Tajemství vysavače: groteskní retro vzpomínka na studentské mecheche

Kdo měl hřiště, to byl volný byt, měl hodně kamarádů. I kamarádek.

Chodil jsem s Líbou, bydlela s rodiči na Zahraďáku v paneláku. Složil jsem jí básničku jako vizitku.
Já jsem dívka Lihuška
a zašeptám vám dou ouška.
Tedy,
když já se piva napiju,
tak pořádně ožiju.

Jako správný tetřev jsem ji obluzoval i jinak. Složil jsem a otextoval písničku.
Přišel jsem za milou, muzika hrála.
Zpívám jí pod oknem, aby už vstala.
Říkám jí „Vstávej! Muzika hraje.“
Ona mě poslala i s ní do háje.
Přijel jsem za milou ve žlutým embu.
Jen co ho viděla, povídá „Ven du.“
Vedle mně sedla, slunce už svítí,
ležíme na louce, trhám jí kvítí.

Prostě jsem se intelektuálně vyčerpával, ale nebylo to nadarmo.

Rodiče odjeli na soned (SObotaNEDěle) někam na podnikovou chalupu. Naproti přes chodbu bydleli sousedi, se kterými se kamarádili, a na chalupu tak odjeli s nimi. Ti měli dvě dcery a Líba hřiště. Ty holky taky hřiště měly, ale já byl rychlejší. Takže byly tři holky a já. No, to na moc velkou slávu nebylo, a tak jsem pozval dva kamarády, Láďu, zvaného vesnickým obrem a oblastním krasavcem, a Míšu baskeťáka. A byli jsme kompletní.

Poslední výkřik tesládské techniky nám dělal nahrávkami posledních fláků, přehraných aspoň pětkrát od různých kamarádů a známých, dobrou kulisu i náladu, moravské víno nezklamalo a mecheche se dobře vyvíjelo. Nálada byla znamenitá, najmě po několika zbouraných flaškách. Obr objevil v kuchyňské skříňce parádní sbírku takových malých flaštiček známých značek, jako myslivec, tedy alkohol s lidskou tváří, fernet, zvaný mačkaný štěnice, Jelínkova slivovice a několik různých značek vodky. Líbin otec byl lampasák. Zajímavější značky jako třeba wizour, Napoleon, nebo Beefeater, nápoj to královny matky, dej jí pámbů věčný nebe, dožila se 103 let jen proto, že si před spaním dala vždy frťana ginu, ve sbírce nebyly. Jen gruziňák.

Ožil a začal ve sbírce dělat pořádek. Zdálo se mu, že jsou lahvičky jaksi chaoticky srovnány. Každou, která z řady vybočovala, dal stranou. Ne proto, aby ji pak správně zařadil, ale proto, jak říkal, ji musí potrestat za to, že nebyla správně v řadě. To je přeci základní požadavek na správnýho vojáka.

Líba vehementně protestovala, otec na to přijde, je to jeho chlouba, a bude průšvih, její průšvih. Tomu jsme rozuměli, a tak se usnesli, že prázdné lahvičky vrátíme zpátky, otec je má stejně jen bez užitku vystavené, a tak nic nepozná. Předběhnu, abych zkrátil napětí, nepoznal.

Alkohol je hnací síla odporu mladé generace.

V nejlepším je dobré přestat, a protože už rodiče odjeli ve čtvrtek, v pátek se ještě pracovalo, nezbylo, než vstát dřív, než se probudíš. Životu nebezpečné!. Obr a Míša vstávat nemuseli, měli zajímavou práci, a tak se mohli vymluvit na jinou činnost na jiném pracovišti, konečně, nebyli sami. A tak vyspávali, když my už museli makat. Nechali jsme je spát.

Ráno si dali vyprošťováka, v lednici zbylo ještě pár piv, a protože příjem je dvojče vydání, prověřil Míša spolehlivost sanitárního zařízení. Podařil se mu parádní kousek a nevím, zda to bylo nedostatečnou kapacitou tohodle zařízení, nebo famózním produktem, jednoduše to nešlo spláchnout.

Obr dostal nápad. Našel vysavač a podrobil ho náročné zkoušce. Vysavač obstál. Nikomu nic neřekli a klidně odešli budovat socialismus.

Dlouho se nic nedělo.

Hned vedlejší sousedka, už penzistka, si vysavač vypůjčovala, neb její penzička na něj nestačila ani v bazoši.

Vysavač, jak známo, vysává a nasátý vzduch vypouští. Sousedce bylo sice něco divné, ale nebylo toho tolik, aby znervózněla. Jako slušný člověk musela vysavač vrátit vyčištěný, a tak vysypávala smetí z jeho pytlíku. Tam to našla.

Vysavač vrátila a udělala správný závěr.

„Oni to na mě narafičili, abych si už ten vysavač nepůjčovala.“

Dobré sousedské vztahy skončily.

A tak se stalo, že krom Obra, Michala a nás, poté, co se sousedka začala chovat zjevně chladně a vysavač si přestala vypůjčovat, se o tom nikdo nedozvěděl. Hlavně Líbini rodiče.

Velblouda uchem jehly neprotáhneš, z hovna sice bič neupleteš, ale průšvih je snadný.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.