Mistr funebrálního humoru: Alfons Mára

Spisovatel a básník

V září letošního roku si veřejnost připomněla 60. výročí přijetí svátosti biřmování význačným českým spisovatelem a básníkem Alfonsem Márou. Stalo se tak v kostele svatého Rocha na tehdejší pražské periferii v Košířích, kde se početná Márova rodina po nějaký čas ukrývala před věřiteli a exekutory. Ve farní kronice se můžeme mimo jiné dočíst, že spolu s Márou bylo biřmováno i jedenáct chovanců místního sirotčince nebo také syn obvodního tajemníka KSČ Štěpána Čamrdy. Do jaké míry tato nevšední událost ovlivnila Márovu tvorbu, se můžeme pouze dohadovat. Jisté je, že se o ní zmiňuje v každé své povídce.

Alfons Mára se narodil jako nejmladší z dvanácti vlastních i nevlastních sourozenců v chudé rodině pokoutního prodavače pohřebních věnců. Jeho otec skončil v ústavu pro nevidomé, neboť po nocích při svíčce podle požadavků pozůstalých přepisoval nápisy na stuhách, čímž si zcela zkazil zrak. Naštěstí se tím vyhnul několikaměsíčnímu uvěznění za drobné krádeže a jednu úkladnou vraždu. Porota mu přiznala polehčující okolnost, když při své obhajobě tvrdil, že kvůli špatnému zraku při škrcení nepoznal, že se nejedná o jeho manželku. Matka si přivydělávala šitím slavnostních rubášů pro významné nebožtíky pochovávané na vyšehradském Slavíně. Ve své autobiografii Alfons Mára s humorem sobě vlastním vzpomíná, jak si tam s ostatními sourozenci hrávali mezi hroby na schovávanou, když čekali na maminku, která právě brala míry některému ze svých klientů. Jednou prý byl málem zasypán, když se ukryl v čerstvě vykopaném hrobě a na pár hodin tam usnul.

Školní docházku absolvoval ve speciální základní devítileté škole v pražských Bohnicích. Jako úspěšný absolvent sedmé třídy byl přijat do diagnostického ústavu pro chlapce v Praze 2, v Lublaňské ulici číslo 33. Po třech letech převýchovy nastoupil základní vojenskou službu u ženijního útvaru ve slovenském Cintoríně, kde prodělal i speciální výcvik kopáče masových hrobů. Tato odbornost mu později dopomohla k získání zaměstnání v pražském Pohřebním ústavu na Olšanských hřbitovech, kam byl přijat jako pomocný hrobník. Mezi jeho tehdejšími spolupracovníky dodnes kolují veselé historky, které s ním na hřbitově zažili. Jako příklad Márova osobitého humoru by mohla posloužit tato příhoda. Jednou se ho nějaká postarší dáma ptala, kde je hrob číslo 178. Mára jí na to odpověděl: “Babi, proč vylejzáte, když potom netrefíte zpátky?” Kolemjdoucí návštěvníci hřbitova se prý mohli potrhat smíchy.

Finančně nedoceněné povolání ho brzy přimělo přivydělávat si psaním humorných povídek s funebrální tématikou. Nakladatelství Zlatá urna mu v roce 1969 vydalo jeho knižní prvotinu – sbírku básniček a pořekadel pro děti a mládež s přitažlivým názvem Hřbitovní kvítí. Na rozdíl od stejnojmenné sbírky Jana Nerudy, která se nese na vlně skepse, pesimismu, beznaděje, zmaru a osamění, je Márova poezie plná optimismu a radostného očekávání posmrtného života. Ministerstvo školství svého času dokonce zvažovalo její zařazení mezi povinnou školní četbu. Že k tomu nakonec nedošlo způsobil autorův údajný buržoasní původ. Mezi jeho nejznámější básnická díla patří sbírka milostné poezie Noci v márnici, v níž podle některých literárních kritiků balancuje na hraně mezi erotikou a nekrofilií. Cestopis Putování s nebožtíkem se ve své době stal opravdovým bestsellerem. Podobně se později proslavil i jeho historický román Kostlivec. Literární kritik prof. Vincenc Naštvaný, CSc., z historické sekce Čtenářského spolku Moribundus se ve své kritice vyslovil takto: “Kostlivec má všechno – lásku, intriky, válku… a samozřejmě kosti. Hodně kostí.“ Magazín Olšanská Revue ho označil za mistra lopaty i pera a dokonce s předstihem vypsal veřejnou sbírku na jeho náhrobek. Sir Alfred J. Hitchcock, známý jako “mistr napětí”, uchvácen Márovými morbidními povídkami, mu při pracovní návštěvě barrandovských ateliérů v létě roku 1979 nabídl místo osobního scenáristy v Hollywoodu. Mára ho po nelehkém rozhodování nakonec odmítl, neboť právě dokončoval svou slavnou románovou trilogii Do rovu a zpátky ni krok. Do srdcí televizních diváků se nesmazatelně zapsal jako autor scénáře k tehdy velmi populárnímu rodinnému seriálu Vraždy na pitevně. V roce 1987 obdržel Mára od Svazu československých spisovatelů čestné uznání za odvahu publikovat.

V současnosti autor žije na zaslouženém odpočinku v hospici Poslední Naděje v Hrobu u Jáchymova a kupodivu je stále autorsky činný.