.

Nevím, asi nic nechápete, dobrovolně šel posílit komunisty prací v armádě v době normalizace, kdy jsme toho socialismu měli všichni plné zuby, navíc do rozvědky. Uvědomělý komouš, ale Vám to zřejmě vůbec nevadí, protože nikoho nezastřelil.

Chápu to, pane doktore, jen poněkud jinak, než Vy, Jistě si nemyslíte, že bych komoušům fandil po všem, co rodina i já jsme zažili. Rozdíl je patrně v tom, že Vy vidíte rudou knížku, já člověka. Komunistům se nikdo tehdá nevyhnul a protože to byli lidi jako vy i já, nebyli všichni stejní sígři, což se příkladně o estébácích říci nedá. Pavel Kohout, L. Mňačko, a spousta dalších byli komouši a pomáhali vehementně budovat ruskou gubernii u nás. Poznali, že se totálně zmýlili a před represáliemi svých soudruhů, kteří nebyli dříve tak aktivní, emigrovali a svých činů z mládí litovali. Soudíte je stejně? Byl by Váš soud stejný, kdyby nebyl protikandidátem Vašeho koně a nezvítězil? Vždyť i já v r. 1968 před invazí bych je nejspíš volil, jak už jsem Vám dříve psal. Bylo mně 25 let.
Poznal jsem i soudruha s lidskou tváří, byl to můj šéf v prvním zaměstnání po promoci, dost velká šajba, Nemohl být nekomunista. Když jsem odmítal rok rudou knížku, bylo moje oddělení, které jsem vybudoval a řídil, svěřeno estébákovi a já dal výpověď. Ten šéf za mnou přišel, věděl líp, než já, jak se věci mají, a přemlouval mě, abych výpověď stáhnul, věděl přesně. co mě s mým kádrovým profilem čeká. Odmítl jsem. Měsíc před vypršením výpovědi přišel znova a dlouho mě přemlouval s tím, že vše zařídí tak, jako by se nic nestalo. Odmítl jsem a dopadl přesně tak, jak se on obával.
To mě jistě nedalo důvod k tomu, abych komoušům fandil, jen mě trklo, že je třeba rozlišovat, nejsou všichni stejně rudí.
Poznal jsem i jiného, proklamativně nekomunista tam, kde nic nehrozilo. Taky byl mým šéfem a dnes musím říct, že to byla největší svině, kterou jsem v živote potkal. První úkol, který mně uložil, bylo najít něco na účetního, který byl poslední, na kterého ještě nic neměl. Odmítl jsem a tak vypuka válka.
Opět, člověk je takový, jaké jsou jeho činy.
Socialismu jsme měli všichni plné zuby a přesto všichni drželi huby — jak pěkně se to rýmuje.

Hezký večer, nebyl řadový komunista, vedl stranickou organizaci, aktivně se hlásil do komunistické armády, jasně represivní složky. Sám dnes říká, že byl pomýlený před rokem 1989 / jeho projev při výročí Milady Horákové/, je to sranda , to už mu bylo skoro 28 let. Ale co chcete od člověka, kterému naměřili IQ 107. Pro mne prostě soudruh prezident. A může si povídat co chce. A ještě o tom lže.

Hezké poledne.
Především prosím, uveďte pramen, ze kterého jste načerpal informaci o jeho IQ 107. Dík.
Mládí je známé tím, že se dopouští chyb, jistě to potkalo i Vás. Taky je to životní etapa, kdy se člověk nejvíc naučí, co v pozdějším věku využije,nebo koriguje, ale i zamítne. Fakt, že smí v 18 volit a jezdit autem, dnes se uvažuje i o snížení hranice na 16 let, neznamená, že jeho postoje a hodnotová orientace je definitivní. Celý život je plný změn, vývoje. Nevěřím, že jste vždy udělal vše správně, stejně jako já a každý jiný. Chyby jsou nejlepší metoda, jak se něco naučit. Když dítěti budou rodiče tvrdit, že je plotna horká, aby na ni nesahalo, bude to zkoušet, dokud se nespálí a na zbytek života má jasno.
Kdo chyby nedělá, nechť hodí kamenem.
Zloděj jde za mříže, odsedí si a vrátí se do života zpátky. Má více možností, jak život vést. Ta nejlepší je už nekrást. Horší je se nepoučit a jít znovu do lochu. Když mu ani tento trest nepostačí, může skončit na šibenici, kdo lže, ten krade a může i zabít. Inu, komu není rady, tomu není pomoci.
Teď jsem sklouznul, jako teta Kateřina. Leč lidové moudrosti moudrostmi zůstávají po generace.
Ten, co se polepšil, poučil, může vést klidný i úspěšný život a být společnosti užitečný. Na toho se vztahuje presumpce neviny a je to tak správně.
Opět mluví za člověka jen jeho čin.
Ten protimluv je dost zavádějící. Já volby pozorně sledoval, jasně si nevzpomínám na podrobnosti, ale jedno mně jaksi zůstalo, byť ne zcela přesně. Kocáb jeho zpravodajský příběh poněkud rozkošatil a uvedl cosi, co nebyla jasně pravda. Takže pokud s názorem p. Kocába nesouhlasil, byl to zřejmě nesouhlas s celým košatým vyjádřením. Tak tomu rozumím já. Holá pravda je ta, že on opravdu nebyl nikdy činný v rozvědce, když byl zatím jen student. Ale to je běžná metoda desinformátorů„ polopravdy.
Poslal jsem Vám něco veselejšího, na mládí se vždy vzpomíná rádo.

P.S. Co soudíte o dalším pokračování případů A.B

Odpovědi už jsem se nedočkal.