O nás
Kdo jsme a co je Obzor?
Na obzoru je OBZOR: nový internetový časopis
Slovník současné češtiny definuje výraz obzor jako hraniční čáru mezi viditelným povrchem Země a oblohou. V případě internetového časopisu je snahou co nejvěrněji zachytit naši současnost z různých úhlů pohledu, mj. i poskytnutím prostoru pro vyjádření politických a občanských názorů a postojů.
Ambice OBZORU
Obzor má ambice navázat na své předchůdce, jimiž byly původně časopisy Čechů a Slováků, které vycházely v exilu.
Časopis ZÁPAD
Vycházel od konce sedmdesátých let v Kanadě pod redakčním vedením Miloše Šuchmy.
Časopis REPORTÉR
Švýcarský časopis REPORTÉR vycházel od poloviny osmdesátých let pod vedením Ludvíka Friede.
Časopis Polygon
V polovině devadesátých let došlo ke sloučení obou listů, které nadále vycházely pod názvem POLYGON v curyšském nakladatelství Polygon-Verlag.
Časopis Nový Polygon
Počátkem nového tisíciletí POLYGON vychází ve spolupráci s pražským nakladatelstvím Primus a po odchodu šéfredaktora Friede v r. 2003 pokračuje do r. 2019 v nakladatelství Primus jako Český zahraniční časopis NOVÝ POLYGON.
Autoři zvučných jmen
Na obsahu zmíněných časopisů se podílely významné osobnosti exilu, autoři zvučných jmen. Je těžké jmenovat jen některé z autorů a jiné opomenout. Zájemci si je, ale mohou najít na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, kde jsou elektronické verze těchto časopisů, které se těšily přízni čtenářů nejen v uvedených zemích Kanadě a Švýcarsku, ale byly zasílány českým a slovenským krajanům do zemí na všech kontinentech.
Éra nového internetového časopisu Obzor
OBZOR má v úmyslu navázat na své tištěné předchůdce. Nebude to mít jednoduché, časopisy vycházely převážně v době, kdy svět rozdělovala železná opona na MY a ONI. V posledních letech jsou poměry na světě mnohem nepřehlednější a často zjišťujeme, že s mnohými, se kterými jsme byli názorově na jedné lodi, si přestáváme rozumět.
*Text “o nás” zpracovala Dana Kratochvílová (za bývalé nakladatelství a knihkupectví Primus)
Úvod
Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
jsme časopis, který volně navazuje na Nový Polygon, který vycházel dlouhá léta v ČR v papírovém formátu a ještě déle v cizině. Do časopisu přispívali krajané na všech kontinentech i z vlasti.
Kdo stojí za vznikem časopisu Obzor?
PhDr. Zuckerstein Olaf
zakladatel časopisu Obzor
Narodil jsem se dva roky před koncem války v Praze. Otec lékař, matka dcera velkokapitalisty. Otec doplatil na šikanu StB a zemřel, když mně nebylo ještě 12 let. O tři sirotky se matka starala sama, přesto se jí podařilo, přes všechny potíže s třídním původem, nechat děti studovat.
Na vysokou jsem se dostal až v Pražském jaru, kdy se nikdo neptal co dělal děda před/v/po r. 1948. Promoval jsem na Karlově universitě v r. 1974.
V mezičase od gymnázia do přijetí na vysokou jsem se vyučil soustružníkem. U řemesla jsem vydržel 3 roky a zbytek se živil vykládáním vagonů, pinglováním, nákupčím v Dopravním podniku Praha a nakonec zcela zbytečným nákupčím u Vojenských staveb. Podobně zbytečným jsem nebyl sám.
Pokračovat ve čtení
21. srpna jsem byl u rozhlasu už v 8 h. ráno. Co jsem zažil a viděl do smrti nezapomenu. V okupované Praze jsem trávil celé dny na ulicích. A 26. srpna jsem odjel druhým vlakem, který přes hranice pustili do Anglie, kde jsem žil 3 měsíce.
Protože jsem si naivně myslel, že Obrodný proces beze mně nemůže skončit dobře, jako zapálený vlastenec jsem se vrátil a Obrodný proces skončil špatně i se mnou.
Po promoci jsem začal pracovat u ČSBD, kde jsem založil oddělení. Po roce přišel můj šéf s lákavou nabídkou vstupu do řad rudých bratrů, kterou jsem odmítl.
Po návratu z dovolené mně byl představen nový šéf mého oddělení, estébák. Jednou jsem mu mezi čtyřma očima řekl co si o něm myslím a podal výpověď, netuše následky. Stal jsem se asi rok nezaměstnaným, což bylo v té době trestné.
Díky intervenci mých bývalých kolegů z ČSBD jsem začal pracovat v jednom byt. družstvu a začal kariérně stoupat, nejprve družstvo Včela a konečně Ředitelství Zelenina Praha. Když tam došly moje kárdrové papíry, dostal jsem výpověď. Stál jsem opět na začátku a měl na vybranou — lopata nebo emigrace. Zvolil jsem to druhé, kdyby to nevyšlo, skončill bych u lopaty, jestli ne ještě hůř.
Naštěstí to vyšlo a já byl v prosinci 1980 v Německu. Moje matka a sestra už tam byly od května 1968, takže jsem do lágru nemusel.
Německy jsem znal guten tag, auf wiedersehen, danke, bitte a jedno sprosté slovo. Byl jsem angličtinář.
Karieru jsem začal 3 dny s krumpáčem a lopatou, jen s tím rozdílem, že to byl začátek, doma by to byl konec. Naučil jsem se německy, dělal pojišťováka a konečně vedoucího oddělení u Quelle v Norimberku.
Udělal jsem si státnici a tlumočnické zkoušky z němčiny, takže jsem měl po převratu spousta práce když Češi kradli.
Do vlasti jsem se na stará kolena vrátil v r. 2021. Mám 3 děti ze dvou manželství.