Kde je pravda: Když se převracejí významy a důvěra v informace mizí

Jedno z nejvíce zneužívaných slov je bezesporu Pravda. Starší čtenáři si zajisté pamatují, že takový byl název deníku SSSR. Začal vycházet už v roce 1912, tehdy inspirován revolucí roku 1905. Jeho prvním šéfredaktorem byl Bukharin. Po říjnové revoluci se pravda stala orgánem Ústředního výboru komunistické strany SSSR a na vydávání se, mimo jiných, podílel i Stalin. Jak to tam s pravdou vypadalo, se můžeme snadno domyslet. Po rozpadu SSSR roku 1991 Jelcin Pravdu prodal řeckému magnátovi Gianniksů, jak se tam nadále tisklo, se můžeme také toliko domnívat. Spíše si domyslíme, co Jelcin udělal s penězi, nejspíše je propil. Těch lží bylo v SSSR tolik, že jedna Pravda na to nestačila, vznikly mnohé Pravdy další, třeba Komsomolská Pravda, Pionýrská Pravda, Ukrajinská Pravda, Kazachtánská Pravda, Severní Pravda, Moskevská Pravda atd. Těch pravd bylo mnohem více, například USA Pravda, také webový portál Pravda.sk. Těžko mi o nich povědět, poněvadž je nesleduji.

Dá se tedy říci, že noviny s názvem Pravda nejčastěji vycházejí v zemích, kde se na pravdu tolik nedbá. To už je starý a osvědčený komunistický trik. V přetváření jazyka jsou komunisté skutečnými Mistry. I když to byly do očí bijící lži, inteligentní člověk se v nich dovedl zcela orientovat. Technika byla velmi jednoduchá: převracení znamének. Když soudruzi napsali, že lze očekávat pěkné a slušné počasí, věděli jsme, že asi bude pršet a vát studený vítr. Pravda zaručena nebyla, musela se odhadovat. Ale i těm, kdo mistrovství odhadu zvládli dokonale, byla ta poznaná pravda na nic. Žili jsme v jakési mlhovině pravdy.

Každý na to vzpomíná po svém. Když jsem počátkem roku 1968 přijel navštívit své rodiče ve Východních Čechách, zeptal se mne otec, co vlastně v té Praze blázníme. Snažil jsem se mu tedy vysvětlit, že usilujeme o svobodu, která je nám tak vzácná. Usmál se, řekl mi: „Českému dělníkovi je svoboda ukradená, hlavně touží po tom mít v neděli fotbal a k tomu dost piva. To je ta jeho svoboda!“ Otec českou dělnickou třídu vskutku znal dobře, byl komunisty nucen mezi ně vstoupit. A radost z toho neměl. Ještě dodal: „Rusům vadí, že zde nemají základny, tak nastrčili toho hlupáka Dubčeka, aby se tu vyřádil. Uvidíš, že se sem nastěhují, to je jediné, o co Sověti usilují!“ Po tom, jak to dopadlo, musel jsem dát otci za pravdu. Rozhodl jsem se proto pro emigraci a otec poznamenal: „Je smutné tě ztratit, ale děláš dobře!“ Můj otec byl z těch lidí, co se naučili pravdu rozeznávat přesně.

Svět se nevyvíjí, jen se neustále mění. V něčem k lepšímu, v mnohém k horšímu. Populace kvapně narůstá, je to dobře? Technologie se ukrutně vyvíjí, je i to dobře? Moderní zbraně jsou úchvatné, je i toto dobře? A s nebývalým rozvojem komunikační technologie mění se lidský náhled na pravdu. Prostě zmizela!

Vezměme si jako příklad současnou válku v oblasti Persie, tedy Íránu. Kdo má pravdu, něco tvrdí Donald Trump a něco opačného íránští činitelé. Pokud má pravdu Trump a Írán měl vskutku jen pár týdnů k vytvoření nukleární bomby, potom byl jejich zásah ospravedlněný a vskutku nezbytný. Pravdou však zůstává, že nebyl řádně promyšlen a teď Trump prosí západní spojence, aby mu pomohli. Ti by sice měli, ale snaží se z toho vytočit. A tak rozpoutání další světové války není zažehnáno. Pokud ovšem pravdu měly íránské revoluční gardy, které tvrdily, že vývoj atomové bomby zastavily, tak byl ten útok jen drzou ukázkou americké moci. Kdo má pravdu? Obě strany jsou známy svou zálibou ve lhaní. Jak to dopadne? Kdo ví.

V době umělé inteligence ztratila pravda svou podstatu. Na YouTube jsem viděl proces souzení a sesazení amerického prezidenta. Trump se tam velice čílil a celý proces vypadal věrohodně. Taková věc by přece neunikla ani jiným informačním kanálům. Nikde jsem nic nenašel, byl to jasný podvrh s pomocí umělé inteligence. Jinde zase byl záznam se soudruhem Ficem, jak navrhuje vystoupení Slovenska z Evropské unie. Opět věrohodně zpracováno, opět podvrh! A tak bych mohl pokračovat. Za staletí generačních zkušeností vypěstoval si člověk návyk, že pravdou je to, co vidí. Nikdy to neplatilo stoprocentně, stačí si poslechnout dva svědky stejné události, ale v obrysech tu přece jen nějaký náznak pravdy byl. Tak tohle už se ztratilo, ač si to snad většina lidí ani neuvědomuje.

Na otázku Kde je pravda existuje snadná a přímočará odpověď, tu si snadno domyslíte. Je tu však jiná, a snad ještě důležitější otázka: Potřebujeme vskutku pravdu k životu? Ano!

Ač v běhu dějin žili různí násilnici i podvodníci, dějiny se vždy pohnuly tím správným směrem a velící krutovládci zmizeli ze scény. Pravdu má ono heslo na pražském hradě Pravda vítězí. Jenže v dnešním světě rozvrácených hodnot se častěji uplatňuje heslo Pravda vítězi!

Inu nějak tu na tomto světě skončit musíme.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.