O štěstí a smůle a jiných životních událostech

Určitě jste si také všimli, že lidé rádi své životní nezdary svádějí na smůlu a úspěchy druhých přičítají štěstí. Ptám se proto, co jsou ta smůla a štěstí zač, že mohou jen tak z rozmaru ovlivňovat naše životy? Navíc je většina lidí navzájem zaměňuje, takže je těžké určit, kdo je vlastně kdo. Záleží to na povaze aktérů. Pesimisté preferují události nazývat smůlou, kdežto optimisté ty samé situace mohou považovat za štěstí. 

Současná věda dokáže vysvětlit i věci, které byly ještě donedávna považovány za nadpřirozené a tudíž nevysvětlitelné. Přesto se najdou lidé, kteří jsou ochotni věřit v existenci nějakých pohádkových bytostí, jakými jsou štěstí nebo smůla. Nikdo snad nepochybuje o tom, že trajektorie letu jakéhokoliv objektu je určena působením řady fyzikálních zákonů. Navzdory tomu v situaci, kdy dojde ke kolizi s letícím předmětem, přičítají někteří lidé tuto srážku smůle a jiní naopak považují za štěstí, že je to nezabilo. Přitom si musí být dobře vědomi, že moderní věda nepřipouští, aby fyzikální zákony byly ovlivňovány vůlí — natož vůlí nějakých pohádkových bytostí.

Já jako moderní člověk všem těm povídačkám o štěstí a smůle odmítám věřit. Jsem však ochoten připustit, že i přírodní zákony mohou občas člověku způsobit nečekaná překvapení. Proto dodržuji určité zásady, jimiž lze podle mého názoru alespoň částečně těmto zákonitostem čelit. Kupříkladu zásadně neparkuji nad kanálovou vpustí ani v její těsné blízkosti. Je totiž velmi pravděpodobné, hraničící až s jistotou, že mi do ní při vystupování z auta spadnou klíče. Také se oklikou vyhýbám místům, kde by se mohli — byť jen i čistě teoreticky — venčit psi. Že šlápnu do široko daleko jediného psího exkrementu, je totiž naprosto zákonité. Abych předešel nerovnému zápasu s vodním živlem, nosím pod běžným oděvem ukrytou plovací vestu. Snad ani nemusím podotýkat, že současně s ní oblékám i vestu neprůstřelnou. Jak se znám, byl bych prvním, s kým by se zbloudilá střela potkala. Ochrannou přilbu pro jistotu nesundávám ani při plnění manželských povinností. Podobných opatření k obcházení přírodních zákonů mám v zásobě celou škálu. Někomu by se mohlo zdát, že jde až o chorobně přehnanou opatrnost. U mě se však díky této dopodrobna promyšlené strategii dostavuje takřka euforický pocit, že nad přírodními zákony někdy i lehce vítězím. Nejlépe to mohu demonstrovat na počasí. Tak třeba jen pouhá má fyzická přítomnost dokáže, zpravidla o dovolené, spolehlivě přivolat déšť do jinak převážně sluncem vyprahlé destinace. V zimě zase umí zbavit sněhové pokrývky lyžařské středisko, do té doby sužované sněhovými nadílkami. Zatoužím-li naopak po sněhu, je nejjistější ponechat vybavení pro zimní radovánky doma. Před lety jsem si pořídil na mé poměry drahý automobil s pohonem čtyř kol. Místa, kterými projíždím, jsou od té doby uchráněna od jakýchkoliv silničních kalamit. Přinutit přírodu k náhlé změně počasí mi často dopomohou i takové banality, jako je nevhodné oblečení nebo zapomenutý deštník. 

Na základě vlastních zkušeností jsem došel k názoru, že všechny ty události, které nás každodenně postihují, nemají na svědomí štěstí ani smůla, nýbrž přírodní zákony. Přelstít je dokážeme jenom my, moderní lidé.