Hloupnutí lidstva? Vliv médií, technologií a životního stylu na myšlení

Internetový magazín Hlídací pes otiskl článek, nazvaný “Jako lidstvo hloupneme. Ale toužíme po universálním blahu.” Je to rozhovor s v Americe narozeném českém neurologovi a podnikateli Martinem Janem Stránským. Pan Stránský je odborník a ví o čem mluví. Článků na toto téma je nejen v češtině, ale i v jiných jazycích nepřeberně, stojí proto se nad nimi zamyslet. Už to, že definicí hlouposti je velká řada a stále přibývají, svědčí o naléhavosti tohoto tématu. Není snadné, snad přímo nemožné, najít jednu plně postihující definici. Tak třeba internetový Dobrý slovník nám říká, že hloupost je “lidská vlastnost způsobující to, že je člověk hloupý.” Tedy hloupější definici by si snad nebylo možné vymyslet. Pro účel tohoto článku pojmeme hloupost jako názor neodpovídající realitě. Případně neschopnost kritického přemýšlení.

Většina autorů považuje za začátek hloupnutí lidstva 20. století, což jest evidentní omyl. V poslední době se hloupnutí nápadně zrychluje, je však velmi starého data. Těch důvodů je rovněž nepřeberně. Třeba jedním z důvodů hloupnutí může být vynález knihtisku. Ten sice podpořil rozvoj vzdělanosti, zároveň však umožnil rozšíření mnoha hloupých textů. Třeba takové “moudrosti,” jaké sepsal Karl Marx, by byly dostupné jen v opisech, a kolika lidem by se chtělo opisovat Das Kapital? Vzpomínám na svoji první učebnici latiny, byly v ní převážně citáty z pera starých myslitelů. Jaké to potěšení číst moudrosti lidí z před-knihtiskové doby! Hlupákům by se ty jejich pošetilosti nechtělo do kamene tesat. Když jsem byl mladý, považoval jsem texty sepsané před rokem 1950 za zastaralé, dnes, kdy jsem přece jen trochu zmoudřel, čtu už jen co bylo napsáno v době pradávné. A jaké to potěšení číst si Bhagavat Gitu, Upanishady, či Buddhovy rozpravy. Z toho mohu usoudit, že myšlení starých mudrců bylo na mnohem vyšší úrovni než bláboly dnešních učenců.

Dalším přesvědčivým důkazem jest stav současné “demokratické” politiky. Zasvěcenému člověku je dostatečně známo, že ač řeči socialistů zní v uších sladce, všude, kde to se socialismem zkusili, dopadli bídně. A to bez ohledu na kulturní či historické podmínky. Socialismus v Laosu je stejně bídný jako v Československu, Venezuele či Rusku. A přesto si dnes většina voličů vybírá levicové politiky, kteří jim slibují nemožné. Ti lidé evidentně zhloupli, totiž ztratili schopnost kriticky přemýšlet. Co třeba v takovém Československu, kde si po období národního socialismu a mnohem delší doby panování komunistické strany lidé opět zvolili komunistu za presidenta a jako premiéra také komunistu a navíc důvěrníka tajné policie. Takoví lidé si demokracie nezaslouží, i kdyby cinkali klíčem o sto šest. Ovšem situace v jiných zemích, hlavně těch západních, není o moc lepší.

Někteří odborníci vidí úpadek rozumu i v životosprávě. Například smažené a zpracované potraviny ovlivňují kognitivní činnost mozku. Nutriční znehodnocení potravin je způsobováno také deprivací orné půdy, která začíná být vyčerpaná, některé důležité minerály již scházejí. Většina lidí trpí nedostatkem hořčíku a zinku plus vitamíny B a C, také K2. Na rozvoj myšlení má vliv i vysoká spotřeba cukru a tuků, rychlá jídla.

Lidstvo narůstá a lidé se proto stěhují do měst, kde se tyto problémy vyskytují nejvíce. Městský člověk má omezený přístup ku zdravému jídlu. Městské prostředí je nezdravé ve více směrech.

Podle odhadů OSN bude v roce 2050 žít ve městech asi dvě třetiny populace. Kdo navštívil některou ze současných mega-polí tak ví, že život tam zdraví není prospěšný. V Austrálii, která je kontinentem, žije dnes asi 28 milionů obyvatel, z toho 11 milionů lidí žijí v Melbourne a Sydney. Navštívil jsem Austrálii nedávno a nemohl uvěřit změnám v kdysi příjemně poklidném městě Adelaide. Ceny všeho náramně stouply, hlavně nemovitosti. Průměrný dům stojí dnes kolem 1 milionu dolarů. A navíc město je celé zastavěno, výhled z jednoho domu na dům sousední. Stačí však vyrazit autem ven z města a ocitnete se v lidupustých pláních. Takovýto druh plánování města nelze při nejlepší vůli chápat jako rozumný. Není tedy divu, že v Austrálii trpí 20 procent lidí nějakou duchovní poruchou.

Nejvýznamějším aktérem v nárůstu hloupnutí lidí jsou bezesporu sdělovací prostředky a moderní technologie. Byly doby, kdy se dalo novinám jakž takž věřit, ty jsou dávno pryč. Potom přišel film, který vytvářel “novou” realitu. A tady začal odklon od skutečného života. Potom následovala televize, která pouštěla do našich domovů lidi, které bychom si nikdy osobně nepozvali. A ti nám začali vyprávět ty svoje nesmysly. Mnoho lidí jim uvěřilo. Nastala doba všeobecného ohlupování. I když televizor doma máme, už ho nikdy nezapínám. Ale v Adelaide jsem byl nucen sledovat nějaké programy. Žasnul jsem nad tou primitivností ducha, vulgaritou a trivialitou. Čím hloupější, tím populárnější. Vysoký obsah amerických filmů plných násilí. Říkají tomu “action movies.” Já se na filmy dnes už nedívám, obzvláště ne na americké, jenže uniknout jim nelze, nutí vám je všude, v autobusech i letadlech. Stejně tak i ta protivná “hudba.” Víme, že hluk poškozuje mysl, ale moderní člověk nemůže být chvíli v tichu. Takže i v restauraci, kde je hluk sám o sobě, hraje “hudba,” které sice nikdo nenaslouchá, ale přesto zní. Nemusím dodávat, že se jedná o hudbu zcela pitomou. Hluchnutí rovněž napomáhá hloupnutí. Staří myslitelé chodili rozjímat do pouští.

Rozvoj filmu, a hlavně televize, přinesl další významné ohrožování lidské soudnosti. Dávno pryč jsou doby, kdy naivní služtičky plakaly do kapesníků při naivně přihlouplých milostných příbězích.

A přichází další stupeň útoku na lidské vědomí — počítač a internet. Počítačové hry jsou navrženy tak, aby se stávaly návykovými. Zvyšují v těle obsah dopaminu, který má více funkcí, jednou z nich je právě vytváření závislosti. Nový výzkum také potvrzuje, že vysoký obsah dopaminu vede ku vzniku autismu, tedy vlastnosti rozhodně nežádoucí. Až se vaše dítě věnuje třeba heroinu nedivte se, budete vědět, co jste zanedbali. To neustálé hraní na počítači není zdaleka nevinnou zábavou, je narušením přirozeného fungování lidského organismu. U dospělých osobně méně nebezpečný, ale i tak chytrosti neprospívá. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Počítačové hry, ale i internet se stal pečlivým množitelném falešných zpráv. Toho zneužívají dnes mnozí internetoví podvodníci k lákání peněz od nic netušících hlupáků. V tom jim vydatně napomáhá umělá inteligence. Považujeme-li kupříkladu výpočet nějaké složité rovnice za znak chytrosti, tak můžeme s výrazem inteligence souhlasit. Jinak jde toliko o velice výkonný kompilátor. Výsledky odpovídají tomu, co tam autoři dodali. Nevím, co je inteligentního na tom, že počítač je schopen napodobit hlas nějakého člověka. Jsou to především rychlé a sofistikované technické manipulace. Lidé, zhlouplí věčným sledováním obrazovek, tomu snadno uvěří. Ovšem ten stupeň sofistikace se neustále zvyšuje a dnes už nemůžeme věřit skoro ničemu, co nám internet nabídne. Zajímavé je, že se snažili vědci vyvinout umělou inteligenci, ale stvořit umělou moudrost zatím nikoho nenapadlo. Možná to slovo ani neznají.

Abych nečelil výtkám, že považuji všechny lidi za hlupáky, dodám, že ještě se najdou lidé schopni myslit kriticky, je jich však málo a ubývají. A navíc je ti hlupáci stále potlačují, takže třeba v politice je těžké je najít. Už i ve vědě jest jich plno, vzpomeňme třeba jak lékařská věda nám před pár lety zakazovala jíst vejce. Dnes naopak musí přiznat, že jde o pokrm mimořádně zdraví prospěšný. A také to nekonečné bádání o životě ve vesmíru, když světlo k nám letí třeba miliony let, tedy můžeme případně zjistit, jak kdesi vypadal život před miliony let. Rovněž ono neustálé a beznadějné bádání o vzniku vesmíru, když už před dvěma a půl tisíci lety nám Buddha naznačil, že vesmír nemá začátku ani život, jen se cyklicky opakují. Jsou tedy věci, které jsou lidskému rozumu nepochopitelné, to bychom měli vzít pokorně na vědomí.

Co tedy dělat v této svízelné situaci? Především studovat problém a pochopit jeho podstatu. Vypnout rušivé elementy z našeho života a začít kriticky přemýšlet.

Nutno ovšem dodat, že to postupné hloupnutí je zákonité a dá se předpokládat. To už je taková lidská vlastnost, ba přímo posedlost neustále něco měnit a vylepšovat. Druhý zákon termodynamický nám říká, že když systém dosáhne svého maximálního zdokonalení automaticky přechází do stádia entropie, tedy postupného rozkladu. A to se v dnešním světě děje. Můžeme tedy být zcela klidní, zákon Karmy vskutku platí.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.