Horký folklor: česká politika, summit NATO a pískot ve Strážnici

Chtěl jsem pokračovat v termogravitační teorii, ale parta ze Strakovky nedovolí odpočinek, stará se neochvějně o napínavý program pro voličstvo. Dělá to jaksi nad svůj program volební, prostě melouch. Jak známo, melouchy jsou bez záruky. Ale musíme si dávat pozor, dobrý pozor.

Kde začít?

Největší průšvih je spor o prezidentovu účast na summitu NATO. Ústavní soud reagoval briskně a vynesl předběžné opatření – prezident pojede. Tím uzavřel předehru, leč další následuje. Ale pěkně popořadě.

Předehra

Bureš navrhnul prezidentovi Tuřína na post ministra zahraničí. Prezident odmítl s poukazem na Tuřínovo chování. Zcela logicky a oprávněně. Tuřín se opakovaně projevil veřejně xenofobně, nerespektoval zákony a ještě se s tím chlubil, konečně i hajloval, což je ze zákona trestné. Takovýhle člověk nemůže být představitelem ani klubu včelařů, natož národa. Odmítl proto i kompromisní rošádu zahraničí za životní prostředí. To vytočilo náčelníka Výfukových zplodin Macoše a vyhlásil prezidentovi otevřenou válku. Argumentoval demagogicky, že prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády, tedy Bureše, tak překročil svou pravomoc a porušil ústavu. Všechny ostatní návrhy potvrdil. Jak si nějaký prezident dovolí nesouhlasit s návrhem jeho guru a čestného prezidenta nejmenovat ministrem! Taková opovážlivost!! Z pohledu prezidenta se to dá chápat, jmenováním na sebe bere plnou zodpovědnost a to, v daných parametrech, jako zodpovědný šéf, prostě nemůže. Z dalšího vývoje se ukazuje, že jednal správně. Ústava říká, že jmenuje, nikoliv že musí jmenovat. Je to na jeho úvaze a zodpovědnosti.

Dějství první

Rozzuřený Macoš byl, dík rošádě, jmenován ministrem zahraničí a ministrem zeleně jiný z jeho bandy Červeňák, což Macošovi zřejmě s tou zelení ladilo. Konečně, zahraničí je lepší. V rámci jeho vyhlášení války prezidentovi a v duchu Tuřínova poselství šlápnul na plyn a řítil se do boje v plné zbroji. Prezident má zaracha, nikdy nikam nepojede, Macoš nikdy nic nepovolí a nepodepíše. Inu, na plný plyn vpřed a všichni stranou, jedu já. Co na tom, že to do jeho kompetence vůbec nespadá. Jeho zduřelé ego nezná výjimku. Já jsem a po mně potopa. Nepoučil se, holenek, že už tohle jednou bylo a skončilo to špatně. Prostě prezident nepojede a nepojede a nepojede! Basta!

Bureš srazil patky, musel, točvolanty potřebuje.

Dějství druhé

V březnu se rozhodovalo o účasti na červencovém summitu NATO v Turecku, tam se Tuřína prosadit nepodařilo. Prezident nepojede, je předákem opozice, jak celá banda vládní tvrdí, a tak by prosazoval jiné zájmy, než vláda chce. Že pro to nemá žádné faktické argumenty, prostě to rozhodla a šmytec. Komu by se to zdálo afinní k postojům zuřivého Macoše, nemýlí se. Noty píše on. Třesoucí rukou drží taktovku Bureš a stále poočku pozoruje Macoše, zda ji drží správně. Na změnu je připraven.

Nic nerozhodla.

Vládní squadra napínala prezidenta tím, že rozhodovat o řešení jeho účasti bude, další dva termíny proběhly stejně a poslední byl stanoven na 22. 06. Prezident se snažil najít řešení, poslal tři dopisy Burešovi, na které ale odpověď nedostal. Jasným cílem bylo prodlužovat co nejvíc, aby tak vzala prezidentovi možnost podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu tak, aby měl soud čas na rozhodnutí. Navíc byl poslední termín k podání akreditace 24. 06. Prezident se o možnosti žaloby vyjadřoval už od začátku. Vymyšleno dobře.

Dějství třetí

A stalo se, co očekávat se dalo. Prezident nepojede!

Jak prezident avizoval, žalobu podal hned ten den a stalo se nečekané pro partu ze Strakovky.

23.6. vydal Soud předběžné opatření, prezident pojede!

A bylo živo, verdiktu se vyhnout nedalo. Začaly se hledat obstrukce, prezident nedostane letadlo, nezúčastní se večeře a nebude mít co říct, konečně i obvinění ÚS z podjatosti ve prospěch prezidenta a spousta až obskurních právních obezliček proto, že soud rozhodl tak rychle, ze dne na den. Zuřil Tuřín, zuřil Macoš, přidal se i Bošta ze stejné stáje, jinak ministr rychlého běhu a pozadu nezůstal ani Bureš. Macoš se vypnul na své maximum a nazval situaci ústavním pučem. Že by význam tohodle slova neznal, se předpokládat nedá. Za svůj výkon si zaslouží uznání a odměnu, Macoš už je příliš slabé, a tak povýšil na Macaráta. Tuřín ho doplnil tím, že by měl ÚS být zrušen.

Dějství čtvrté

Prezident pojede jen jako nechtěný pasažér, který se vnutil, vedoucím výpravy bude Bureš a hlavní slovo bude mít Macarát. To konečně nepřekvapilo, on už ho má déle.

Jenže!

I podle pravidel NATO je vedoucí osobou delegace nejvyšší činitel, a to je prezident. S tím samozřejmě nesouhlasí především Macarát, Bureš dokonce skoro prosebně vyzval prezidenta, aby dobrovolně zůstal doma, neb ani on si nemyslí, že by měl na summitu co dělat. Společným letadlem nepoletí, prezident dostane jiné a jeho doprovod byl zredukován a prokádrován na 4 lidi, z toho jeden ochránce. Není vyloučeno, že si tahle horda vymyslí ještě jiné obstrukce.

Jenže ono to už neuniklo cizině – viz článek od p. Žaloudka zde – a oslava to není. Ostuda mezinárodní v přímém přenosu. Je to podivné, máme máslo na hlavě a právě ten, kdo by mohl problém aspoň učesat, je právě prezident, který ve struktuře NATO léta fungoval na čelné pozici. Pohádková představa Bureše, že si s Trumpem padnou do náručí, zavzpomínají na krásná léta jeho života s Ivankou a Trump se Burešovi v slzách omluví, že od Česka vůbec něco chce.

Skvělý návod, jak se mezinárodně znemožnit.

Předposlední dějství se odehraje v Istanbulu, poslední zpátky doma.

Poslední husarský kousek se Macarátovi povedl na Mezinárodním festivalu folkloru ve Strážnici v sobotu.

Na zahájení festivalu promluvil, jak zvykem, ministr kultury Kladívko. Svůj vřelý a skvělý proslov nedokončil, publikum ho vypískalo. Situaci zhodnotil tak, že jsou to burani a bylo to způsobeno vedrem a alkoholickým opojením několika poblouznivců, kteří mu chtěli ublížit. Tím by to mohlo jako vedlejší epizoda skončit.

Jenže velký Macarát se rozhodnul, že to tak nemůže nechat, Kladívko je točvolant a on je jejich náčelník.

I vydal se na trestnou výpravu do Strážnice. Ne aby předvedl výborný tanec folklorní, nebo zapěl píseň z Horňácka, ne, ne, on přijel poučit publikum, že tenhle festival není politický, a proto je třeba politiky vládnoucí gardy vítat vždy s jásotem. Že politický není, nebyl a je mezinárodní, mu nevadí, tím, že vypískali jednoho z jeho party, to je politický festival a je třeba udělat si jasno.

Nepozván vstoupil do Verbuňku, což špičkový tanec hochů, verbovat pro svou věc. Vzal si mikrofon a odvážně vystoupil na pódium. Neuspěl, nedomluvil, hned po prvních slovech se ozval pískot a když se ani po pár větách nechytil, nepochopil, že by tanečkem uspěl možná trochu líp, skandovalo publikum „Vypadni, vypadni!“ Odešel nevyslyšen.

Později to vysvětlil tak, že to byla organizovaná akce opozice. Politický festival tak z folklorního festivalu udělal právě on.

Inu, je to folklor současné garnitury, kdo nejde s námi, je náš nepřítel z řad opozice.

Takže už máme folklory dva, ten z horkého léta a ten tradiční. Je jen na nás voličích, který vydrží.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.