Kdo nekrade, šidí rodinu

Jistě si každý, kdo ty zářné zítřky v Rudém táboru míru a socialismu pamatuje, vzpomene na základní pravidlo přežití.

Policie zmasakrovala studenty u Národního divadla, řinčely klíče na Letné a nastala změna. Těšili jsme se, že k lepšímu, k tomu, o čem jsme snili už léta, i když dost idealisticky. Setkání s realitou byla vlastně srážka. Srážka s těmi, kteří si svobodu vysvětlili tak, že je svobodno krást ještě víc. Když nerozhodl soud, rozhodla kulka, nebo útěk. Národu se ulevilo, ale ne na dlouho.

Začaly krást svobodně zvolené elity. Ty už nemusely jen přikrádat, velkorysost měly na klopě. A tak se jednotky nepočítaly v korunách, ale bytech, domech, podnicích apod. Nebyli žádní troškaři.

Vlády se měnily a s výměnou i pravidla. Takže se kradlo jinak a chytřeji, míň a víc, dle toho, jaká elita právě byla u vesla.

Teď už máme, co jsme chtěli!

Na scéně se objevil rytíř bez bázně a hany, rozvinul prapor ANO, bude líp, rozdal pár koblih a koblichchtiví voliči mu dali svůj hlas. Že neměl vestu zářivě bílou, málokdo věděl, nebyl ve světle ramp, a tak na scénu vstoupil jako anonymní zachránce v pravý okamžik. Nikoho nenapadlo zabývat se tím, pro koho bude líp. Byl bohatý a úspěšný, to byla záruka kapitalisty filantropa, jako byl Baťa. Jeho preference stoupaly a stoupaly. Tím se ale dostal do hledáčku lživých a zprofanovaných novinářů a na jeho vestě se začaly objevovat skvrny. Třeba jen to, že byl estébákem. Kouzlo koblih přesto působilo dál, a tak jeho parta současně dostala víc než třetinu hlasů voličských, což jí však na většinu nestačilo. Ze slušných stran s ní do koalice žádná jít nechtěla, a tak hrábla do stoky, kde číhaly strany na příležitost dostat se k moci jedno jak a s kým. Bez skrupulí.

Kdo je ze stoupy vytažen, smrdí. Tedy těm, co na stoupu zvyklí nejsou, těm zvyklým přirozeně voní. A když se dostanou k moci, začne to smrdět všude. Vítěz voleb taky moc nevoní, a tak se snadno přizpůsobí. Smrad se valí ze Strakovky na celý národ.

Není divu, když jim velí estébák, který má na krku 4 trestné činy, dokonce i v zahraničí, banda xenofobů a páté kolony Kremlu a horda všehoschopných buranů Pražské galérky. Atmosféra houstne a navrch mají právě ti burani. Bureš si nezvolil příliš dobře, zvolna ztrácí otěže, protože bandu Fudžijamových samurajů a pražských galerníků potřebuje a oni to proklatě vědí.

A došlo na lámání chleba.

Spor s prezidentem, kterému věří skoro dvě třetiny národa, skončil 2:0 pro prezidenta na summitu NATO. Bureš přišel, jak jinak, na večeři pozdě a státotvorně vyřešil MS ve fotbale a strategicky posoudil jídelníček. Stejně strategicky pozdravil Trumpa a projevil smutek nad neúčastí jeho ženy. Protože přišel pozdě, muselo mu uniknout jednání prezidenta s mnoha čelnými aktéry na recepci konané před večeří. To mu však nepřekáželo, aby prohlásil, že prezident byl zřejmě na jiné večeři, když neřešil fotbal a jídelníček.

Díky tomu se pozornost na jiné, hambaté příběhy dam a pánů ze Strakovky dostala poněkud do stínu. Nedej pámbů, aby neskončila v zapomnění.

Jistá dáma Z, jinak ministryně, užívala zvýhodněný obecní byt, jehož získání pro ni jako starostku v místě nebyl problém. Vzdát se ho nechce. Jiná dáma ze spolku elit na tom je podobně, jen s tím rozdílem, že bydlí v luxusu v sousedství Bureše a tenhle obecní byt obsadila svou příbuznou a její kamarádkou. Změně se brání, protože na tom není nic zvláštního, pomáhá přeci své slovenské příbuzné a rodina, jak známo, je základ státu.

Jiný příběh, dlouho, předlouho utajovaný, je příběh o mnoho zajímavější už jen tím, že není tak jednoduchý.

Rafi, místopředseda samurajů, si svůj holding dobře ukryl, a tak daně neplatil. Bureš made in. Dvojí kličkou svěřil svůj holding do společnosti, které je vlastníkem. Jistě ne omylem, ani náhodou. Stejně omylem ani náhodou nebude abdikovat. To se v týhle partě koblihových důsledků nenosí.

Seznam zatím doplňuje trochu jiný příběh, tentokrát z party ODS. Otec bývalého starosty Prahy 1 mu odkázal 320 milionů a syn, viceprezident Hospodářské komory a kandidát ODS na starostu v Praze 1 Filip Dvořák, nechce vysvětlit, jak k nim přišel. Jako prorodník sotva, a tak kličkuje. Už jednou vzniklo podezření, že kupuje on a přepisuje na otce. Tehdejší primátor Jan Kasl uvedl, že se Dvořákovi říkalo „mazaný Filip“. „On je bezesporu schopný, možná všehoschopný,“ prohlásil v minulosti Kasl.

Jaké je z toho poučení?

Chceš přijít snadno k penězům? Jdi do politiky! Jen nesmíš mít skrupule.

A tak se, milý čtenáři, ptám, jak dlouho budeme volit podle předvolebních slibů a nezajímat se o kvalitu slibovače? Jak dlouho nám bude ještě takhle líp?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.