Film Odyssea (The Odyssey): Soumrak bohů

Od tohoto týdne je v kinech k vidění tříhodinový epos o lidstvu Odyssea.

Ve hvězdném obsazení: Matt Damon (Odysseus), Anne Hathaway (Pénelopé), Zendaya (bohyně Athén), představuje známý režisér Christopher Nolan napínavé scény, plné věrohodně zpracovaných triků, na pozadí skvělého oka kameramana, ale hlavně znovuoživení poselství mytologického básníka Homéra. Na rozdíl od Homérovy Odyssey, kde bohové ze svých božských trůnů na Olympu řídí osudy lidí a vnášejí pořádek do chaosu, nehrají bohové v tomto filmu hlavní roli.

(Christopher Nolan obdržel za režii filmu Oppenheimer v roce 2023 cenu Oscara.)

Christopher Nolan příběh takříkajíc sekularizuje, a tím vyzdvihuje hluboce lidské rozměry rodiny, rozvrácené válkou a odloučením. Všichni víme, i ti mladší z nás, kteří válku nezažili, jaká neštěstí a traumata válka přináší. Na jedné straně zničené příbytky lidí, bídu, utrpení, ale také doživotní následky všem, kteří byli součástí násilí a vraždění. Na prvním místě jsou to sami bojovníci – vojáci, ti, kteří poslouchali příkazy svých velitelů. Na toto téma již bylo napsáno mnoho knih a natočena řada filmů. Ve filmové adaptaci Homérova eposu jde ale pod kůži vtírající se pravěká otázka, tížící lidstvo od doby své existence: jaký smysl má vůbec zabíjení? Jaké konsekvence způsobuje? Pro pozůstalé, ale i pro ty, co vraždí?

Scénář, pasující adaptaci Homérova příběhu do života a myšlení lidí dnešní doby, ale ve filmu vše ještě více komplikuje. Nebe je prázdné. Lidé na zemi jsou odkázáni sami na sebe. Postavy z filmu Odyssea na tom nejsou jinak než mnozí z nás, kteří hledají, pátrají po smyslu. V bohy, kteří vše řídí a nepochopitelným způsobem usměrňují, už nemůžeme a nechceme věřit. A uvěřit v Boha Bible, který nám dává svobodu vlastního rozhodování, a přesto nás ve vší naší nejistotě a pochybnostech nenechává samotné, je výzvou. To, že v „mém“ nebi – tedy pokud se považuji a cítím být navzdory všemu křesťanem – přebývá milující Bůh, je dnes jen těžko, velice těžko možné „prodat“ jiným jako útěchu a naději.

Přestože se jedná o zfilmování mytologického, ve skutečnosti nereálného osudu Odyssea, film rozhodně stojí za zhlédnutí, protože vyzývá k zamyšlení. Možná právě o to víc, že v něm bohové osudu chybí.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.