Kapslová endoskopie: když medicína začíná připomínat sci-fi
Lékařská procedura k nahlédnutí do četných tělesných orgánů a dutin v lidském těle se nazývá endoskopie. K tomuto účelu se používají přístroje zvané endoskop. Těch je tolik druhů, kolik druhů orgánů mohou jejich pomocí lékaři zkoumat. Takže ke zkoumání jícnu, žaludku, dvanácterníku (duodenum) a počátku tenkého střeva se používá gastroskop, aby se ten kterým ze zkoumá opačný konec zažívacího traktu nazýval colonoskop a tak dále a podobně. Do dýchacích cest a plic lékaři zírají bronchoskopem. Všechny endoskopy jsou už náležitě staré nástroje, i když se stále zdokonalují.
Jak však nahlédnout do orgánů těžko přístupných? Zde nám přichází na pomoc technika jako ze sci-fi. Kdysi, v roku 1966, v USA natočili sci-fi film pod jménem „Fantastic voyage“ (Fantastická cesta), ve kterém zářila Rachel Welch.
👉 https://en.wikipedia.org/wiki/Fantastic_Voyage
V tomto filmu se hrdinové i se svojí ponorkou zmenšili natolik, že se krevním oběhem dostali k poškozenému místu v mozku, kde provedli potřebný zásah, aby se následně vrátili do své původní velikosti.
O udělátku, které by bylo schopné cestovat krevním oběhem jako ve filmu, jsem zatím neslyšel, ale nedávno jsem na vlastní kůži zažil „kapslovou endoskopii“ tenkého střeva. Záležitost nelevná, ta moje dohromady stála 1600 AUD, abych já z vlastní kapsy zaplatil jen 190 AUD. Zbytek platila pojišťovna. Příprava na tuto proceduru je podobná jako na kolonoskopii, kterou jsem nedávno absolvoval. Aby ctěné čtenářstvo vědělo „vo co go“, tak zde je popis celé anabáze.
Kolonoskopie
Pokud vím od kamarádů, tak tato procedura se v českém socialistickém zdravotnictví provádí stále bez anestéze, čili uspání, při plném vědomí pacienta. Asi proto, aby si tito plně vychutnali slasti celého procesu. Vím, o čem píšu, mě toto dělali tady u klokanů před 50 lety taky bez anestéze. Jen velice obtížně popsatelné pocity při této proceduře lze slušně dát na papír. Kolonoskop připomíná hadici kolem 15 mm v průměru a jsou v něm 3 základní trubice.
Vedlejší jsou elektrody k vypalování podezřelých anomálií a také kleštičky k odebrání vzorků podezřele vypadající tkáně k následnému rozboru. Jedna z hlavních slouží jako kukátko k nahlédnutí, sklovláknová záležitost, druhá obstarává osvětlení, aby bylo na co se dívat, neboť tam je tma jako v zadeli, a nakonec i trubice přivádějící stlačený vzduch, kterým si konající lékař tlusté střevo nafoukne, aby lépe na jeho stěny viděl. Již v tuto chvíli procesu jsem se omluvil všem žabám, které jsme jako malí grázli chytali, stéblem slámy do prdelky zastrčeným nafoukli a potom hodili na hladinu rybníka. Připadalo nám velice zábavné, jak nafouknuté žáby horečně pádlují po hladině a nemohou se potopit. Po chvíli se z nich vzduch uvolnil a milé žáby se s chutí potopily.
Asi 10 let po této mojí první kolonoskopii zavedli zde anestézi, a to už je potom procházka růžovým sadem, jak opět mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Následující popis procesu je přesný a navíc vtipný a humorný. Napsal ho Dave Barry, dopisovatel humorných článků do Miami Herald v USA. Není to dopisovatel ledajaký, za svoje psaní byl ověnčen váženou Pulitzerovou cenou. Rozhodl jsem se pokusit toto dílko volně převyprávět do češtiny pro širší publikum ve vaší kotlince. Zde to je.
Zavolal jsem svému příteli Andymu Sableovi, jinak gastroenterologovi, objednat se na kolonoskopii. Za pár dnů, v jeho ordinaci, mě Andy ukázal barevné schéma tlustého střeva, které vypadá, že se vine všude možně a v jednom místě dokonce krátce míjí Kardašovu Řečici. Potom mě Andy důkladně, avšak konejšivě a se shovívavostí jemu vlastní vysvětlil celou proceduru kolonoskopie. Hloubavě jsem na to přitakal i přes to, že jsem ve skutečnosti neslyšel nic, co říkal, protože můj mozek hystericky ječel: „ON MĚ BUDE STRKAT DO ZADELE 5 KILOMETRŮ DLOUHOU HADICI!“
Andyho ordinaci jsem opustil s tištěnými instrukcemi a předpisem na produkt jménem „MoviPrep“, který se prodává v krabici tak velké, že by se do ní vešla mikrovka. MoviPrep popíšu detailně později, nyní snad jen podotknu, že tento přípravek nesmí nikdy upadnout do rukou vašich nepřátel.
Několik příštích dnů jsem strávil pln obav produktivním a nervózním posedáváním. Potom, den před mojí kolonoskopií, jsem započal s přípravou. Přesně podle instrukcí jsem celý den nejedl žádnou tuhou stravu. Vše, co jsem snědl, byl kuřecí vývar, který je v podstatě voda, avšak s menší příchutí. Večer jsem si vzal MoviPrep. Podle přiloženého návodu smícháte dva sáčky prášku v litrové nádobě, kterou následně naplníte vlažnou vodou a vše řádně rozmícháte. Jakmile je směs rozpuštěna a jste spokojeni s výsledkem, veškerý obsah nádoby vypijete. Jen málo otrlých jedinců zvládne tento úkon najednou, většině pacientů to vezme zhruba hodinu. Už jen proto, že MoviPrep chutná, abych se slušně vyjádřil, jako směs kozích slin a čističe na pisoár se slabou příchutí citronu. Z dalších událostí je zřejmé, že návod, kterak užít MoviPrep, byl napsán někým, kdo oplývá nezměrným smyslem pro humor. Návod upozorňuje, že po vypití přípravku se může dostavit vodnatá stolice. Toto upozornění by se dalo přirovnat k tomu, že když skočíte se střechy, tak může dojít k vašemu kontaktu se zemí.
MoviPrep je nukleární projímadlo. Nechci zde popisovat jeho účinky příliš graficky, ale viděli jste kdy start space-shuttle? Takto působí MoviPrep s vámi jako space-shuttle. Vyvstanou okamžiky, kdy si přejete, aby záchodová mísa měla pětibodové bezpečnostní pásy jako na soutěžních a závodních autech F1. Strávíte tak několik hodin na útočišti trpících, kde si opakovaně hrajete na odpálení rakety na měsíc. Eliminujete tak ze svých útrob i to, co jste v nich nikdy neměli. V tomto okamžiku vysílení a zoufalství musíte vypít další litr přípravku, a pokud mohu v tuto chvíli něco říct, tak vaše vnitřnosti počnou cestovat do budoucna a začnou se zbavovat jídla, které jste ještě nepozřeli.
Po tomto akčním večeru jsem se konečně dostal do postele a usnul.
Příští ráno mě moje žena zavezla na kliniku. Byl jsem značně nervózní. Neměl jsem jen obavy z vlastní procedury, ale v nepravidelných okamžicích se mě vracely nekontrolované výstřiky, účinky to MoviPrep. Představoval jsem si, co kdybych takto počastoval i Andyho? Jak se za něco takového omluvit? Kytka ba ani flaška by jistě nebyly dost.
Na klinice jsem musel podepsat mnoho formulářů, že beru na vědomí, rozumím a naprosto souhlasím se vším, cokoliv tam bylo vytištěno. Pak mě odvedli do pokoje, který byl plný dalších pacientů očekávajících kolonoskopii. Zde jsem se za zástěnou kompletně vysvlékl a oblékl si to zvláštní nemocniční roucho navrhované sadistickými perverty. Už jen proto, že když si toto oblečete, tak se cítíte nahatější než když jste byli skutečně úplně nahatí. Potom ošetřovatel jménem Eddie zapíchl injekční jehlu do žíly mé levé ruky. Eddie byl velice šikovný a já jsem už stejně ležel. Byl to právě Eddie, který mě prozradil, že někteří pacienti si přípravek MoviPrep vylepšují vodkou.
Zpočátku mě mrzelo, že jsem na to nepřišel sám, ale pak jsem pomyslel, co kdybych byl příliš společensky unaven a ve stavu naplno otevřené hasičské hadice to nestihl na toaletu. Pak by mě nezbývalo než spálit barák.
Když bylo vše připraveno, Eddie mě s mojí postelí dostrkal do operačního sálu, kde už čekal Andy s dalším ošetřovatelem a anesteziologem. Nikde jsem neviděl obávanou pětikilometrovou hadici, ale věděl jsem, že Andy ji má tam někde ukrytou.
Nyní jsem byl skutečně a vážně nervózní.
Andy mě přikázal lehnout si na levý bok a anesteziolog zasunul něco do injekční jehly v mojí ruce.
Na sále hrála reprodukovaná hudba a mě došlo, že hrají „Dancing Queen“ od skupiny ABBA. Poznamenal jsem na adresu Andyho, že ze všech songů, které mohou při této proceduře hrát, je tento nejméně vhodný.
„Chceš to zesílit?“ někde za mnou se zeptal Andy.
Zmohl jsem se pouze na úsměv. Právě se navršil čas a přišel okamžik, kterého jsem se celou minulou dekádu děsil. Pokud jste hákliví, tak se připravte, protože vám nyní neskrývaně řeknu, jak to přesně probíhalo.
Nevím! Opravdu. Zaspal jsem to! V jednu chvíli ABBA hulákala „Dancing Queen“, ještě cítím bušení tamburín, a příští moment jsem zpět v pokoji, probírající se v lahodné náladě. Andy se nade mnou skláněl a ptal se, jak se cítím. Cítil jsem se báječně. Cítil jsem se ještě báječněji, když mě Andy sdělil, že je vše za námi a že moje tlusté střevo je ve vynikajícím stavu. Nikdy jsem nebyl pyšnější na žádný můj vnitřní orgán jako nyní.
Čtenář si jistě nyní dovede představit, jak jsem rád, že mám tyto přípravy i procedury za sebou. Přípravy dnes vylepšili tak, že k přípravám výše popsaným dají těsně před procedurou ještě klystýr. Stejně tam nic nenašli, ani zepředu a ani zezadu. Takže rozhodli podívat se doprostřed, tedy do tenkého střeva.
👉 https://cs.wikipedia.org/wiki/Tenk%C3%A9_st%C5%99evo
K tomuto se používá sci-fi technika zvaná „kapslová endoskopie“.
Ta se skládá z kapslové kamery velikosti vitamínové kapsle, pásu se senzory a data rekordéru s malou obrazovkou.
Kapsle/kamera se polkne a začne vysílat jeden snímek za půl vteřiny.
🎥https://www.aigmedical.com/video-capsule/
Kamerou vyslané informace zachycuje pás se senzory, které vše zachycují a informace posílá káblíkem do data enkodéru / rekordéru. Kapsle / kamera projde 3–7 metry brutálně vyčištěného tenkého střeva zhruba za 1 den, za který pořídí průměrně 50 000 snímků, každý osvětlený zabudovaným bleskem v kapsli, která je malý zázrak.
Toto množství grafických informací není vhodné pro lidské vyhodnocení, tak 50 000 snímků putuje do počítače obdařeným AI, který prezentuje jakékoliv anomálie zaznamenané kamerou. A to vše za 3 minuty.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz
Děkujeme.
Jiří Švehla
Austrálie