Židovská otázka: Úvaha nad kořeny, dějinami a identitou (Část první)

Úvodní zamyšlení

Vážení, promiňte mě, že jako nežid píšu úvahu na toto téma, více méně ožehavé. Domnívám se, že v mém věku a s mými zkušenostmi si to mohu dovolit. Jako dříve narozenému mě příliš nevadí, když budu označen za židomila jedněmi a antisemitou druhými. Ostatně, už se mě to při rozpravách na toto téma s přáteli stalo.

Obdivuji židovský národ, který bez vlasti, tedy vlastního národního území, dovedl po tisíce let úspěšně přežít a dokonce se úspěšně rozvíjet. Jistě se na tom podílí jejich úcta k národním tradicím, rodině, společné víře a obdivuhodná vzájemnost pomáhat jeden druhému. Obé je po tisíciletí spojovalo a často i rozdělovalo. Jejich nesporná vitalita a semitský genofond má na tomto také svůj lví podíl, jako i to, že mnohdy o svoje přežití museli tvrdě, a přiznejme si, že i úspěšně bojovat.

Bez Židů by nevzniklo křesťanství a dále pak naše současná civilizace a kultůra jak ji známe. Jak umění, tak i věda by byly o mnoho chudší a možná i zcela jiné. Již biblické příběhy Starého zákona a jiné legendy z tehdejšího života Židů nám naznačují, že jako národ přežili jen díky svým nevšedním kvalitám. Jedna ze stěžejních je schopnost se přizpůsobit. Ať už společnosti ve které se nachází, fyzickému prostředí a nebo i různým pohromám, které by jiné národy z povrchu země vymazaly.

Kořeny a tradice semitských národů

Nezapomínejme, že semité nejsou jen Židé, ale i jejich arabští bratranci. Už od dob Abraháma jsou jedné krve. Takže za všechny další trable a potažmo i naši civilizaci může vlastně Abrahám. Těm, kteří scházeli v náboženství, nečetli Talmud a nebo Korán jen ve zkratce.

Abrahám se narodil na jihu Babylonie ve městě Ur v rodině úspěšného a váženého kupce, zhruba 1800 let před naším letopočtem.

👉 Babylonie

👉 Abraham

Jak se i v lepších rodinách stává, tak mladík Abrahám zavrhl víru předků v houf božstev a začal vzývat jediného Boha. Ve zralém věku 75 let uzavírá s Bohem úmluvu. Opouští veškeré své pozemské statky i širší rodinu a se svojí ženou Sárou a její egyptskou služkou Hagar se vydává z města Ur přes pouště do země zaslíbené, Canaan, kde se měl podle úmluvy jeho rod slibně rozmnožit.

Mělo to však jeden háček. Sára, nyní už téměř sedmdesátiletá, nemohla mít celý život děti. Proto, jak bylo tehdejším zvykem, nabídla Abrahámovi svoji služku Hagar ke zplození potomka. Zadařilo se a Hagar Abrahámovi povila syna kterému dali jméno Izmael. (Ishmael) Když bylo Abrahámovi 100 a Sáře 90 let Bůh jim slíbil syna a tak se i stalo a devadesátiletá Sára, nyní už v zemi zaslíbené, přivedla na svět syna Izáka. (Yitzchaka) Podle židovské i arabské tradice, Izmael je předek všech Arabů a Izák všech Židů. Abrahám v zemi zaslíbené umírá ve svých požehnaných 175 letech. Neptejte se mě zda tehdy byly dny a roky kratší a nebo jinak počítali. Těch roků bylo na tu dobu jaksi příliš, takže to je otázka víry.

Jako v každé dobré rodině, tak i mezi semity jsou velké rozdíly a velké nenávisti. Rozdíly víry dělí Židy od jejich bratranců Arabů už více jak 1400 let. V roce 610, kdy židovská monoteistická víra byla už přes dva tisíce let stará a křesťanství více jak 600 let, měl arabský analfabet a honák dobytka Mohamed vidění. Díky čemu a jak to nechme nyní taktně stranou. Svoje vidění nadiktoval znalci písma a tak vznikl Korán, svatá kniha dnešních Mohamedánů, tedy Muslimů. Od té doby jsou semitští bratranci po většinu času na válečné noze.

Historické proměny vědy, kultury a bankovnictví

Zajímavé však je, kolik pozitivního dali světu Židé a kolik Arabové, potažmo muslimové. Ano Arabové se zasloužili o rozkvět kultury a věd kolem roku 1000, tedy přesněji po dobu 781 let, od roku 711 kdy muslimům padla do rukou Granada, do roku 1492, kdy byli poslední vyznavači této víry z Iberského poloostrova vytlačeni. Tehdy dokonce polovina Španělska, Kordóbský Kalifát, byla v jejich moci. Musulmani ve své ranné době přinesli rozkvět věd, umění a celé společnosti. Křesťanství tehdy upadalo v dobu „temna“, díky těm, vyšším v hierarchii církve. Těm, co ji měli chránit a udržovat. V této době nám Islám dává na příklad Ibn Sina, jehož vědecká pojednání z oboru lékařství byla používána na evropských lékařských fakultách jako učebnice až do poloviny sedmnáctého století, doby renesance. Tento Peršan, narozený u Buchary koncem prvního milénia, je nám více znám pod jménem Avicenna. Zanechal nám díla nejen z oboru lékařství, ale také filozofie, astronomie, matematiky, alchymie, geologie, psychologie, logiky, fyziky, islámské teologie a ovšem i poezie. Navazoval na díla a vědění starořeckých filozofů a vědců, jako třeba Hippokrata a o 500 let pozdějšího, počátkem našeho letopočtu v Římě žijícího Galena. Arabům a islámu vděčíme za „naše“ číslice a nulu, za architektonické skvosty jako Alhambra ve Španělsku a mnohé jiné. Avšak po většinu času vyznavači islámu světu k rozkvětu moc nepřispěli. Židé oproti nim zářili a dosud září v mnoha oborech vědy, umění, kultury, politiky, podnikání, obchodu a jiných oblastech lidského konání, včetně umění válečného, které jim v nepřátelském okolí zabezpečuje bytí. Počítáme-li kolik laureátů různých Nobelových cen bylo uděleno na hlavu populace národa, tak Židé bezkonkurenčně vedou celosvětový žebříček. Že by to bylo jejich genetickým vybavením? Vždyť s Araby mají, díky společnému praotci Abrahámovi, geny téměř shodné,.

Většina světového kapitálu je pod vlivem Židů. Může za to vynález peněz a bankovnictví, které potom vzniklo. Jeho počátky nás zavedou o nějakých 5000 let zpět do tehdejší Číny, Mexika a Sumeru. Za 3000 let se ocitáme na počátku našeho letopočtu a dalších 1000 – 1500 let bylo bankovnictví v plenkách. Hlavní důvod byl v tom, že jak víra židovská, tak islám i křesťanství zakazovalo půjčování peněz na úrok. Samozřejmě jen svým souvěrcům, nevěřícím psům se dal účtovat úrok jakýkoliv.

Židům bylo do obchodování a peněžnictví tak trochu pomoženo ve středověku, kdy ve většině zemích tehdejší Evropy jim bylo zakázáno vykonávat jistá řemesla, vlastnit půdu a podobně. Bylo jim však neprozřetelně dovoleno kupčit či obchodovat a spravovat peníze, činnosti tehdy pokládané za nečisté a podřadné, pro slušné lidi nevhodné. Ostatně to platí i dnes, jen musíme vypustit slovo podřadné.

Rozkvětem bankovnictví ve středověkém státu Benátském a později v Itálii díky rodu Medici, se začala rozvíjet jeho moderní podoba. Bylo upuštěno od zákazu úrokové sazby a bankovnictví v tehdejší Evropě začalo být ovládáno Řeky a Židy. Na příklad v 16. století v Otomanské říši, dokonce pod ochranou velkého sultána Solimána, byla největší banka v Istanbulu Mendes patřící židovské rodině Marrano, emigrantů z Iberského poloostrova odkud byli Židé Španěly vyhnáni.

Od té doby se stalo bankovnictví židovskou doménou celosvětově. Pokud jen nakousneme současný globální tok kapitálu, tak vždy narazíme, i když třeba nepřímo a pod jiným jménem, na spojení s nejbohatším rodinným klanem všech dob. Je to rodina původem německých Židů rodu Aškenázi, Rothschildů.

Historické začátky této obdivuhodné rodiny jsou trochu zamlženy, možná záměrně. Jeden pramen nám uvádí, že poprvé jména Rothschild používal Izaak Elchanan, narozený v roce 1577. Druhý pramen však tvrdí, že zlatník Amschel Moses Bower si v roce 1743 otevřel účtárnu ve Frankfurtu nad Mohanem a nad firmu si pověsil rudý štít s římským orlem, podle kterého i firmu pojmenoval. Účtárna u Rudého Štítu, tedy staroněmecky Rothschild. Až jeho syn, Amschel Mayer, který to vše zdědil, si změnil rodné jméno na Rothschild.