Jordi Savall: hudba jako jazyk, kterému rozumíme dřív než slovům

Věk jako číslo, smysl jako hnací motor

Myslím, že není nutné vysvětlovat, kdo je 85letý Katalánec Jordi Savall. Méně zasvěcení možná jeho jméno slyšeli v souvislosti s vážnou hudbou. Pro zasvěcené je to věhlasný dirigent, propagující klasické, zejména barokní skladby pro historické nástroje, jaké se běžně používaly v době, kdy byly zkomponované. A pro nadšence Alte Musik (Staré hudby), jak se v Rakousku této hudební interpretaci říká, je odborníkem nad odborníky. Lepšího v této oblasti hudby snad ani na celém světě není. Zvláště na hudbu Antonia Vivaldiho (1671–1741), kterou miluje natolik, že po jeho vzoru založil i on svůj orchestr Les musiciennes du Concert des Nations. Na starých, historických hudebních nástrojích hraje dvacet žen do věku 39 let, pocházejících z různých zemí. Antonio Vivaldi, jak známo, byl nejen hudební skladatel, ale byl také kněz, i když se později kněžské činnosti vzdal ve prospěch hudby. Měl velké sociální cítění s chovankami dívčího sirotčince v Benátkách Ospedale della Pieta. Nejenže pro ně komponoval skladby, ale z nejvíce talentovaných děvčat sestavil orchestr. To byla na tehdejší dobu absolutní senzace.

U příležitosti 34. ročníku festivalu Alte Musik ve známém vídeňském Konzerthaus, který 17. ledna vysílal i rakouský rozhlas Ö1 v přímém přenosu, uskutečnil redaktor rozhlasu s Jordi Savallem během přestávky krátký rozhovor. Z tohoto rozhovoru vybírám několik myšlenek.

Co pro vás znamená hudba?

„Hudba je pro mě jazykem, který zpracovává a přetváří zvláštní okamžiky, a to jak mé vlastní, tak i z obecné historie lidstva, a promlouvá prostřednictvím emocí, krásy a reflexe. Vyjadřovací schopnost hudby je tisíckrát silnější než slova. Hudbou není možné říkat špatné věci. Okamžitě poznáte, když nejste autentičtí, když nehrajete od srdce.

Hudba je první jazyk, kterému rozumíme, a také první jazyk, který se učíme. Protože už v matčině těle, ještě než přijdeme na svět, způsobem jejího pohybu, jejího chování, ale také jejím zpěvem nebo hraním na hudební nástroj, se učíme vnímat a rozvíjet city. Vůbec ještě nerozumíme němčině či španělštině, ale rozumíme melodii slov, rozumíme hudbě. Dítě reflektuje – přeruší rozhovor s redaktorem rádia a najednou začne zpívat – „óóó – lalala-oóóó-tralalala – óóó…“ Pak pokračuje: „Dítě rozumí hudbě, dítě cítí, zda je matka veselá, nebo ne, zdali zpívá z radosti, nebo žalu, zdali je uvolněná či v tísnivé situaci.

Hrát hudbu znamená být s ostatními. Jde o rozhodnutí, co budeme společně dělat, jak to budeme dělat; rozhodnutí, že budeme pečlivě naslouchat, abychom vytvořili dobrou intonaci, abychom byli v rytmu, dodržovali buoni tempi, aby vznikla příjemná atmosféra. Hudba je úžasná škola, která nás vychovává v dobré společenství. Společné muzicírování a zpívání má tak šanci stát se semínkem pro dobré a úspěšné soužití.

Všude dnes slyšíme nespokojenost lidí s politky a vládami. Nadávat na vlády však nestačí. Možná nám nedochází, že jen samotným nadáváním ukazujeme prstem nejen na druhé, ale taky sami na sebe. Když člověk vyrůstá v dobré, harmonické rodině, kde se společně hraje na hudební nástroje, zpívá, mluví, tančí, jedním slovem – žije, pak je to něco, co se přenáší na ostatní, tedy na širší společnost.

Když z člověka vyzařuje laskavost, je to nakažlivé a přenáší se to na jiné. A čím více lidí vyzařuje laskavost, tím lepší je pak i celá společnost. A k tomu může hudba rozhodujícím způsobem přispět.“

Letos, 1. srpna oslavíte své 85. narozeniny. Jaké pocity máte při pohledu na toto datum?

„Už dávno jsem přestal počítat. Je to jen číslo. Dokud má člověk v životě cíl, dokud má radost z toho, co dělá, a ví, že to má smysl, věk nevnímá. Za posledních 20 let jsem vůbec nezměnil svůj pracovní rytmus. Za posledních 20 let odehraji ročně asi 100 koncertů a pět nebo šest studiových nahrávek. Hodně cestuji. Někdy si samozřejmě musím udělat pauzu, zejména o Vánocích. Ale dokud mám chuť a radost studovat každý den ráno novou partituru a objevovat nové věci, které jsem dosud neznal, dokud se mohu učit, má život smysl.

V roce 2027 oslavíme 200 let od smrti Beethovena. K tomuto výročí bych chtěl nacvičit a připravit jedinou Beethovenovu operu Fidelio na starých hudebních nástrojich, abychom ji mohli slyšet tak, jak ji slyšeli v době Beethovena. Je to pro mě velký a úžasný projekt, nesmírně se mu těším, ale zároveň si uvědomuji, že se ho možná nedožiji, že možná dříve zemřu. Chci jen k tomu říci, že pokud se tak stane, jsem připraven. Připraven odejít.

Ale co mě trápí, je budoucnost lidstva. Skutečnost, že devastujeme zemi, celou planetu. Je to hřích. To je katastrofa. Jde na mě strach z chamtivosti po penězích a touhy po moci určité skupiny politiků, kteří nemají žádnou morálku, žádný cit pro potřeby druhých. Nacházíme se v jednom z nejčernějších momentů lidské civilizace. Bojím se šílenství vládců v Rusku a Americe, kteří nyní demonstrují svou moc rukou položenou na dálkovém ovladači pro vypuštěni jaderných zbraní a vyhrožují válkou a terorem. Toto mě trápí mnohem víc, než moje vlastní smrt.“

O starých lidech se někdy říká, že bývají senilní, zapomnětliví, že jsou již za horizontem, že jsou spíše na obtíž a potřebují péči.
Ale o starých lidech se také říká, že jsou studnicí zkušeností, jakoby velkou knihovnou, která když shoří, tak zaniknou obrovské poklady.
Šťastné jsou rodiny, ve kterých ještě reálně funguje propojení prarodičů se starými rodiči a jejich dětmi, vnoučaty i pravnoučaty. A i když v takových rodinách nemusí vždy být vše ideální, ta žitá symbióza kombinací různého věku, myšlenek, zkušeností a tradic, je tou nejlepší výchovnou metodou, jaká vůbec existuje.“

Díky Vám, Jordi Savalle, za Vaši hudbu, za Vaše myšlenky, za Vaše životní krédo.

Text je zpracován dle živě vysílaného koncertu na stanici Rádia Ö1, dne 17. ledna 2026 v 19:30 hod., Eröffnungskonzert Resonanzen live.

P.S.
Pro ty, kteří by si rádi vyposlechli a také viděli dirigovat Jordiho Savalla, doporučuji shlédnout záznam koncertu 6‑té symfonie, Pastorale, Ludvíka Van Beethovena z 5. prosince 2021 v Hamburku (najdete na YouTube).

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.